(ČZ 14/2025) (4. února 1815 Osijek, Slavonie – 8. dubna 1905, Đakovo)
Jeho srdce bilo pro harmonii a lásku mezi slovanskými národy, pro které v rámci habsburské monarchie požadoval národní práva. Rád by také býval viděl, aby jejich víra byla jednotná, Cyril a Metoděj mu byli velkým vzorem. Řeč je o biskupu J. Strossmayerovi, který se narodil před 210 lety. Od jeho úmrtí pak právě v tyto dny uplyne 120 let.
V životech Chorvatů hrál vždy významnou roli římský katolicismus: ovlivňoval umění, architekturu, hudbu, literaturu i lidové tradice. Dokonce i vyznavači jiných náboženství a ti, kteří se identifikují jako ateisté, přiznávají, že byl po staletí základem chorvatské kulturní identity. A dopad katolicismu přetrvával, i přestože socialistická vláda v Jugoslávii měla za cíl prosazovat ateismus. Vzhledem k tomu je zvláštní, že samotný pojem Jugoslávie vznikl v mysli katolického kněze z 19. století, Josipa Juraje Strossmayera.
Strossmayerova formativní léta
Strossmayer se narodil 4. února 1815 v Osijeku, který byl tehdy součástí Slavonského království v rámci Rakouského císařství. Přišel na svět právě v době odchodu Napoleona Bonaparta z Elby, události, znamenající začátek války, kterou Napoleon nakonec prohrál a která přetvořila běh evropských dějin. Chorvatsko bylo v té době relativně neznámou zemí, daleko od historického dění, s převážně negramotnou populací. Mezi negramotné patřil i Strossmayerův otec Ivan. Jeho rodová linie sahá až k rakouskému vojákovi, který se usadil v Osijeku v 18. století a za svou přijal i s rodinou chorvatskou kulturu. Byla to Strossmayerova matka, která v něm vypěstovala hlubokou náklonnost k chorvatskému jazyku a slavonskému folklóru.
Jako mimořádně nadaný student získal Strossmayer doktorát z filozofie a teologie na vídeňském Augustineu, kde byl později jmenován kurátem a děkanem. Působil také jako profesor církevního práva v Pešti, kde se seznámil s Janem Kollárem. Stali se přáteli, stejně jako později s Františkem Palackým.
Vůdčí světlo národa
Strossmayer byl roku 1848 ve Vídni svědkem velkých událostí, vyvrcholení masivních společensko-politických nepokojů v Evropě, kde etnické skupiny včetně Chorvatů začaly bojovat za politická práva, svobodu a národní identitu. Téhož roku byl navržen na biskupa bosenských a sremských diecézí se sídlem v Đakovu. Bylo mu pouhých 33 let. „Jsem první lidový biskup,“ prohlásil, když nominaci přijal. Funkci zastával až do své smrti v roce 1905.
V 60. letech se jako obhájce Neovišné národní strany aktivně zapojoval do politických aktivit v rámci Říšské rady, chorvatských parlamentů, tisku atd. Mezi primární cíle strany patřilo zavedení chorvatštiny jako úředního jazyka a sjednocení chorvatských provincií jako cesty odporu proti maďarizaci a germanizaci. Strossmayer a jeho příznivci si představovali samosprávné národní celky v rámci rakouské, maďarské nebo jugoslávské federace. To se neuskutečnilo (jeho stoupenci byli pronásledováni a mnoho z nich našlo útočiště v Praze, kde byl jejich patronem Masaryk) a zklamaný buditel přeorientoval své zaměření na vzdělání s heslem „Vzděláním ke svobodě“…
Chorvatský průkopník ekumeny
Během Prvního vatikánského koncilu v roce 1870 se vyznamenal jako skvělý řečník, pronesl projev proti dogmatu o papežské neomylnosti a stal se jeho hlavním kritikem. Ukázal se zde jako skutečný průkopník moderního ekumenického úsilí a přitáhl pozornost náboženských reformátorů a teologů mnoha denominací. Coby „apoštol slovanské harmonie a nástupce bratří Cyrila a Metoděje“ se vášnivě se zasazoval o zachování slovanské liturgie v Chorvatsku místo tehdejší standardní latiny.
Projev Strossmayerovy smělosti ilustruje tzv. Bjelovarská aféra: Císař František Josef I. vznesl námitku proti biskupovu zaslání blahopřejného telegramu do Kyjeva u příležitosti 900. výročí christianizace Rusů. Císař to chápal jako účast na spiknutí proti evropskému řádu. Biskup jen odpověděl: „Mé svědomí je čisté!“.
Zakladatel chorvatské akademie a univerzity
Strossmayerův odkaz zahrnuje též zakládání škol a institucí, výstavbu Katedrální baziliky sv. Petra v Đakovu, podporu literatury a vědy, včetně založení Jugoslávské akademie věd a umění, první národní akademie mezi slovanskými národy. Když jeho kritici namítali, že promrhá obrovské bohatství, zatímco jeho lidé jsou chudí, odpověděl, že pokud mají lidé materiální potřeby, mají i více potřeb duchovních…
Mecenáš
Mezi Strossmayerovy chráněnce patřila Marija Jurić Zagorka, která ho jako mladá spisovatelka oslovila, když se snažila vydobýt si místo v žurnalistice. Příkladem jeho mecenášství je i proslulý obraz Gundulićův sen od chorvatského malíře a akademika Vlaha Bukovace.
Jméno nesou chorvatské ulice i pražské náměstí
Strossmayerovo jméno je mezi nejčastěji se vyskytujícími názvy ulic v Chorvatsku. Nese jej také univerzita Osijek, parky ve Splitu a Đakovu a nejstarší promenáda v záhřebském Gornji Grad...
V roce 1925 bylo na počest chorvatského obrozence a podporovatele vztahů s Čechy přejmenováno pražské Strossmayerovo náměstí a tento název neslo bez přerušení za okupace i po únoru 1948. Současně roku 1925 vznikla Strossmayerova ulice vedoucí z dolního okraje náměstí, v roce 1947 přejmenovaná na Farského.
Dle www.expatincroatia.com upravila redakce
Printscreen: Hrtv.hr
Český zápas č. 14/2025 z 6.4. 2025
