Švédský evangelický teolog a religionista, arcibiskup z Uppsaly, velký propagátor a nositel Nobelovy ceny míru Nathan Söderblom přišel s myšlenkou, že jednota církve je v souvislosti s její aktivní angažovaností a spoluprací na poli sociální problematiky.
Jedná se o ideje, ze kterých vzniká Hnutí pro praktické křesťanství (Life and Work), což je jeden z proudů v ekumenickém hnutí, jehož byl Nathan Söderblom velkým propagátorem a pionýrem. Byla to reakce na první světovou válku, její důsledky a ekumenismus čerpal zejména z křesťanského pacifismu. Zásluhou Söderbloma byla na konec roku 1917 svolána do Uppsaly mezinárodní křesťanská konference, kde představil souvislost mezi jednotou křesťanů a mírem. Konference se účastnili delegáti z ve válce neutrálních zemí, ale zástupci církví válčících států pozvání odmítli. „Hnutí pro praktické křesťanství“ formálně vzniklo až o dva roky později, na konferenci v nizozemském Oud Wassenaar a jeho první světová konference se uskutečnila koncem srpna roku 1925 ve Stockholmu. Byla to první ekumenická konference, kterou byli delegáti z jednotlivých církví vysláni oficiálně jejich církevními autoritami. Zúčastnilo se jí 661 delegátů z 37 zemí, ti byli rozděleni na čtyři sekce: americkou, britskou, evropskou a pravoslavnou. Nedorazili ovšem zástupci katolické církve, a to i přesto, že přípravný výbor konference se snažil i o jejich přítomnost. Na konferenci převládlo heslo: „Čiňte, co sjednocuje“ a přesvědčení, že ačkoliv nás učení rozděluje, společná služba nás sjednocuje. Proto byly opět zakázané bavit se o otázkách učení.
CČS byla zastoupena patriarchou Karlem Farským, biskupem G. A. Procházkou a biskupem, Rostislavem Stejskalem. V Náboženské revue Československé církve se o konferenci psalo: „Učinil se první, více méně zdařilý krok k tomu, aby církve získaly opět duchovní vůdcovství v řešení sociálního problému západní civilizace.“
Po skončení druhé světové války se kompletní „Hnutí pro praktické křesťanství“ roku 1948 začlenilo do Světové rady církví (SRC, anglicky WCC – World Council of Churches).
Více méně se však začalo o Světové radě církví psát kriticky. Například teolog a ekumenik Alan Falconer v roce 2000 uvedl: „Plody zápasu o ekumenický konsensus se v plné míře nedostavily, očekávání se nenaplnila, naděje byly zklamány.“ Vyslovil také názor: „Církve stále více usilují o to, aby ovládly ekumenickou agendu.“ Kriticky se vyslovil Štrasburský institut pro ekumenické bádání, který zjišťuje: „(Ekumenické) hnutí není církvemi neseno, nýbrž spíše rostoucí měrou kontrolováno a administrováno. Církevně-politické a církevně-strategické úvahy se do něj vměšují čím dál více.“
(Fotografie je ze Stockholmské konference, na snímku uprostřed je Nathan Söderblom. Foto - WCC archiv)
Mirko Radušević
