Od 18. do 24. srpna 2025 se ve Stockholmu konalo mezinárodní setkání křesťanských církví pod názvem „Čas pro Boží pokoj“, jejímž organizátorem byla Světová rada církví (SRC).
22. srpna se pak uskutečnilo slavnostní ekumenické shromáždění představitelů všech křesťanských církví. Při této příležitosti si přítomní vzpomněli na historii vzniku ekumeny, vyjádřili touhu po ještě těsnější spolupráci církví a volali po ještě rozhodnějších akcích.
Kázání, tématem podle názvu celého týdenního ekumenického setkání „Čas pro Boží pokoj“, vedl jeho Výsost ekumenický patriarcha Bartoloměj. Z kázání zpráva Světové rady církví publikovala část, ve které patriarcha mimo jiné uvedl: „Dnes jsme svědky, jak se před našima očima stále více rozděluje svět. Ještě nikdy předtím nebylo možné, aby jedna skupina lidských bytostí vyhladila tolik lidí naráz. Nikdy předtím nebylo lidstvo v pozici, kdy by mohlo zničit tolik environmentálních zdrojů planety. Jako křesťané sjednoceni ve víře a přesvědčení věříme, že je čas na Boží mír, máme etickou povinnost odolávat válce jako politické a národní nutnosti a místo toho prosazovat mír jako existenční a duchovní požadavek. Hrozba zničení základů lidského života a životního prostředí prostředí činí tuto povinnost nejvyšší prioritou před všemi ostatními.“
V následujícím projevu generálního tajemníka Světové rady církví Jerryho Pillaye zazněla slova vzpomínek na minulost a poděkování osobnostem, které se založili za vznik Světové rady církví. Ta vznikla v roce 1948 a jejím prvním, tajemníkem se stal nizozemský duchovní Willem Visser 't Hooft.
Pochopitelně, že vzpomínky především mířily k zakladateli ekumeny švédskému evangelickému teologovi a religionistovi, arcibiskupu z Uppsaly Nathanu Söderblomovi. Ten vyšel ve svých ideách zejména z křesťanského pacifismu a po zkušenostech s tragédií první světové války představil souvislost mezi jednotou křesťanů a mírem. Věřil, že ačkoli se církve mohou lišit ve svém učení a strukturách, mají ve světě společnou odpovědnost. Nobelův výbor v roce 1930 ocenil svojí cenou jeho „podporu jednoty křesťanů a pomoc při vytváření nového postoje mysli, který je nezbytný, má-li se mír mezi národy stát skutečností.“
CČS byla na první ekumenické konferenci v roce 1925 ve Stockholmu zastoupena patriarchou Karlem Farským, biskupem G. A. Procházkou a biskupem, Rostislavem Stejskalem. V Náboženské revue Československé církve se o konferenci psalo: „Učinil se první, více méně zdařilý krok k tomu, aby církve získaly opět duchovní vůdcovství v řešení sociálního problému západní civilizace.“
Redakce
Foto: Albin Hillert/WCC
Více: Kdo je Nathan Söderblom?
