Slovo patriarchy Církve československé husitské Tomáše Butty k letošním parlamentím volbám.
Volby, v nichž se občané mohou svobodně rozhodovat, jsou podstatným znakem demokracie. V čase totalitního režimu se stávají volby formální, jejich výsledek je předem očekávaný, jasný a daný. Nejít k volbám před rokem 1989 bylo proto projevem statečnosti a vzdoru proti totalitnímu režimu. Po roce 1990 se rozhodnutí nejít k volbám stává výrazem lhostejnosti, nezájmu a rezignace na politickou spoluodpovědnost, případně je to i zvláštní způsob nesouhlasu s vývojem demokratické a svobodné společnosti.
V letošních říjnových volbách do sněmovny Parlamentu České republiky se představuje pestré spektrum politických stran, hnutí a seskupení, nabízející své priority a způsoby řešení problémů a výzev současnosti. Volby se konají v době velkých civilizačních proměn a hlubokých společenských problémů, různých mocenských napětí a konfliktů, v čase projevující se nejistoty a obav z budoucího vývoje. V této situaci je dobré zachovat si určitý realistický a střízlivý pohled, nepodléhat příliš velkorysým slibům, ani vzbuzované nenávisti vůči jiným politickým názorům a mít na zřeteli zkušenosti z doby vzdálené i nedávné. S určitými režimy jsou spojeny hluboké a bolestné dějinné zkušenosti, které jsou stálým varováním i v těch zdánlivě klidnějších a příznivějších dobách.
Církev nemůže určovat, koho mají volit její členové, kteří jsou často velmi rozmanitých a navzájem velmi odlišných pohledů a politických názorů. Důležité je podporovat svým rozhodováním ve volbách to, co slouží lidskosti a dobru celku společnosti i z hlediska delšího časového horizontu. Takové rozhodování a osobní podpora politiků vyžaduje moudrost, uvážlivost, odolnost a nepodlehnutí náladám přítomného okamžiku.
Křesťanský přístup k politické a státní reprezentaci je od samého počátku spjat s modlitbou. Církev se v proměnách dob modlí za vládce a vládu (1 Tm 2,1-2), neboť vláda má zamezovat chaosu a podporovat dobré podmínky pro život celé společnosti i jednotlivců. Do roku 1918 byla vláda představovaná monarchií „z Boží vůle“, zatímco v demokratické společnosti je vládnutí politikům svěřováno „z vůle lidu“. S modlitbami za vládce a pozemskou vlast se setkáváme již v židovství (Jr 29,7; Ezd 6,10), v pravoslaví v Liturgii sv. Jana Zlatoústého i v přímluvných modlitbách v římské mši. Také v Liturgii podle dr. Karla Farského jsou takové modlitby obsaženy. „Stůj, vševládný Bože, svou milostí mocně při všech, jímžto svěřena jest péče o blaho veřejné. Dobré vůle přej jim každému a lásky poctivé k zákonu tvému, jehož řízením jim svěřena jest moc lidu“ (Farského modlitba z liturgie z roku 1924). Naše církev projevovala od svého vzniku živý vztah k vlasti a vřelý zájem o hodnoty svobody, demokracie, pravdivosti i svornosti.
Dějinné situace, okolnosti a události vybízejí nás věřící k modlitbě. Přístup křesťanů i v čase voleb je právě modlitba, neboť víra v sobě zahrnuje hluboké poznání a přesvědčení, že nad všemi lidskými vládami je Bůh (Ž 47,3) a jeho Syn, kterému je svěřena veškerá moc (Mt 28,18), neboť on je pravým Služebníkem, přinášejícím dobro a život druhým (Mk 10,42-45).
Toto poznání víry a upnutí své naděje k věčnému a vše přesahujícímu Božímu království (Ž 145,13) nás nezbavuje občanských úkolů a starosti o záležitosti naší země, nýbrž právě naopak. Její dobro je i naším dobrem. Proto předstupujeme v čase voleb před Boha s prosbami za svoji zemi a za její dobrou budoucnost.
Tomáš Butta
Foto: Thunovský palác, sídlo PS PČR (zdroj: Wikipedia commons)
