Naděžda Kotková, rozená Balnohová, provdaná Kučerová patřila k první generaci žen–kněží v naší církvi.
Narodila se 11. března 1929 a zemřela 25. listopadu 2025 ve věku 96 let. Na duchovní CČS byla vysvěcena roku 1952 a během své služby působila v řadě náboženských obcí, mimo jiné v Husinci, Prachaticích, Kdyni a v několika pražských sborech (Břevnov, Michle, Žižkov, Kobylisy). Její působení bylo charakteristické častým střídáním míst, což odpovídá praxi tehdejší církve i tlaku státní správy. Vedle své oficiální duchovenské služby byla vystavena také perzekuci ze strany komunistického režimu a pohybovala se v prostředí neoficiálních církevních a disidentských struktur. Nikdy neusilovala o formální autoritu, nýbrž o důvěru, klid a stabilitu v komunitě. Tento rys její osobnosti dokládá vzpomínka slovenského biskupa Jana Hradila, který s ní spolupracoval na počátku své duchovenské dráhy, když u ní ještě jako student vykonával duchovenskou praxi. Vzpomíná na její modlitební večery, ale i na to jak ji v té době zrekonstruoval kostel. Bratr Hradil ji vnímal dle svých slov i jako „takovou maminku“, která se ho zastala, když mu byl odebrán státní souhlas. Významná byla rovněž její ekumenická orientace. Podle Hradilovy vzpomínky byla v kontaktu s luterským prostředím v Německu a opakovaně tam s ním cestovala.
Ondřej Syrový
Foto: CČSH
