100 let a 10 let ve sboru ve Tmani

Duchovní i věřící nové církve na sebe vzali veliké břemeno a 24. 10. 1926 se otevřely hlavní dveře Sboru Jiřího z Poděbrad.

V roce 2026, v roce stého výročí výstavby a otevření tmaňského sboru, který nese jméno husitského krále Jiřího z Poděbrad a který je, jak se píše v Pamětní knize, zasvěcen tomuto hrdému zastánci kalicha a taktéž bratřím legionářům, se dotýkáme historie, staletých kořenů. Patrně ještě hlubší je husitská tradice vrostlá mezi úbočími nedalekých Brd a vápenců blízkých lomů i známých Koněpruských jeskyní (CHKO Český kras).

Drsný, ale krásný kraj zbrázděný dobýváním kamenného chleba v sobě nese záznam nelehkého zápasu o víru předků. O tom by mohl vyprávět zakladatel Církve československé husitské ve Tmani (zakladatel mnoha dalších náboženských obcí CČSH na celém Podbrdsku), Antonín Koula. Byl to muž drobné postavy, ale mnoha darů, které mu byly dány od Boha k velkým úkolům na počátcích vzniku naší církve. Jeho přítelem ze studií nebyl nikdo jiný než první patriarcha Církve československé husitské, ThDr. Karel Farský. Společně s dalšími duchovními působili v obnovené Jednotě katolického duchovenstva, v radikálním reformním hnutí Ohnisko.

V Tmani se reformní oheň rozhořel krátce po vzniku CČS(H) v roce 1920. Karel Farský přijel do Tmaně na žádost svého přítele opakovaně, aby i zde budil lid k následování Krista a k životu v něm. To se podařilo. Věřící se však po nuceném vrácení kostela sv. Jiří Římskokatolické církvi museli rozhodnout, zda si vystavět Boží příbytek vlastní. A tak se stalo. Duchovní i věřící nové církve ve Tmani na sebe vzali veliké břemeno, aby se nakonec po roce stavebních prací otevřely 24. 10. 1926 hlavní dveře Sboru Jiřího z Poděbrad Náboženské obce Církve československé husitské ve Tmani.

Bratry zakladatele, kteří neúnavně doslova dřeli na vinici Boží, jsme sice nezažili, ale jejich otisky zde jsou. Stavba stojí. A byli tu ti, kteří přebrali pochodeň víry a lásky, s nimiž nám Hospodin dopřál setkání, kteří se scházeli v prostorách domu božího.

Bez mála sto let se dožil syn prvního faráře Antonína Kouly, Ivan Koula. Zemřel v devadesáti pěti letech v roce 2018, měsíc po své poslední cestě na tradiční koncert 8. května, jehož byl spoluzakladatelem. Od pana učitele Ivana Kouly jsme mnohé slyšeli, jeho lásku k místu, k lidem jsme mohli zažít, jeho hra na varhany, které ve Sboru Jiřího z Poděbrad nechal zřídit v roce 1947, nás provázela při Bohoslužbách. S ním odešla i starší generace těch, kteří společně tvořili náboženskou obec tmaňskou ještě na počátku 21. století a o nichž s velikou vděčností hovoří sestra vikářka Růžena Adamová. Právě jí se podařilo obnovit v dobách obzvláště složitých nejen život náboženské obce, ale i zachránit Kulturní památku, které zub času nepřál klidu.

Nyní se mi vybavují slova a slib dětí z Dětského centra Světlušky, které bylo založeno v roce 2016, tedy před deseti lety. Světlušky našly svůj domov pod střechou sboru a slíbily (těm, kdo jsou již u Pána), že se o Sbor postarají.

A stalo se tak? Ano, první Světlušky se již rozlétly a přišly nové, ale své světlo šíří dál. Letos se, díky drobné někdy neviditelné práci Dětského centra, opravila z dotace Státního zemědělského intervenčního fondu a s laskavým předfinacováním a spolufinancováním dotace Pražskou diecézí okna kulturní památky. Tento rok natočily Světlušky hru O kněžně Ludmile a videoklip Kočovné divadlo. Spoustou usilovné práce a nacvičováním dokázaly rozsvítit nejen světlo poznání, ale projektem „Rozsviť tmu!“ ukázaly, že hrát divadlo podle vzoru Jana Amose Komenského (Škola hrou znamená učit se prostřednictvím hraní divadla) zvládnou i ti nejmenší. Herci i diváci mohou poznávat krajinu, osobnosti, historické události, místa a zároveň společně nacházet cestu mezi generacemi. A že při tomto projektu, který má ambice dostat se do škol jako výukový materiál, vzniklo daleko více dobra, než jsme čekali, to chápeme jako bonus a jako velké Boží požehnání. Světlušky zvítězily v celonárodní soutěži Měníme svět k lepšímu s Komenským.

Je to však souhra všeho. Děkujeme za podporu, které se nám dostalo od OÚ Tmaň, Pražské diecéze CČSH, starostky města Beroun, Komunitního centra sv. Ludmily na Tetíně, SDH Tetín, ŘKC na Tetíně, Senlife Tmaň, rodičů, prarodičů i přátel. Děkujeme rovněž odborné porotě a organizátorům soutěže. Slavnostní premiéru filmu shlédly již stovky dětí, 28. září 2026 se krátký film promítal také při oslavě 100 let Sboru Jiřího z Poděbrad za účasti bratra patriarchy Tomáše Butty.

Vyhlášení výsledků soutěže se konalo v Hradci Králové, v centru města a výlet si děti užily.

Sbor je krásná stavba, jež si zaslouží naši péči, sbor je však také společenství bratří a sester a i ten nejnepatrnější ze všech je jeho důležitou součástí.

Kéž se světlo lásky šíří mezi námi lidmi do všech světa stran k slávě našeho Stvořitele.

Jana Šmardová Koulová, farářka NO CČSH Tmaň

Foto: Autorka

1/ Interiér sboru
2/ členové náboženské obce před sborem
3/ Květen 1945 - navrácení řemdihu na štít sboru
4/ Bohoslužba k 100 letům sboru
5/ Tmaňské Světlušky slaví 10 let vzniku

Související: Český zápas před 100 lety: K otevření sboru CČS v Tmani u Zdic