(ČZ 47/2024) Sotva utichl boj o mariánský sloup na Staroměstském náměstí, proti čemuž se postavila i naše Církev československá husitská, je zde další „stavba s otazníky“, a to Radeckého pomník. Má stanout na Malostranském náměstí proti Poslanecké sněmovně. Rada hlavního města Prahy projednala návrh a vydala usnesení, které zadává úkoly, jakoby již bylo o stavbě rozhodnuto, a to v rámci revitalizace Malostranského náměstí.
ARGUMENTY PRO
Jiří Rak: „Vzhůru, Češi, pod praporce, kníže Karel jest váš vůdce“
Jeden z předních současných historiků a velký zastánce Radeckého a renovace pomníku, Jiří Rak, vyslovil svůj názor v řadě publikacích a v mediích . Titulek odráží jeho uznání tehdejšímu hrdinství Čechů v napoleonských válkách vedených knížetem Karlem Schwarzenbergem a pod ním sloužícím polním maršálem Václavem Radeckým. Citujme jej z veřejné polemiky k pomníku zaznamenané na stránkách Spolku Radeckého Praha:
„Navzdory svému protirevolučnímu nasazení byl Radecký postavou oblíbenou i v národně českém prostředí. Příkladem výmluvnějším nade všechny je Povídka vysloužilcova z básnického cyklu Svatopluka Čecha Ve stínu lípy. Básník vnímaný jako mluvčí českého vzdoru tu nechává starého veterána se slzami v očích vzpomínat na krásné časy, „když otec Radecký nás k slávě ved´“. Český voják se tu hlásí i ke svému podílu na tehdejším zastavení snah o italské sjednocení, když s hrdostí připomíná porážku Sardinců, která vedla k abdikaci krále Karla Alberta („jen jedenkrát jsme brnkli v strunu, již Karlo Alberto se kácel z trůnu“). Češi ve stejné době stáli pevně na půdě konstitučního Rakouského císařství.“
Jiří Rak k pomníku:
„Každý pomník mluví především o době svého vzniku, v našem případě o Češích a Rakousku v 19. století. Historiografie už dávno odmítla představu „žaláře národů“, o Palackém a Havlíčkovi se už mluví jako o obráncích Rakouska za revoluce 1848, hraje se konečně symfonie, kterou Bedřich Smetana zkomponoval na oslavu svatby Františka Josefa I. a Alžběty Bavorské. Může se psát o Jungmannovi vyznamenanému Leopoldovým řádem i o finančním příspěvku císařské rodiny na stavbu Národního divadla. Nemluvě o Všeobecném občanském zákoníku a celé ústavní éře. Je prostě třeba se smířit s myšlenkou, že v rakouském 19. století došlo ke kulturnímu, ekonomickému a politickému rozmachu, který založil moderní českou existenci. To není adorace, ale konstatování, stačí pohled do dějin literatury, nebo hospodářských. Češi se prostě (aspoň na čas) stali moderním evropským národem. Monarchie, která to umožnila, si bourání svých pomníků nezasluhuje.
Martin Skočdopole: „Radecký je po Žižkovi opravdu největším vojevůdcem“
Maršála Radeckého podporovali vojáci z celé tehdejší vlasti, monarchie, jako svého otce...
Domnívám se, že doba je dnes již nazrálá k jinému pohledu, v celoevropském kontextu.
Radecký byl významnou vojenskou i politickou postavou českých dějin doby Palackého aj. Armáda ČR o něm běžně učí... Podle mě bychom neměli stát mimo český proud, který se snaží najít harmonii v rozporech... Zůstali bychom osamoceni a nebyli bychom sluhy objektivní pravdy...
Jako sloužil Jan Žižka českému králi Václavovi IV. (a pokud by Zikmund byl hoden...), tak Radecký sloužil tehdejšímu králi, císařovi... Oba velcí vojevůdci byli Čechy a významně ovlivnili evropské dění své doby.
(Martin Skočdopole je farářem CČSH a řidičem pražského metra)
ARGUMENTY PROTI
Hana Tonzarová: Otazníky nad vztyčením sochy Radeckého
„Situace je podobná té, kterou jsme zažili v souvislosti se stavbou mariánského sloupu na Staroměstském náměstí. Tehdy před deseti lety jsme vydali jasné stanovisko ke sloupu za naši církev, a to jsem chodila na jednání na magistrát hájit. Šlo o dlouhá noční jednání, často až do rána. V roce 2012 se nám společně s mnohými dalšími odpůrci podařilo, že zastupitelstvo mariánský sloup odmítlo.
Nakonec ale iniciátoři návrhu dělali všechno možné, aby rozhodnutí zvrátili, což se jim nakonec podařilo,“ vzpomíná v našem rozhovoru Hana Tonzarová, vedoucí ekumenického odboru Církve čs. husitské.
Jak to bylo možné?
„Šli na to různými cestami, obcházením stanovených dohod nebo nedodržením zákonných povinností, a to i z hlediska archeologického průzkumu a podobně, až se jim podařilo z kauzy vytvořit tzv. politikum. Domnívám se, že v případě Radeckého pomníku to dopadne podobně.“
???
„Opět i zde se v bodu dva usnesení argumentuje doplněním stavebního a archeologického průzkumu. Obávám se, že by mohlo jít i nyní o formální záležitost. Tak to bylo před několika lety na Staroměstském náměstí, neboť když by archeologové dělali průzkum v historické části Prahy, jistě by musel trvat mnohem déle.“
Připravuje církev protest proti Radeckého pomníku?
„Magistrát přijal usnesení nedávno. Budu proto teprve nyní podávat návrh na Ústřední radu a záleží, zda bude vyneseno podobné stanovisko, jako tomu bylo se sloupem. Pak by nás opět čekala jednání na magistrátu a měli bychom se snažit záměr na postavení pomníku zvrátit.“
To znamená, že předpokládáte, že CČSH se postaví proti stavbě pomníku Radeckému?
„Ano, předpokládám, neboť je to obdobná věc jako s mariánským sloupem. Jde o stavění symbolů, které byly spjaty s Rakousko-Uherskem a Habsburky, jejich absolutismem a propojením trůnu a oltáře. Je to přímo proti duchu demokracie a demokratického Československa. Připomeňme, že se vznikem republiky se pojí stržení sloupu a Radeckého pomník byl nejprve zahalen a potom přemístěn do lapidária. Nehledě na to, že originál tam má zůstat a podle něj má vzniknout – opět kopie! A to existuje alternativa, mám to ze svých zdrojů, že na Malostranském náměstí by mohla být umístěna socha Přemysla Otakara II., což by historicky odpovídalo. Tato socha je již vytvořena, jen ji tam postavit. De facto by měla být vyhlášena soutěž, neb se jedná o veřejný prostor.“
Máte připravené argumenty?
„Literárně-historický odbor pražské diecéze, který dříve vedl doktor Sakař (na něhož v současnosti navazuje s. doktorka Jana Kobrlová a s. vikářka Růžena Adamová ad.), se zabývá historickým odkazem. Upozorňuje již dlouhodobě na skutečnost, že v Čechách a obzvláště v hlavním městě dochází k redefinici českých dějin. Baroko se nyní představuje jako pozitivní etapa českých dějin. Jsou zde snahy vyvrátit Jiráskovu tezi o ´období temna´, ukázat, že se jednalo o ideologii, a že všechno nebylo tak černobílé. To jistě ne, ale adorovat symboly absolutistické vlády v demokracii a vracet do prostoru sochy, které po vzniku republiky byly odstraněny? To není nepodstatný argument.“
Vámi zmínění lidé v případě Radeckého přichází s protiargumentem, že jde o významného, podtrhuji, českého vojevůdce…
„To těžko. Dokonce tvrdí, že jde o pokračovatele Jana Žižky, a to je úplný výsměch historii. Radecký potlačil lidové hnutí za sjednocení Itálie a osvobození od šlechticů – Habsburků. Z evropského kontextu je nehoráznost stavět v Praze tuto sochu, která ostatně stojí ve Vídni, kam spíše patří.“
Jaké je vaše slovo o Radeckém a jeho soše na závěr našeho rozhovoru?
„Vracet se v jednadvacátém století do století devatenáctého (kdy byl postaven pomník Radeckého) je z mého pohledu zcela neadekvátní. Pozor, nejde jen o sochy, jako třeba i novou sochu Marie Terezie pod Pražským hradem.
Najednou jsou nám poslední dobou předkládány různé symboly habsburské absolutistické moci. Jako bychom zapomněli, že Masaryk zrušil šlechtické tituly, a jako bychom ani nechtěli mít na paměti práci prvního prezidenta pro republiku a demokracii. Právě mariánský sloup a Radeckého pomník jsou ale naopak symboly tvrdého absolutismu.
Přála bych si, aby politici, kteří nakonec budou o umístění kopie sochy Radeckého rozhodovat, vnímali to, že podobně jako v případu obnovy mariánského sloupu dojde, bude-li stavba povolena, k opětovnému rozdělení společnosti – a to nejen odborné. A bude to opět krok zpět od ideálu demokracie, kterou všichni tak ctíme. K obnově symbolů absolutistické moci nemůže snad žádný zastánce demokracie mlčet.“
Připravil Mirko Radušević
Český zápas 47/2024 z 24. 11. 2024
