Slovo historika Martina Jindry při setkání s odhalením pamětní desky na domě, kde bydlel Josef František Pícha.
Jak všichni víme, byl ve středu 27. května 1942 v Praze-Libni v rámci vojenské operace Anthropoid smrtelně zraněn zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich, který následně svým zraněním podlehl. V Protektorátu Čechy a Morava byl okamžitě vyhlášen civilní výjimečný stav, obnoveno bylo stanné právo. Ve snaze vypátrat co nejrychleji útočníky a zastrašit obyvatelstvo byla přijata rozsáhlá pátrací opatření. Praha byla policejně uzavřena a veškerá železniční doprava zastavena. Do pátrací akce v noci 27. května 1942 se zapojilo 4500 mužů bezpečnostního aparátu. Prohledávána byla postupně všechna města, vesnice a zalesněné prostory.
Mezi 541 zadrženými osobami z pražského nočního pátrání se jen zázrakem, nebo chcete-li shodou šťastných náhod, neocitl autor hudebního doprovodu Farského liturgie CČS, hudební skladatel Josef František Pícha, o jehož díle se Josef Bohuslav Foerster vyslovil: „Duchovní tvorba prof. Píchy vyjadřuje svým technicky brilantním i vroucně procítěným zpracováním celou hloubku zbožnosti českého člověka a stává se příkladem i pro další generace tvůrců duchovní hudby.“ Josef František Pícha se již z doby svého působení ve Vodňanech znal s pozdějším arcibiskupem Sawatijem, jenž v českých zemích vedl pravoslavnou církev spadající pod cařihradskou jurisdikci, která byla stejně jako Gorazdova Česká pravoslavná církev po odhalení sedmi československých parašutistů v pravoslavném chrámu sv. Cyrila a Metoděje rozpuštěna. Se Sawatijem udržoval Josef František Pícha úzké kontakty rovněž během války. Pravoslavný arcibiskup si u něj až do svého zatčení gestapem 30. května 1942 ukládal různé dobové písemnosti a dokumenty. Část z nich, včetně Sawatijova bohoslužebného roucha, je dodnes uložena v našem Ústředním archivu a muzeu CČSH. Kromě Sawatijových materiálů měl Josef František Pícha ve svém domku v onu osudnou noc z 27. na 28. května 1942 navíc v úschově ilegální balík se zbraněmi a municí. Když jednotka wehrmachtu vedená Mathiasem Rothrammerem z podbělohorských kasáren přišla k břevnovskému domku, který Pícha obýval, zaujal velitele výrazný nápis. „Poručík jen tak zkusmo pohlédne na šedé betonové nadpraží. Tu spatří podivný nápis vytesaný ve starodávném švabachu: MÍR WSSEM! […] Cosi vznešeného brání vstupu okovaných germánských bot. Že by staré německé písmo? Poručík neví. Tu dává jednotce náhlý rozkaz: ‚Rychle, pokračujte!‘“
Z mladého poručíka se po válce stal pastor luterského sboru v Mülheimu a v jedné z knih, které sbor vydával, líčil své válečné zkušenosti včetně okamžiku před starým břevnovským domkem, které stály za vnitřní proměnou jeho života. Jako by tehdy zakusil slova z Exodu: Hospodin ty dveře pomine a nedopustí, aby do vašeho domu vešel zhoubce a udeřil na vás (Ex 12,23). Josefu Františku Píchovi svým rozhodnutím možná zachránil život.
Martin Jindra
