V únoru 2022 vydala ústřední komise Světové rady církví dokument Conversations on the Pilgrim Way (Konverzace na poutnické cestě) s podtitulem Pozvání na společné putování cestou lidské sexuality.
Vzhledem k faktu, že se v České republice sedm církví postavilo proti přijetí Istanbulské dohody poukazujíc na pojem „gender“, který se v úmluvě objevuje, vybíráme z 88 stránkového dokumentu Světové rady církví odstavce vztahující se k sexuálně a genderově podmíněnému násilí, které téma zasazují do širšího kontextu.
Světová rada církví hledá řešení sexuálního a genderově podmíněného násilí již zhruba 60 let. Zprávy ze solidárních návštěv během Ekumenického desetiletí církví s tématem „solidarita se ženami“ (1988-1998) uvádějí, že život a důstojnost žen jsou ovlivněné násilím v domácnostech, v církvích a dalších společenských oblastech. Ve zprávě Překonávání násilí: ekumenická dekáda 2000-2010 se ukázalo, že násilí na ženách se stále stupňuje a je přítomné ve všech kulturách, mezi všemi lidmi, v obdobích míru i konfliktů. Stejně tak Ekumenická výzva ke spravedlivému míru (2012) konstatovala, že násilí na ženách včetně ekonomického a domácího násilí vzrostlo na brutalitě.
Mnohé církve řeší otázky sexuálního násilí ve svých komunitách a společnosti. Násilí, kterého se lidé dopouštějí jeden na druhém, je jednou z největších bolestí, tragédií a hříchů lidstva. Násilí související se sexualitou člověka nebo z ní pramenící porušuje a ničí samotnou osobnost oběti způsobem, který je obzvláště strašlivý. Sexuální násilí (násilí, které využívá lidskou sexualitu násilným způsobem) a genderově podmíněné násilí (násilí zaměřené proti osobě kvůli očekáváním spojeným s pohlavím nebo sexualitou, nebo nerovným mocenským vztahům mezi oběma pohlavími) mají samozřejmě důsledky pro jednotlivé oběti a pozůstalé, ale také pro ostatní v rodině a ve společnosti. K těmto typům násilí dochází ve všech regionech, ve všech kulturách: v domácnostech, církvích, komunitách i na ulici. Jako celosvětový fenomén má však mnoho různých podob.
Světová zdravotnická organizace definuje sexuální násilí jako: jakýkoli sexuální akt, pokus o sexuální akt, nechtěné sexuální poznámky nebo návrhy, nebo jednání, které má za cíl obchodování, nebo jinak namířené jednání proti sexualitě osoby za použití nátlaku, a to jakoukoli osobou bez ohledu na její vztah k oběti, v jakémkoli prostředí, mimo jiné doma a na pracovišti. Nátlak může zahrnovat celé spektrum stupňů síly. Kromě fyzické síly může zahrnovat psychické zastrašování, vydírání nebo jiné hrozby - například hrozbu fyzického ublížením na zdraví, propuštěním ze zaměstnání nebo tím, že nezískáte práci, o kterou usilujete. Může k němu dojít také tehdy, když napadená osoba není schopna dát souhlas - například když je opilá, omámená, spí nebo není schopna porozumět situaci.
Genderově podmíněné násilí zahrnuje všechny výše uvedené situace, jakož i další formy násilí páchané z důvodu zkreslených očekávání týkajících se pohlaví nebo sexuality dané osoby. Zahrnuje také fyzické útoky nebo slovní urážky (ať už sexuální či jiné) na osoby, které se oblékají nebo vyjadřují způsobem, který odporuje očekáváním, jež jsou na ně kladena kvůli předpokládanému pohlaví, jako jsou transsexuální muži nebo ženy. Zahrnuje také nucení osob, které přitahují osoby stejného pohlaví, k fyzickému nebo psychologickému léčení, které je má údajně vyléčit, a které často působí hluboká psychická a někdy i fyzická zranění. U osob vystavených sexuálnímu násilí totiž kromě fyzických zranění, někdy včetně smrti, jsou tyto rány skrytější – jsou to traumata a další psychické jizvy, které jsou dědictvím této zkušenosti – a mohou často způsobit újmu i několik let poté, co konkrétní událost pominula, a objevují se u postižených ve vysoké míře deprese a úzkostné stavy, alkoholismus a braní návykových látek, prostituce a páchání sebevražd.
Postiženi jsou také rodinní příslušníci a svědci sexuálního násilí. Pokud k sexuálnímu zneužívání dochází v rámci institucí, včetně církve, mohou být důsledky ještě zesíleny a všichni členové instituce mohou nést hanbu a zneuznání spojené s tím, že k sexuálnímu zneužívání došlo v jejich středu. Tam, kde existují tabu, týkající se diskuse o otázkách sexuality, se osoby, které zažily sexuální násilí, často obávají stigmatizace, a proto neoznámí, co se jim stalo. Výzvou pro církve sdružené pod WCC je vytvoření bezpečných prostorů – „prostorů milosti“, v nichž by se mohly ozývat hlasy těch z nás, kteří jsou zranitelní, zranění a marginalizovaní. Jejich zkušenosti se sexuálním násilím zde mohou být vyslyšeny.
Církev hlásá slova naděje a útěchy evangelia, koná skutky soucitu a milosrdenství (srov. Lk 4,18-19) a je pověřena uzdravovat a usmiřovat narušené lidské vztahy a sloužit Bohu ve službě smíření těch, které rozdělila nenávist nebo odcizení (srov. 2 Kor 5,18-21). Bič násilí zaměřený na lidi kvůli jejich skutečné nebo domnělé sexuální orientaci nebo genderové identitě či vyjádření, vyžaduje angažovanost církví jak v oblasti sexuální orientace, tak v oblasti vedoucí k zastavení násilí, stejně tak k naplňování svého poslání uzdravovat a usmiřovat postižené.
Právní postavení osob s jinou než heterosexuální sexuální orientací a pohlavní identitou a projevy zůstává zachováno v mnoha zemích a regionech. Stigmatizace a diskriminace způsobují zranitelnost a každodenní násilí. Dokonce i v zemích, kde došlo k určitému vývoji v oblasti uznávání práv a důstojnosti osob s různými lidí s odlišnou sexuální orientací a genderovou identitou, heteronormativní a cisgenderové struktury a společenské systémy - kulturní, politické, náboženské a ekonomické - mají hluboce negativní pohled na tyto osoby, ovlivňují jejich postavení ve společnosti, sebeúctu a autonomii.
Být v pozici neustálé zranitelnosti ovlivňuje a narušuje sexuální integritu a celistvost člověka, mnohokrát jim brání prožívat sexualitu zdravým, smysluplným a uspokojivým způsobem. Navíc je vystavuje většímu riziku sexuálnímu násilí, zneužívání a vykořisťování, protože mnozí z nich jsou nuceni žít na okraji společnosti, případně zcela mimo právní rámec, který by měl zaručovat jejich práva a důstojnost. Mnoho církví mlčí k násilí páchanému na lidech, kteří jsou nebo jsou vnímáni jako LGBT, a to znamenalo mnoho utrpení a dokonce i smrt nejen pro jednotlivce, ale také pro jejich rodiny a společenství.
Ačkoli církve v ekumenickém hnutí zaujímají k sexuální orientaci a genderové identitě různé postoje a vyjádření, nemělo by být pochyb o tom, jak církve reagují na násilí páchané na osobách s jinou než majoritní sexuální orientací a odlišnou genderovou identitou, a jak se k němu staví. To zdůraznil výkonný výbor WCC na svém zasedání v Uppsale v listopadu 2018 a vyzvali k tomu: Aby členské církve WCC a ekumeničtí partneři odsoudili sexuální a genderově podmíněné násilí a jakékoli formy násilí na ženách, dětech a zranitelných osobách; aby takové násilí prohlásili za hřích a aby vyvíjeli konstruktivní úsilí k překonání postojů, které k takovému násilí předurčují, a to např. vypracováním jasných pravidel, která by působila preventivně a jasně stanovila důsledky takového obtěžování.
Ekumenická rada církví ČR vydala v roce 2023 brožuru Sexuální zneužívání (nejen) v církvi, prevence a řešení.
Jiří Bochez
Foto: Gerd Altmann, Pixabay
