Navazujeme na diskuzi započatou na IX. sněmu CČSH týkající projednávané předlohy dokumentu Rodina v perspektivě CČSH příspěvkem Jana Kohouta, člena sociálně-etického výboru IX. sněmu CČSH.
Zadaný úkol a práce na něm
Sociálně etický výbor, jehož jsem členem, dostal v r. 2024 od IX. sněmu CČSH mj. úkol: „Připravit předlohu k otázkám rodiny a mezilidských vztahů.“
Následná diskuse ve výboru vedla ke shodě prioritně věnovat úsilí právě problematice rodiny, neboť mezilidské vztahy obecně procházejí v současné době intenzivní transformací a zvláště křehká a zranitelná je rodina, tradičně vnímaná jako základní buňka společnosti, a tak poskytnout církvi teologickou perspektivu sociálně etických aspektů rodiny. V zadání úkolu pro komisi nebylo, a pro sociálně - etickou komisi ani nemohlo být - jít mimo rámec platné věrouky CČSH, která za základ rodiny podle Boží vůle pokládá svátostné manželství muže a ženy, kteří se v lásce navždy spojují a jsou Duchem svatým posvěcováni, aby byli Božím obrazem v Kristu a nástrojem Stvořitele ke vzniku nových lidských bytostí. Předložený dokument představuje výsledek dvou let poctivé teologické práce vedené současnými nejlepšími teologickými kapacitami, které má CČSH k dispozici. Teologicky zcela kontinuálně navazuje a dále rozvíjí myšlení našich nejpřednějších teologů, jako byly profesor Z. Kučera, Z. Trtík a další a dále je rozvíjí s ohledem na vývoj potřeb doby, zejména s ohledem na pastorační citlivost k jiným formám lidského soužití.
Po poskytnutí dokumentu k celocírkevní diskusi, od poloviny března do poloviny června, přišlo několik připomínek i námitek, které členové výboru prostudovali, přičemž meritum mnohého bylo zváženo již při tvorbě textu.
Jádro zhruba šesti vyjádření spočívalo v těchto bodech:
1. Přestat chápat heterosexuální manželství jako privilegovaný ideál.
2. Z měřítka plnohodnotnosti základního rodinného vztahu odstranit kritérium pohlaví a počtu jeho účastníků a místo něj ponechat jako rozhodující kritérium kvalitu mezilidského vztahu. (Tzn. vzájemnou lásku, věrnost, službu atd.).
3. Výslovně v dokumentu pojmenovat stejnopohlavní páry jako plnohodnotnou variantu základu rodiny podle Boží vůle.
Tyto námitky ovšem míjeli zadání úkolu výboru a proto, ač byly důkladně zváženy, nebylo možno je v textu plně akceptovat. Přesto text přinášel důraz na pastorační citlivost a rozlišování, tak aby církev byla otevřená, a viděla v každém člověku Boží obraz, podporovala snahy o odpovědnost a péči ve všech interpersonálních strukturách a reálných podobách rodiny.
Je škoda, že na generální synodě k tomuto dokumentu proběhla jen malá diskuse, ačkoliv prostor k tomu byl. Na sněmovním jednání pak přibyl v diskusi opakovaně požadavek, aby církev „držela prst na tepu doby“ a v souladu se svým posláním se intenzivněji věnovala zkoumání současného poznání vědeckého i v oblasti mezilidských vztahů, a vyhnula se úskalím biblického fundamentalismu. Proto v dalším textu nabídnu několik poznámek k tématu přístupu k Písmu, a v ev. některém příštím příspěvku i ke stavu současného poznání vědy.
Rizika jednostrannosti přístupu k Písmu
Ve sněmovní diskusi došlo i k nařčení z biblického fundamentalismu, tj. přístupu k výkladu Písma bez dostatečného zohlednění historického kontextu, literárních žánrů a vlivu lidského faktoru při vzniku textu Bible. Někdy je zaměňován s každým doslovným čtením, ačkoliv s ním totožný není.
Takový přístup by byl jistě nedostatečný, protože však zůstalo pouze u osočení bez konkrétního dokladu, spíše se zaměřím na deklaraci různých přístupů k biblickému textu, které se ve výboru snažíme uplatňovat a jiných, kterých se naopak snažíme, možná nedokonale, ale přesto snažíme, vyvarovat.
Kromě již zmíněného fundamentalistického přístupu, se pochopitelně snažíme vyhnout nekontextovému čtení, nezohledňování dobových reálií, doslovnému literalismu přehlížejícímu žánr (metafory, nadsázku, symboliku, básnický obraz, podobenství atd.). Proto zohledňujeme dostupné exegetické zdroje opřené o historicko-kritickou metodu, textovou, literární, redakční, jazykovou, formovou i pramennou kritiku, na něž se však neomezujeme. Do celkového obrazu je ale také nezbytné zahrnout i tradiční a církevní výklady. Pamětliví zásady našeho novozákoníka prof. Z. Sázavy hledáme také výroky, které danému textu zdánlivě protiřečí, abychom pak v napjatém oblouku mezi těmito dvěma póly snad zahlédli odlesk plnosti pravdy Božího slova, které přesahuje běžné lidské diskurzivní lineární myšlení. Každé naše studium i společné setkání bylo a je uvedeno i zakončeno modlitbou a prosbou nejen o vzájemný respekt a úctu při spolupráci, ale i prosbou, aby Hospodin nám ukazoval cestu a odkrýval poznání potřebné pro náš úkol (pneumatologická heremeneutika). Tento výčet uvádím spíše pro inspiraci všech a zejména pak teologických pracovníků a spoludělníků na vinici Páně.
Až s fyzickou bolestí jsem na sněmu vyslechl výzvu jednoho ze spolusněmovníků, nejen k hluboké a radikální reformě nejen Ústavy a dalších dokumentů, ale i způsobu sněmovního nakládání s časem, kdy celé dopoledne „ztratíme“ společnou bohoslužbou, a pak i odpolední jednání začínáme modlitbou, a na vlastní jednání nám pak zbydou pouhé čtyři hodiny...
Tak jako je potřeba se vystříhat jednostrannosti v metodologickém přístupu k Písmu, o to více je třeba varovat před postupem, kdy se předem rozhodnu pro nějaký názor, a je jedno z jakých pohnutek a zdrojů pochází, a pak jen hledám verše, které jej podporují, a ty oddíly Bible, které jsou s ním v napětí, vyřadím z úvahy po cíleném hledání argumentů pro jejich zneplatnění v daném situačním kontextu nebo historickém období apod. Zde stojíme před Pánem a jeho slovem každý sám se svým dílem odpovědnosti a s tím spojenými následky.
Jan Kohout, člen soc. etického výboru
