Kázání bratra patriarchy Tomáše Butty k 80. výročí od konce 2. světové války při bohoslužbě v Husově sboru na Vinohradech 4. května 2025.
V letošním roce je tomu osmdesát let od konce druhé světové války. K ukončení hrůzného celosvětového konfliktu došlo v čase po Velikonocích. Velikonoce v roce 1945 byly 1. dubna a svátek Nanebevstoupení Krista nazývaný též Vítězství Páně tehdy připadl na 10. května. Vítězství Krista v jeho oběti lásky a vzkříšení se zvláštním způsobem projevilo také v dějinách. O spojitosti poselství Velikonoc a ukončení druhé světové války hovořil František Kovář rok po jejím skončení v roce 1946 ve svém kázání: „Po šest let největší války dějin se zdálo, že vítězí lež, bezpráví, násilí, nesvoboda, nespravedlnost a zloba. Po kříži a Golgotě přišlo slavné vzkříšení“ (Símě království božího, s. 52). Kovář ve svém kázání říká: „Nedožili bychom se svého vzkříšení a vítězství, kdyby nebylo bývalo nesmírného vypětí sil spojených národů světa, kdyby nebylo bývalo těžkého šestiletého zápasu vojsk našich spojenců na všech bojištích světa, na moři, na souši i vzduchu, kterýžto zápas stál moře utrpení a miliony mrtvých, kdyby nebylo bývalo utrpení našich národních mučedníků, kdyby nebylo bývalo utrpení tisíců našich bratří a sester v koncentračních táborech a žalářích, kdyby nebylo bývalo utrpení, bojů a smrti našich zahraničních vojáků a našich partyzánů, kdyby nebylo bývalo utrpení a smrti pražské revoluce a kdyby nebylo bývalo těžké práce, utrpení a zápasů statečných srdcí celého národa i ostatních spojených národů“ (s. 53). Biskup-patriarcha Kovář jako věřící člověk a biblický teolog vyslovuje důležitou myšlenku „Není pravdy bez přemáhání lži, není dobra bez přemáhání zla, není úspěchu bez námahy a úsilí, není vítězství bez boje, není spásy bez oběti, není nesmrtelnosti bez smrti“ (s. 53).
O smrti, oběti a položení života za druhé slyšíme z Janova evangelia i z 1. epištoly Janovy. Ježíš říká: „Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele“ (J 15,13). A apoštol Jan na to navazuje: „Podle toho jsme poznali, co je láska, že on za nás položil život. A tak i my jsme povinni položit život za své bratry (1 J 3,16). Nenávist ubližuje a ničí život, láska se obětuje a myslí na druhé, jedná s ohledem vůči nim a nehledá svůj, ale jejich prospěch (1 K 13,5). Nenávist bere druhým život, láska ho dává za druhé. Nejvyšším projevem lásky je oběť za ostatní. Vrcholnou oběť lásky za nás přinesl Ježíš Kristus. Oběť je zřeknutím se vlastního života pro druhé, položení života za ně. Skutečná láska je sebevydaností, sebeobětováním, sebezmařením (Fp 2,7).
Ježíšův vrcholný čin lásky, jakkoli je jedinečný a neopakovatelný, je přesto závazkem pro všechny věřící. Být schopen milovat tak, jak on miloval nás (J 15,12). Položit život za přátele, položit život za bratry – to je hodně vysoký nárok, který z Božího slova slyšíme. Uvědomujeme si smysl oběti právě v čase, kdy myslíme na oběti války. Mezi těmi, kteří nasazovali a obětovali své životy, byli křesťané i lidé dalších náboženských vyznání a světových názorů. Byla mezi nimi i velká řada věřících z Církve československé husitské. Na všechny s vděčností a pohnutím v tomto čase myslíme, neboť za každou obětí je zvláštní životní příběh. Položení života za druhé bylo činem lásky Matěje Pavlíka – pravoslavného biskupa Gorazda i dalších členů chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Praze, kteří poskytli úkryt parašutistům a kteří byli popraveni pro svůj statečný odpor proti nacismu (Svatý Gorazd, 2009, s. 37-43). Položení života za druhé bylo projevem lásky, který učinil Josef Štemberka - katolický kněz v Lidicích. Připravoval druhé na smrt a sám také byl zavražděn (E. Stehlík, Lidice, 2004, s. 12). Položení života za druhé byl čin lásky československého duchovního Vojtěcha Schücka z Havlíčkova Brodu, který se snažil na samém konci války v květnovém čase zabránit zbytečnému násilí, ale byl zastřelen německými vojáky (M. Jindra, Sáhnout si do ran tohoto světa, 2017, s. 466).
V době války jsou hodnoty jako křesťanská láska, přátelství a bratrství velmi cenné. Jednání lidí, činících zlo a násilí, je v přímém rozporu s Ježíšovým učením a jeho vztahem k druhým. Zhoubnou ideologií je záměrně živeno nepřátelství vůči druhým. Ti, kteří by se v běžném životě setkali jako sousedé a přátelé, stojí proti sobě se zbraněmi a snaží se jedni druhé zničit. Člověk poslušný totalitnímu násilnému režimu přestává být člověkem, ztrácí své lidství, natož aby byl druhému bratrem. A přesto i v těch nejtemnějších chvílích dějin se projevuje láska. Je zakoušeno skutečné přátelství a vědomí hlubokého bratrství a spjatosti s druhými lidmi, kteří jsou v ohrožení a nebezpečí. Mimořádným způsobem se projevuje soucit, pomoc, vzájemná podpora. Kolik takové křesťanské a lidské lásky a pomoci bylo poskytnuto v těžkých dobách druhé světové války! Mnohé je již skryté, neznámé, zapomenuté, některé si připomínáme. Takovým činem lásky bylo umožnění tajného vysílání Českého rozhlasu v Husově sboru v Praze – Vinohradech v době květnového povstání v roce 1945. Vysílačka byla umístěna nejprve na kůru za sochou Krista, pod kterou je nápis „Hledejte Boží království a spravedlnost…“ Bratři duchovní Arnošt Šimšík a Stanislav Staněk, kteří zde tehdy působili, i další věřící věděli, že je potřeba pro spravedlnost nasadit i své životy a dát pro vysílání plně k dispozici prostory vinohradského husitského kostela. Jsou velké a mimořádné hrdinské činy, které se odehrávají v rozhodujících dějinných situacích. Ale jsou také drobné činy lásky všedních dnů. I ty mají před Bohem svoji nezastupitelnou hodnotu. Není to láska slov, ale konkrétních činů, jak o tom hovoří pisatel 1. listu Janova: „Dítky, nemilujte pouhým slovem, ale opravdovým činem“ (1 J 3,18).
U evangelisty Jana je důraz na bratry a přátele, tedy na církev jako společenství lásky, bratrství a přátelských osobních vztahů. Ale i Jan ví, že Ježíš zemřel za všechny a za celý svět (J 3,16). Apoštol Pavel v listě Římanům říká, že Ježíš umírá nejen za přátele, ale také za nepřátele (Ř 5,6-11). Pokládá svůj život, aby nepřátele smířil a nepřátelství odstranil. Ani osmdesát let po druhé světové válce není ve světě mír a klid a nepanuje všeobecné přátelství a bratrství, spíše naopak. Oběť smíření Ježíše Krista je zdrojem i cestou k překonávání nepřátelství ve světě. A Kristovo vzkříšení a vítězství je nadějí, že Boží láska v lidských srdcích se i navzdory všemu zlu bude stále více prosazovat a zvítězí. Amen.
Tomáš Butta
Foto: Oldřich Nováček
