Začátky této náboženské obce spadají hned do prvních měsíců či dnů po slavnostním vyhlášení založení církve československé, které se stalo dne 8. ledna 1920.
Účastník historické schůze katolických duchovních v Praze – Smíchově, na níž bylo vyhlášeno založení národní církve československé, mladý kněz Josef Rostislav Stejskal, rodák z Hostkovic u Olomouce, začal brzy po návratu z Prahy konat propagační přednášky a československé bohoslužby v nejbližším okolí svého rodiště.
Kněz Stejskal pocházel z rodiny přísně katolické a možno říci, že v jeho rodině byli zprvu znační odpůrci nového náboženského hnutí. Jeho propagační činnost se brzy přenesla na vzdálenější obce a města a měla veliké úspěchy. Proto odpůrci nové církve vyvíjeli veliké úsilí, aby mladé osení nové církve udusili hned v jeho začátcích. Stalo se, že propagační schůze byly velmi bouřlivé. První bohoslužby vykonal v lednu 1920 Stejskal v římskokatolické kapli ve Vacanovicích, kdež také toto hnutí našlo nadšené stoupence v řadách tamního obyvatelstva. Žádostí o přednášky a bohoslužby docházelo tolik, že bratr Stejskal nemohl všem časově vyhovět. Do nové církve se přihlásil Innocenc Kuchař, kaplan ze Zlámanky u Kroměříže. Byl to třetí kněz církve čsl. na Moravě vůbec. Ujal se organizování nové církve ve Velkém Týnci u Olomouce a konal pravidelné bohoslužby v kaplích ve Vacanovicích, Grygově a ve škole ve Velkém Týnci. Její sídlo bylo přeneseno na jaře 1921 do Velkého Týnce s názvem: „Náboženské obec CČS ve Velkém Týnci“. Duchovní bydlel zprvu v Hostkovicích a na jaře r. 1921 se přestěhoval do Velkého Týnce, kde bydlel až do r. 1924 u rolníka Floriána Navrátila, který nezištně byt poskytl ve svém domě. Téhož roku se začaly konat bohoslužby také ve Velkém Týnci, a to v národní škole a ve svátky v místní Sokolovně. Účast na bohoslužbách byla veliká, neboť je navštěvovali nejen příslušníci CČS, ale také ve značném počtu řím. katolíci, z nichž většina během doby přistoupila do CČS.
Duchovní práce v náboženské obci postupovala pozvolna, ale jistě. Při příchodu nového duchovního čítala náboženská obec jen několik málo členů, ale možno říci, že jejich počet denně vzrůstal. Spolupráce duchovního se členy rady starších byla vzorná a růst náboženské obce byl výsledkem houževnaté práce nejen duchovního, ale i laiků, bez jejichž účinné pomoci by náboženské obec tak nevzrůstala. Byli to zvláště bratři: Ve Vacanovicích rolník Ondřej Němec a Jan Donát, ve Velkém Týnci pak řezník Jan Zahradník a rolník František Klobouk. V Grygově Alois Navrátil, učitel, a Alois Košacký, zednický mistr, v Krčmani bratři Křížek a Řehula a mnoho jiných
V září r. 1920 vykonal ve Velkém Týnci veřejné bohoslužby na návsi bratr duchovní Emil Pokorný z Prahy, po nichž a po přednášce přibylo ve Velkém Týnci a okolí mnoho nových členů. V témž roce vykonal duchovní I. Kuchař dvakrát bohoslužbu v místním římskokatolickém kostele, což mělo soudní dohru. Po celé republice byla totiž konána akce pro spoluužívání chrámů a byly sbírány podpisy pro toto spoluužívání. Značná část římských katolíků tuto akci svými podpisy dokonce podepřela. Žádoucí výsledek se ovšem pro neústupnost představitelů Římské katolické církve nedostavil. Proto byla snaha provést tuto věc cestou činu. Ve Velkém Týnci měly bohoslužby dramatický průběh. Na ochranu nedotknutelnosti kostela přijel sám okresní hejtman z Olomouce s vojenským oddílem. Na tyto bohoslužby se dostavilo velmi mnoho lidí. Když se hlavní chrámové dveře otevřely, zazněla z kůru na varhanách naše hymna, proud lidí vešel do kostela a vtlačil pana okresního hejtmana až k oltáři. Ten tam musel zůstat stát během celé bohoslužby a nemohl se ani pohnouti. Byly to velebné okamžiky a pan okresní hejtman prohlásil, že otázka kostelů musí být neodkladně vyřešena. A byla vyřešena v tom smyslu, že každý další pokus o spoluužívání byl příslušnými státními činiteli klasifikován jako zločin rušení náboženství.
Bohoslužby ve Velkém Týnci se konaly nadále každou neděli v národní škole a střídavě ve Vacanovicích, v Grygově v místních obecních kaplích. Později se konaly jednou v měsíci v Tršicích a občas v Majetíně. Začalo také pravidelné vyučování náboženství ve Velkém Týnci, Grygově, Lipňanech, Krčmani a Majetíně. V listopadu slavil mimo jiné bratr duchovní Kuchař sňatek s A. Mrhálkovou ze Lhoty u Kroměříže. Sňatku požehnal pozdější biskup moravský Gorazd-Pavlík v aule reálky v Kroměříži. Byl to první veřejný sňatek, který přivolal tolik účastníků, že nejen aula, ale i přilehlé chodby byly přeplněny.
Na Velikonoční svátky v roce 1921 se bohoslužby ve Velkém Týnci konaly v Sokolovně. Bylo to na Zelený čtvrtek, kdy při večerních bohoslužbách byla Večeře Páně. Stalo se, že najednou povstal v místnosti veliký rozruch. To jistý římskokatolický fanatik P. z Čechovic, oblečený v bílé roucho (kněžská alba) se hnal se sekerou v ruce k oltáři se zřejmým úmyslem zasáhnout kněze u oltáře. Těsně před oltářem byl však zadržen.
Náboženská obec se vyvíjela velmi slibně. Příslušníků přibývalo. V rodině bratra duchovního se v roce 1922 narodila dceruška Libuše a v roce 1923 druhá Jaruška. Byt (selská výměna) byl malý, nevyhovující, protože sestával z jedné světnice a malé kuchyňky. Náboženská obec přistoupila ke stavbě vlastního domu (fary). To bylo v roce 1923. Stavba nebyla dokončena, protože se náboženská obec rozhodla pro stavbu sboru. Stavba započala v březnu 1924 a slavnost otevření se konala 14. září 1924. Slavnostní otevření sboru vykonal bratr patriarcha Dr. Karel Farský a na stavbě pracoval, kdo měl ruce, zkrátka všichni. I římští katolíci pomáhali. To už první hněvy římskými kněžími poštvaných prostých členů řím. kat. církve přestávaly. Nastávalo – až na některé výjimky – klidné soužití příslušníků obou církví.
Použit a upraven text z magazínu olomoucké diecéze Setkávání
Redakce
