(ČZ 27/2026) Ježíš řekl: „Čemu připodobním toto pokolení? Je jako děti, které sedí na tržišti a pokřikují na své druhy:
»Hráli jsme vám, a vy jste netancovali; naříkali jsme, a vy jste nelomili rukama.« Přišel Jan, nejedl, nepil – a říkají: »Je posedlý.« Přišel Syn člověka, jí a pije – a říkají: »Hle, milovník hodů a pitek, přítel celníků a hříšníků!« Ale moudrost je ospravedlněna svými skutky.“ V ten čas řekl Ježíš: „Velebím tě, Otče, Pane nebes i země, že jsi ty věci skryl před moudrými a rozumnými a zjevil jsi je maličkým. Ano, Otče, tak se ti zalíbilo. Všechno je mi dáno od Otce; a nikdo nezná Syna než Otec, ani Otce nezná nikdo než Syn – a ten, komu by to Syn chtěl zjevit. Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce: a naleznete odpočinutí svým duším. Vždyť mé jho netlačí a břemeno netíží.“
„Připodobním toto pokolení k dětem, které sedí na tržišti a pokřikují na ostatní.“ Hrálo se vesele, ale lidé netančili. Jindy zase zpívali smutnou píseň, a nikdo neplakal. Ať se dělo cokoli, vždy se našel důvod, proč odmítnout, co se nabízí, co je potřeba. Nebýt soucitní a solidární. Není to překvapivě aktuální obraz?
Žijeme v době, kdy máme téměř neomezené možnosti vyjádřit svůj názor. Můžeme komentovat, hodnotit, kritizovat. Někdy se zdá, že je snazší všechno zpochybnit než se pro něco skutečně rozhodnout. Ježíš poukazuje v evangeliu na postoj, který nehledá pravdu, ale důvod k odmítnutí. Jan Křtitel byl příliš přísný. Ježíš je zase příliš otevřený. Jeden nejedl a nepil, druhý stoloval s lidmi. Ani jeden se nezavděčil. A co my dnes, čekáme na dokonalého člověka, dokonalou církev nebo dokonalou společnost? Na to „až ...“? Nic takového nenajdeme, co tedy pak – zůstáváme stranou?
Ježíš nepřichází, aby vyhrál soutěž popularity. Ani aby se zavděčil. Ukazuje cestu k Bohu. A proto hned nato pronáší slova, která patří k nejkrásnějším v celém evangeliu: „Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi, a já vám dám odpočinout.“
To není pozvání pro dokonalé, není určeno těm, kdo mají na všechno odpověď. Je určeno lidem unaveným, hledajícím, pochybujícím. Těm, kteří nesou tíhu života, očekávání druhých i vlastních selhání. Ježíš nenabízí útěk od života. Nabízí jiný způsob nesení jeho břemen. Mluví o jhu, ale dodává, že jeho jho netlačí a jeho břemeno netíží. Jho totiž člověk nenese sám. Je to obraz vztahu, ve kterém jde Kristus vedle nás. Právě v tom můžeme vidět spojitost s těmi, jejichž památku si v těchto dnech připomínáme. Svatí Cyril a Metoděj nepřišli na Velkou Moravu s hotovými recepty a požadavkem, aby se všichni přizpůsobili cizímu světu. Naopak. Hledali cestu, jak evangelium přiblížit lidem v jejich vlastním jazyce a kultuře. Věřili, že Boží slovo nemá člověka zatěžovat nesrozumitelností, ale osvobozovat porozuměním. A podobně Mistr Jan Hus. Také on hledal pravdivost víry a srozumitelnost evangelia pro obyčejné lidi. Měl odvahu dát přednost svědomí a pravdě před pohodlím. Připomíná nám, že následovat Krista někdy znamená jít proti proudu a nést důsledky svého přesvědčení. Cyril, Metoděj i Hus každý jiným způsobem ukazují, že křesťanství je cesta k živému Kristu, ne soubor předpisů. Cesta, na které se člověk učí spojovat pravdu s pokorou, odvahu s láskou a víru se službou.
Potřebuje to dnešní svět? Potřebuje. Ne další hlasité spory o tom, kdo má pravdu a povýšené nálepkování, kdo je méněcenný, ale lidi, kteří dokážou naslouchat, hledat moudrost a nést jeden druhého. Ježíš dnes zve každého z nás: „Učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce.“ Nikoliv: naučte se ode mne být silnější než ostatní, nýbrž učte se pokoře, která osvobozuje.
A tak tě, Pane, prosíme,
kéž i my v této době dokážeme zaslechnout Boží hlas.
Kéž v sobě najdeme odvahu Cyrila a Metoděje,
kteří překračovali hranice mezi lidmi, i odvahu Jana Husa, který hledal pravdu.
A kéž především najdeme pokoj, který Kristus zaslibuje všem, kdo k němu přicházejí se svými otázkami, únavou i nadějí.
Amen.
Autor: Sandra Silná
Český zápas č. 27/2026 z 5. 6. 2026
Ary Scheffer (1795–1858): Kristus utěšitel (1837), Museum Dordrecht, Wikimedia Commons, Public Domain.
