(ČZ 2/2025) Patriarcha Tomáš Butta o publikaci sociologa a historika prof. Zdeňka R. Nešpora „Století národní církve. Duchovní hledání Církve československé (husitské)“.
V závěru roku 2024 vyšla nová publikace o naší církvi s názvem „Století národní církve. Duchovní hledání Církve československé (husitské)“ od autora prof. Zdeňka R. Nešpora. Po „Encyklopedii Církve československé husitské“, věnované především církevním stavbám, vydané v roce 2022, je druhou stěžejní prací v rámci výzkumného projektu „100 let Církve československé husitské, historicko-sociologická syntéza,“ realizovaného v letech 2020-2023 prof. Nešporem se spolupracovníky. Součástí tohoto projektu jsou i další dílčí výstupy, některé již byly publikovány v časopisech a jiné, jimiž jsou výsledky sociologického výzkumu mínění duchovních CČSH a obraz naší církve v médiích, na zveřejnění teprve čekají.
Autor se v publikaci, mapující historii naší církve od jejího vzniku až po současnost, „snažil načrtnout v čtenářsky únosném rozsahu to podstatné a určující. Nejdůležitější osoby, momenty, procesy a trajektorii celého vývoje“ (s. 20). Za mezníky dějinné dráhy CČSH jsou považovány roky 1920, 1924, 1938 či 1939, 1950 a 1989 (s. 20) a tato data tvoří orientační body v osnově celé práce. Autor zdůrazňuje, že se jedná o syntetickou práci, a zmiňuje omezený přístup k pramenům (s. 22). Čteme-li pozorně a soustředěně tuto práci známého sociologa a historika, otevírají se před námi dějiny naší církve jako mimořádně pozoruhodný dramatický příběh, který má nejen své kladné stránky, ale i stinné. Přes polovinu svých dějin prožila CČSH v religiozitě nepříznivých či dokonce nepřátelských politických režimech. Nepřežila je ovšem bez úhony, neboť se, jak Nešpor uvádí, zapletla s totalitními režimy. I když je jeho kniha vůči naší církvi velmi kritická, můžeme v ní například číst tuto výpověď: „Přes dramatický úbytek věřících nemůžeme ovšem hovořit jenom o úpadku. CČSH přitahovala a dodnes přitahuje nové zájemce, v mnoha oblastech je živým a aktivním společenstvím a na své duchovní hledání rozhodně nerezignovala“ (cit. s. 12).
Autor spatřuje „originalitu“ naší církve v tom, že zaujímá svébytné postavení mezi římskokatolickým a protestantským křesťanstvím. CČSH se nikdy nestala jednoznačně protestantskou církví. K rysům „originality“ náleží zavedení vlastní liturgie, podoba vlastního liturgického prostoru a církevních staveb, podpora pohřbu žehem, adaptace řady židovských synagóg, ordinace žen duchovních, první biskupka ve střední a východní Evropě (s. 11). K temnějším stránkám se podle prof. Nešpora řadí komplikovaný rozchod s Římskokatolickou církví, vnitřní teologické i osobní boje, vztah k nacistickému a komunistickému režimu, složité hledání identity, řídících mechanismů a ekonomické soběstačnosti po roce 1989 (s. 11).
Cenné jsou statistické údaje o počtech členů, náboženských obcí, kostelů i církevních staveb, zachycení historického vývoje teologického studia a bohoslovecké výchovy i nárys proměn ideového směřování a teologického myšlení v díle představitelů naší církve, ale též představení širších souvislostí politických, společenských i ekumenických. Součástí publikace jsou tematické a biografické medailonky a úryvky z dokumentů. Škoda, že poslední takto uvedený dokument, respektive úryvek z něho, je z roku 1948.
Ve své práci vychází autor z literatury o CČSH domácí i zahraniční, k níž však přistupuje kriticky. V této kritické perspektivě se staví většinou i k literární tvorbě autorů historiků a teologů z prostředí naší církve, kterou označuje za „pozitivní interpretaci“, případně za práce s apologickými tendencemi (s. 13. a s. 17). Sám však z této literatury čerpá, jak je zřejmé v poznámkách a odkazech, neboť k některým dějinným obdobím naší církve mimo naše autory mnoho jiných prací nenacházíme. Platí to i o období od roku 1989, tedy o posledních třiceti letech.
Skutečnost, že se nejedná jen o práci historickou, věnovanou dějinám a minulosti CČSH, je patrná v tom, že se dotýká naší živé přítomnosti (s. 302-317), a jsou v ní dokonce i naznačeny prognózy budoucnosti (s. 317-319). K analýze současné situace církve pomáhají autorovi výsledky sociologického výzkumu, konkrétní názory a pohledy vybraných 21 duchovních z naší církve. Tento zúžený výběr má sice omezenou výpovědní hodnotu (s. 314), přesto jsou tato mínění oslovených našich duchovních významným poznáním názorové pestrosti v naší církvi a svědectvím o hledání její duchovní identity a jejího budoucího směřování.
Publikací Století národní církve i dalšími výstupy z projektu, které přinášejí řadu poznatků, pohledů, pojmenovaných problémů, ale i otázek, bude potřebné se v naší církvi podrobně zabývat. V mnohém může být publikace prof. Nešpora pro nás užitečná jako podnět k dialogu nad touto reflexí „z vnějšku“.
Kniha je jistě přínosná ke kritické sebereflexi našeho církevního života a praxe, přesto si dovolím vyslovit dva názory k přístupu autora. Měřítkem „nestranného“ soudu o naší církvi či hlediskem sociologického přístupu je úspěšnost náboženské organizace (s. 321). Je však „úspěšnost“ posledním měřítkem existence církve ve vztahu ke Kristově kříži? A je úspěšnost jediným a hlavním smyslem lidského života? Vždyť lidský život má smysl nejen v úspěchu, ale i neúspěchu (srov. Hans Küng, Být křesťanem, s. 231). Dalším předpokladem a přístupem autora je, že církev je pouze lidským společenstvím a nepodléhá mimosvětským vlivům (s. 317). Církev však není jen skutečnost empirická, i když samozřejmě také, ale je i skutečností eschatologickou a jako taková je záležitostí víry a takto je reflektována teologií, která naopak s transcendentní - mimosvětskou a lidsky neuchopitelnou povahou církve počítá. Za všemi lidskými zápasy, prohrami, nadějemi a selháváním lze v církvi zakoušet nezměrnou Boží milost. Také v této perspektivě lze číst i dějiny naší církve, které zůstávají otevřené.
Tomáš Butta
Český zápas 2/2025 z 12. 1. 2025
