(ČZ 19/2025) Byly právě svátky posvěcení jeruzalémského chrámu. Ježíš se procházel v chrámě, v sloupoví Šalomounově. Židé ho obklopili a řekli mu: „Jak dlouho nás chceš držet v nejistotě?
Jsi-li Mesiáš, řekni nám to otevřeně!“ Ježíš jim odpověděl: „Řekl jsem vám to, a nevěříte. Skutky, které činím ve jménu Otce, ty o mně vydávají svědectví. Ale vy nevěříte, protože nejste z mých ovcí. Moje ovce slyší můj hlas, já je znám, jdou za mnou a já jim dávám věčný život: nezahynou navěky a nikdo je z mé ruky nevyrve. Můj Otec, který mi je dal, je větší nade všecky, a nikdo je nemůže vyrvat z Otcovy ruky. Já a Otec jsme jedno.“
V dnešním evangeliu nás Pán Ježíš zavede do jeruzalémského chrámu. Židé na něj naléhají, protože jim stále není jasné, že se setkali s Mesiášem. Ani Ježíšovy skutky je nedokážou přesvědčit. Náboženští vůdcové očekávají zázračná znamení či přesvědčivé odpovědi, které by dokázaly Ježíšovu totožnost.
Ale ani tehdy neslyšeli pravdu, kterou Ježíš říkal. Překážkou byla jejich vlastní představa o Mesiáši, který se měl objevit podle jejich očekávání. Tato zaslepenost brání i dnešním lidem přijít k Ježíši Kristu. Čekají, že Mesiáš naplní jejich přání, místo aby se oni přizpůsobili jeho lásce.
Ježíš proto použil obraz z tehdejšího života, který byl všem důvěrně známý. Na noc se shromažďovalo několik stádeček ovcí v jedné ohradě. Ráno pak pastýři vyváděli své ovce na různé strany. Ovce se orientovaly podle hlasu zpěvu nebo píšťaly svého pastýře. Ovce svého pastýře následovaly. Pastýř také znal každou ovci jménem.
Tento obraz dobrého pastýře symbolizuje péči, lásku a obětavost. Ježíš o sobě v Janově evangeliu říká: „Já jsem dobrý pastýř. Dobrý pastýř položí svůj život za ovce.“ Tím ukazuje svou ochotu chránit své „stádo“ i za cenu vlastního života.
Vzpomínám si na svou zkušenost z dětství. Jako školák jsem o prázdninách navštívil cizí město a v neděli jsem nemohl jít do našeho sboru, a tak jsem šel do jiné církve. Líbilo se mi tam, až na kázání. Z kazatelny zaznívaly hrozby pekla a záchrana jen pro několik málo vyvolených. Jako dítě jsem měl pocit, že jsem se snad spletl v náboženství. Později jsem zjistil, že tento styl kázání byl oblíbený ve středověku. Přesto ve mně zanechal nepříjemný dojem.
Pokaždé, když slyším o dobrém pastýři, vzpomenu si na tento zážitek. Role pastýře je totiž složitější, než jen hlídat, aby se nějaká ovečka nezaběhla, nezhřešila. Pastýř učí, vede a miluje. Jeho hlas je hlasem lásky, ne strachu. Povzbuzuje nás stát se lepšími lidmi, hledat cestu k Bohu i k sobě navzájem.
Klíčové vlastnosti dobrého pastýře:
– Láska a péče: Pastýř zná své ovce, stará se o ně a vede je na bezpečné pastviny.
– Obětavost: Ochota položit svůj život za své ovce, podobně jako Ježíš obětoval život za nás.
– Vedení a ochrana: Chrání své ovce před nebezpečím a ukazuje jim bezpečnou cestu.
– Osobní vztah: Ovce znají jeho hlas a následují ho: důkaz důvěry a blízkosti.
Tento obraz připomíná, jak hluboce nás Bůh miluje a stará se o nás.
Pane, děkujeme ti za tvůj hlas, který nás vede a chrání.
Prosíme, pomoz nám slyšet tvůj hlas v každodenním životě.
Dej nám také sílu být dobrými pastýři pro ty, kteří nás potřebují.
Amen
Autor: Zdeněk Břeň
Český zápas č. 19/2025 z 11.5. 2025
Obrázek: Andrés López (aktivní 1763-1811): Svatá Trojice – detail (1780), Wikimedia Commons (public domain).
