V Mělníku se to vylilo!

Křest zaštítila také první dáma Eva Pavlová, která svým gestem tak pomohla marginalizovaným…

Ačkoliv jsme uprostřed léta a tropické teploty ničí naše úhledně sestříhané trávníky, přesto se v Mělníku převalila velká vlna. Není čeho se bát! Nebyla to povodňová vlna, ačkoliv záplavu způsobila. Mluvím o vlně Ducha svatého, která se rozlila kolem Azylového domu v Mělníku a v jeho přilehlém okolí.

V průběhu posledního půl roku Ivo Koranda, vojenský kaplan z Čáslavi, dojížděl do tohoto centra, aby vyhověl přání Veroniky Mandincové, vedoucí azylového domu, pokřtít několik málo dětí. Rodiny s dětmi, které v tomto domově žijí, mají složitou minulost a pohnutý osud. Proto byla tato žádost volajících v nouzi bratrem vyslyšena a přislíbil křest několika dětí. Vedoucí Veronika k tomu poznamenává, že víra získaná skrze křest může být v budoucnosti pro tyto děti možná i jediným nosným pilířem jejich budoucí identity.

Na začátku bylo pouze několik málo dětí, ale když se o této milosti více rozkřiklo, na bratra Korandu během prvního setkání s rodiči a dětmi nečekaly jednotky zájemců o křest, ale desítky. A stejně tak jako voda nebo vánek si vane, kam chce, tak i počet účastníků katechumenátu stoupal i klesal. Nakonec bylo v sobotu 15. 8. připraveno ke křtu celkem 13 dětí z Azylového domu a ze Sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi.

Celou bohoslužbu podpořilo svou přítomností mnoho rodinných příslušníků a známých, ale také bratří a sester z naší církve, kteří byli nápomocni během příprav i v průběhu celého dne. Svou službou vypomohl i br. farář David Hron. K celému programu i úsilí, které bylo vynaloženo ze strany vedení Azylového domu Mělník, se svou záštitou připojila první dáma Eva Pavlová, která tímto gestem pomohla marginalizovaným. Možná právě její záštita přivedla na bohoslužbu i několik lidí z okolí a počet účastníků bohoslužby se svátostí křtu se tak rozšířil téměř na 100 lidí.

Do místního sboru naší církve by se takový počet účastníků nevměstnal. Nevešel by se asi ani do společenské místnosti azylového domu, a proto se celá bohoslužba konala pod širým nebem na přilehlé louce, a to včetně samotné svátosti křtu. S přípravami pomáhal každý, kdo měl ruce i nohy. V malé chvíli na louce vyrostl stan, pod kterým se připravil Stůl Páně, a ve stínu přilehlých stromů se objevily stuhami vyzdobené lavice, židle a stoly pro celé rodiny. Aparatura, mikrofony, reproduktory, kabely, kytara – vše bylo připravené. Děti s nadšením pobíhaly mezi visícími taláry. Kdo bude hlídat tu neposlušnou svíčku, která stále nechce hořet?

Působením Ducha či jinou konsekvencí této lapálie se svíčkou odpovídá i kázání br. Korandy, který metaforou navazující na světlo kázal: „Byla jednou jedna malá lucernička. Byla krásná, svítila a moc se těšila na svou cestu světem. Jenže měla jeden problém. Říkala si: ‚Co když bude venku tma? Co když přijde vítr? Co když mě někdo sfoukne?‘ A tak se trochu bála. Jednoho dne jí někdo řekl: ‚Neboj se. Nejsi na cestu sama. Půjdu s tebou Bůh.‘ A lucernička vyrazila. Občas foukal vítr. Občas byla cesta blátivá. Občas lucernička skoro zhasla. Ale vždycky se našel někdo, kdo ji chránil a pomohl jí znovu rozsvítit. A přesně tak je to i s námi. Dnes máme před sebou několik malých lucerniček – tyto naše děti. A při křtu jim Bůh říká: ‚Neboj se, jsem s vámi.‘“

Všichni víme, že Bůh s nimi skutečně je! Také víme, že zázrak přichází s každou duší, kterou křtem přijímáme do naší křesťanské rodiny. Tím, že jsme v tento den přivítali třináct duší, by bylo již dostatečným požehnáním, kdyby Bůh ovšem neměl tak dobrý smysl pro humor a nepřišla by i druhá vlna křtěnců. Mezi hosty i rodinnými příslušníky se rozlil Duch svatý a pod tíhou svědectví milosti vyslovilo dalších devět dospělých lidí touhu přijmout křest a přijmout tak víru, Krista a život věčný. Ten den odcházelo z louky 22 neofytů.

A tak se to v Mělníku vylilo. Z malé prosby se během několika měsíců rozrostla událost, kterou nikdo z nás na začátku nedokázal předvídat. Možná je Duch svatý právě takový – přichází tiše a nenápadně jako vánek, a najednou zjistíme, že se kolem nás něco dalo do pohybu. Něco se děje! Naše malé plány nestačí. Najednou potřebujeme větší prostor, více rukou, více židlí, více svíček – a především více důvěry. Nám pak nezbývá než právě s touto důvěrou a vedením hledět, kam nás ta vlna dál vyplaví. Protože když se jednou vylije Duch svatý, člověk nikdy úplně neví, koho vezme s sebou.

Roman Zábrodský

Foto: Natálie Čechová