Pilát Pontský demonstruje, jak se chránit před koronavirem. (33. n. l.)
O postavách apoštolů a jejich světě
Hodláme-li hovořit o humoru v kanonických textech Nového zákona, bude se debata týkat především situační ironie a sarkasmu.
Při svém badatelském putování po církvi jsem před zhruba deseti lety opakovaně zavítal také do Plzně. O „archivní potravu“ se mi tehdy staral emeritní – dnes již zvěčnělý – biskup Milan Semilský. V sídle diecéze postupně zpracovával a zpřístupňoval diecézní archiv.
„Mojžíš, technicky vzato, byl první, kdo stahoval data z cloudu do tabletu.“
Máme v povědomí, že náboženství vyžaduje vážnost, a proto se zbožný (tj. vážný) člověk většinou nad příběhy ve Starém zákoně nesměje. Bojí se, aby je nezlehčil. Ale když některé pasáže čte poněkolikáté, může se stát, že se usmívat začne, protože v nich zahlédne jistou komičnost a vtip, přestože Starý zákon samozřejmě není kniha vtipů.
„Strakatý kabát dejte mi a volnost pravdu říct, a vyléčím skrz naskrz tělo zkaženého světa, bude-li trpělivě brát můj lék.“ William Shakespeare, Jak se vám líbí
Tento výrok sice v podstatě nemá nic společného s křesťanským humorem, přesto se ale domnívám, že zde své místo má – cosi důležitého vypráví o úloze humoru a smíchu v tomto lidském světě. A právě to má určitě co říct i našemu křesťanskému prostředí.
Moderátor: Lev Bezouška, farářka CČSH: Elvíra Mrákotná a investigativní reportér: Prokop Kufřík
Moderátor: Paní farářko, také slavíte mši v neděli ráno?
Farářka: Ano. Ale většinou používáme slovo bohoslužba. I když, jednou jsem zastupovala kolegu ve vedlejším sboru a přišli tam lidé, kteří říkali, že jdou na myši. Myslela jsem, že to jsou deratizátoři. Ale když se posadili do lavice a otevřeli zpěvníky, pochopila jsem, že přišli na bohoslužbu.
Není třeba nijak zvlášť dokazovat, že humor léčí. To vědí dobře i lékaři, kteří jinak moc nespoléhají na psychosomatiku. Ostatně známe sbírky lékařských anekdot od Svatopluka Káše. Anekdoty z lékařského prostředí rád vypráví třeba psychiatr Radkin Honzák.
