(ČZ 8/2025) Tomáš Butta: recenze publikace První nikajský koncil (325-2025) od Ctirada Václava Pospíšila.
Římskokatolický teolog prof. Ctirad Václav Pospíšil, vyučující také na Husitské teologické fakultě UK, vydal knihu věnovanou letošnímu výročí koncilu v Nikaji s názvem První nikajský koncil (325-2025).
O tomto koncilu se z hlediska církevních dějin můžeme dovědět například v knize prof. Klause Schatze o všeobecných koncilech vydané česky v roce 2014. Prof. Pospíšil k tématu přistupuje jako systematický teolog a právě v tom je velký přínos jeho publikace.
Kniha má dvě části – vlastní pojednání a překlad dobových pramenů s poznámkami. Nejprve autor představuje významné osobnosti koncilu – císaře Konstantina Velikého, biskupy a teology, popisuje průběh církevního shromáždění a následně uvádí do věroučné problematiky, rozebírá a komentuje nauková, pastorální i liturgická rozhodnutí koncilu. Jedním z důležitých rozhodnutí koncilu bylo i stanovení společného slavení křesťanských Velikonoc. Velmi cenné jsou uveřejněné překlady pramenů – vyznání víry, kánonů disciplinárního a pastoračního rázu, listy, úryvky z životopisu císaře Konstantina a též Athanasiova spisu.
Ústřední otázka víry, kterou se koncil zabýval, byla: Kdo je Ježíš Kristus a jaký je jeho poměr k Bohu Otci? A také jaký je poměr nás lidí k Ježíšovi?
Klíčovou roli v komplikovaných věroučných sporech a ve formulování učení křesťanské církve měl pojem Logos z Janova evangelia (J 1,1-14). Pro Aria byl Logos Božím tvorem. Pro Athanasia je Logos zcela jiný než stvořené bytosti a je naprosto podobný Otci jako Syn. Biblickou argumentací pro usnesení koncilu, odmítajícího učení Ariovo, bylo zejména Janovo evangelium (J 10,30; J 14,10-11, J 10,33; J 17,21), list Židům (Žd 1,3) i místa z Pavlových listů (1 K 8,6). Do christologického článku kréda se tak dostal řecký výraz „homousios“, překládaný jako „stejné podstaty“ s Otcem. Prof. Pospíšil k tomu uvádí: „Odpůrci arianismu a posléze eusebianismu neměli v úmyslu definovat Boha jako podstatu. Klíčových termínů použili nikoli na striktně filosofické rovině, nýbrž výlučně a pouze k výkladu Písma v tom smyslu, že chtěli objasnit a podtrhnout Synovo božství, a jeho základní odlišnost od tvorů, což se jim nepochybně zdařilo“ (cit. s. 105).
Z teologů Církve československé husitské se věnoval sporu mezi Ariem a Athanasiem prof. Zdeněk Trtík ve své práci Křesťanské učení o vykoupení (vyd. 1940). Uvádí zde, že Arius sledoval zejména zájem filosofický, zatímco Athanasius vykupitelský. Logos má podle Athanasia soteriologickou povahu a nebyl Bohem stvořen, nýbrž má s Bohem „stejnou podstatu“, jak to vyjádřil ve svém vyznání víry první koncil v Nikaji v roce 325. S důkladností se věnuje rozboru sporu Aria a Athanasia prof. Zdeněk Kučera ve svém spise Trojiční teologie (vyd. 2002). Athanasius odmítal spojení christologie s kosmologií a chránil ji jakožto soteriologii (nauku o spáse) (s. 77).
Prof. Pospíšil jako systematický teolog chápe usnesení koncilu v Nikaji o Ježíši Kristu ve vztahu k naší víře dnes, kdy jako tehdy je ve hře jádro víry a křesťanské identity. Kristovo lidství znamená lidskost, jeho božská osobní identita zase ukazuje jeho náboženskost. Nelidská představa Boha může velmi snadno formovat nelidské vyznavače. Popření božské osobní identity Ježíše Krista z Nazareta by s sebou mohlo nést ztrátu posvátnosti humánnosti (s. 111-113).
Snad jen drobný otazník nad poznámkou č. 58 o jáhenské službě žen a jejich pověření či svěcení (s. 84). V rámci Chalkedonského sněmu je v pravidle č. 15, které se týká ustanovení ženy do jáhenské služby (diakonisy), užit v českém překladu od A. Jiřího Nováka výraz vysvěcení (chirotonie – vzkládání rukou). Ve vydání pravidel sněmů od tohoto autora z pravoslavného prostředí z roku 1955 nacházíme i překlad kánonů či pravidel z koncilu v Nikaji (s. 18-23).
K letošnímu výročí koncilu byl zaměřen i Týden modliteb za jednotu křesťanů, kdy jsme společně vyznávali tzv. Nicejsko-cařihradské vyznání víry. Má svůj důležitý christologický základ právě ve věroučném usnesení koncilu v Nikaji. Toto krédo máme i my v našich liturgických textech k užití při zvláštní příležitosti, ke kterým patří ekumenická bohoslužba. Publikace prof. Ctirada V. Pospíšila, vztahující se k tomuto výročí, spojujícímu křesťanské církve ve vyznání jedinečnosti Ježíše Krista, je hodnotným obohacením a inspirací k teologickému promýšlení naší křesťanské víry i dnes.
Tomáš Butta
Český zápas 8/2025 z 23. 2. 2025
Publikace vydána v Karmelitánském nakladatelství, 2025.
Související: Nikaj: Místo, kde se psaly křesťanské dějiny
