(ČZ 35/2025) Léto, prázdniny, dovolená – okamžiky uvolnění, odpočinku od běžných denních starostí. Rozvolní se naše pevná víra?
To byl důvod naší ankety na závěr léta, zeptat se na prožitek léta našich věřících a duchovních:
1) Jak jste během léta prožívali svou víru a vztah k Bohu? Změnilo se něco oproti běžnému roku?
2) Zúčastnili jste se nějaké církevní nebo duchovní akce (poutě, tábora, bohoslužby pod širým nebem apod.) nebo navštívili jste na zahraničních cestách nějaký kostel či klášter?
3) Setkali jste se během léta s lidmi, kteří vás povzbudili ve víře nebo službě?
Marcel Sladkowski, církevní historik
1) Vnitřně snad stále stejně, vnějškově trochu jinak podle míst a situací, v nichž jsem se ocital. Vzpomínám na střelnou prosbu o ochranu na tatranském hřebenu, když zahrozila bouřka s blesky. Na večerní modlitbu s dětmi v sedle pod Vsackou Tanečnicí, když se na obzoru vynořilo kolo rudého měsíce. A na tu ranní nazítří, když nás pod korunou starého buku prohřálo slunce. Vždy s pocitem odevzdání do Boží vůle. I s rozechvěním nad domovskou farností ve Zlíně, kterou každá naše nedělní neúčast tolik oslabuje…
2) V Liptovském Mikuláši, útočišti našich tatranských putování, jsme během týdne dvakrát navštívili svätú omšu a třikrát evangelické služby Božie. Při krásné luteránské liturgii jsem si uvědomil, proč naše církev na Slovensku mezi místními nezakořenila. Možná i proto, že svou liturgii v národním jazyce už měli a mají.
3) Potěšila mě vlídná radost věřících evangelického sboru v Liptovském Mikuláši-Palúdzke v čele se sestrou farářkou Janou Ďuranovou, když jsme zavítali na jejich bohoslužby. A naše milá sestra kazatelka Lenka Klásková z Litomyšle, která k ochotné reakci na můj archivářský dotaz připojila přání: „Klidnou a požehnanou dovolenou k načerpání radosti i nových sil a Pán Bůh vás ochraňuj na cestách.“ S dovolením je všem putujícím čtenářům Českého zápasu rád přeposílám.
Kateřina Kašparová, jáhenka NO Praha – Dejvice
1) V mém nitru se nic během změn ročních období nemění. Léto pro mne spíše znamená více možností posedět se členy náboženské obce v Dejvicích na farní zahradě, kde máme možnost promluvy a vzpomínání. Kromě jiného je to možnost při dovolené navštívit jiné kostely či poznávat jiné náboženské tradice, získat nápady pro naši obec či kázání.
2) Návštěva kostelů a hřbitovů, kamkoli jedu, je v podstatě již mou součástí. Tudíž i letos jsem navštívila nemalé množství kostelů v Řecku a samozřejmě i v naší republice. Upřímně, kromě nové zkušenosti s odlišnou bohoslužbou je právě návštěva zmíněných míst pro mě nahlédnutím do kultury dané země.
3) Je až neuvěřitelné, že můžete mít vedle sebe člověka, o kterém nevíte, že vám může být tak duchovně blízký. Pro mne se tímto člověkem stala naše předsedkyně rady starších. Spolupracujeme spolu již nějaký ten rok a až teď jsme zjistily, jak moc jsme si vzácné, protože takto moci otevřeně hovořit o víře a Bohu je v naší vlasti někdy poněkud těžké. Díky Bohu za takové přátele.
Hana Tonzarová, přednostka Odboru ekumeny a vnějších vztahů ÚÚR CČSH
1) Na počátku léta jsem zastupovala naši církev na zasedání Výkonného výboru Světové rady církví v Jihoafrické republice, kde právě začínala zima. Změna byla velká, nejen co se týče počasí, ale zvláště v prožívání spirituality se sestrami a bratřími napříč světem, což se projevilo i v chování, jednání a celkovém přístupu. Člověk si uvědomí svou determinovanost prostředím, v němž vyrůstal. Jak v jednom rozhovoru poznamenal pravoslavný metropolita, s nímž jsem mluvila o naší církvi: možná, kdyby ses narodila v Řecku, byla bys pravoslavná. Kulturní prostředí, které nás determinuje, je zřetelné i na způsobu vyjadřování spirituality – když do našich jednacích prostor přišli místní mladí a hráli na obří xylofony a u toho stačili tančit a radostně zpívat, prohazovat si paličky, otáčet se, radost tak přenášeli i na všechny přihlížející.
2) V neděli během pobytu jsme se rozdělili do konfesních skupin a jeli sdílet bohoslužby s místními do kostelů v Johannesburgu. Rozhodla jsem se pro bohoslužbu Moravských bratří. S místním biskupem této církve jsme jeli v autě s dalšími moravskými bratry z Jamajky a Trinidad Barbados. Když jsme minuli slum, ocitli jsme se v zemědělské oblasti, kde stál jejich kostelík. Vítaly nás místní sestry v nažehlených stejných bílých halenkách s černými sukněmi, rovněž muži měli jednotný elegantní oděv. Bohoslužba obsahovala mnoho písní, během nichž se věřící zvedli z lavic a za mohutného zpěvu se vydávali do středu kostela, kde vytvořili kruh, v němž do rytmu písně tančili kruhové tance a přitom pískali na sportovní píšťalky a bouchali a bubnovali do všeho, co vydávalo zvuk – místo varhanního doprovodu (Moravští bratři nemají v kostelech varhany). Byla to neuvěřitelná energie naplněná viditelně projevovanou radostí.
3) Léto a zvláště období prázdnin umožňuje více než kdy jindy také setkání s příbuznými, přáteli a kamarády. Díky místě jednání výboru SRC jsem se před odletem zpět poprvé v životě setkala se svým bratránkem a jeho rodinou, kteří žijí v Jihoafrické republice. Téměř celou dobu jsme mluvili o tom, jak živý Bůh jedná v našich životech – jak to často vidíme až zpětně a jak je dobré se dotazovat na Boží vůli a dle ní a ne dle svého chtění jednat a také o tom, jak je těžké, když část rodiny není věřící, kupř. uvěří dítě, ale ne rodiče. Setkání to bylo vzájemně velmi obohacující a je pozoruhodné, jak i na velkou vzdálenost se můžeme podporovat a sdílet ve víře, protože máme (bez ohledu na kulturní kontext) obdobné starosti i radosti...
Jako Boží zázrak je pro mě záchrana života bratra vikáře Vladimíra Volrába a každodenní posun – který s odstupem čtrnácti dní lze vidět jako veliký. Vím, že se za něj modlí spousta lidí, modlíme se též. Nemohu nevzpomenout Ježíšova uzdravení chromého, kde se nepíše o jeho víře, ale o víře těch, kteří ho na nosítkách přinesli. Ze své zkušenosti vím, že síla modlitby je obrovská, vychází-li skutečně ze srdce. Nyní modlitební oporu doplnilo vyhlášení sbírky na pomoc rodině Vládi, na němž – nechť Pán dá – se naplní slova: Ze všech nemocí tě uzdravuje!
Kamila Kopčilová, členka NO Praha – Vršovice
1) V letošním létě jsem byla týden s manželem ve Žďáru nad Sázavou a týden s naším vršovickým sborem v Perninku v Krušných horách. Léto je pro mě vždy ten čas, kdy se konečně dostanu na pár dní z Prahy, pryč od chodníků a činžáků a pryč od každodenních povinností. Konečně mohu být v přírodě. A tak svou víru a vztah s Bohem prožívám jako radost a vděčnost za jeho stvoření. Raduji se z každého potůčku, z každého mechového polštářku, z každého stromu. Jsem nadšená, když mohu jít po měkké lesní pěšince posypané jehličím nebo polní cestou mezi loukami s remízky, když mohu obdivovat západ slunce nad zalesněnými kopci. A tak chválím Boha za všechnu tu krásu, kterou stvořil.
2) Jak jsem se zmínila, byla jsem s naším sborem na dovolené v Perninku. Tyto společné dovolené se konají už celých dvacet let na různých místech. Je to pestré společenství křesťanů (rodin s dětmi i jednotlivců) nejen z našeho sboru, ale také s námi jezdí katolická rodina a rodina z Církve bratrské. Je to čas, kdy se při společných výletech, při vaření v kuchyni i při večerních posezeních můžeme sdílet o svém životě a diskutovat (někdy hodně ohnivě) o své víře a svých zkušenostech s Bohem.
3) Jsem hodně ekumenicky založena. Během dosavadní cesty s Bohem (od svého uvěření v hluboké dospělosti) a když jsem se stala členkou CČSH, zároveň jsem navštěvovala různé církve a mnohé mezidenominační akce. Letos v srpnu jsem se zúčastnila Pochodu pro Ježíše v Praze. Je pro mě radostné, když se mohu setkávat s křesťany z mnoha církví. Některé znám z modlitebních konferencí, z večerů chval a z biblických setkání, třeba už 25 let. Je skvělé a povzbuzující vidět křesťany z různých církví, jak společně chválí Pána.
Aleš Toman, jáhen NO Žamberk
1) V létě mám možnost trávit mnohem více času v přírodě. Rád chodím na dlouhé procházky třeba do lesa nebo do parku a pozoruju každého živého tvora, každou rostlinu či strom a vnímám v tom všem krásu a dokonalost Božího stvoření. Cítím se tam Bohu velmi blízko, protože chodím v jeho „zahradě“. Je to uklidňující, posilující a také inspirující – většinou mě v přírodě napadne mnoho témat do kázání nebo pro psaní krátkých zamyšlení na facebook, na která mám od lidí pozitivní reakce, což mě těší, protože sociální sítě vnímám jako jeden z důležitých prostředků evangelizace a díky nim jsem již pokřtil nemálo lidí.
2) S rodinou jsme letos byli na dovolené v Polsku ve městě Karpacz. V polovině 19. století tam přestěhovali z Norska krásný kostel Wang z 12. století. Tento kostel je zajímavý tím, že ho v Norsku používali vikingští protestanté, což je velmi silně vidět v samotné architektuře kostela. Jsou tam prvky vikingských symbolů. Pro mě je to moc zajímavé, protože se o Vikingy a zejména jejich obrácení na křesťanskou víru poměrně hodně zajímám. Byla to dobrodružná historie, u nás v České republice ovšem poměrně málo známá.
3) Ano. Letní prázdniny jsou pro mě nejen časem odpočinku, ale také zajímavých setkání, na která během roku není tolik času. V létě se moc rád scházím s lidmi, se kterými se znám třeba pouze přes sociální sítě (většinou jsme z větší dálky), a vznikají z toho milá setkání a někdy nakonec i krásná přátelství. Věřím, že tato setkání jsou často obohacující pro obě strany a díky nim se nám poté podaří vymyslet a zrealizovat různé zajímavé projekty. Ať už to jsou projekty kulturně duchovní, nebo třeba pastoračně evangelizační.
Lukáš Bujna, plzeňský biskup
1) Přes léto je více času na výlety, procházky, dovolenou, návštěvy, prostě více radostí a méně starostí (aspoň těch běžných provozních), takže je i více příležitostí k vděčnosti Bohu za krásy přírody a umění, za dary přátelství a mezilidských vztahů. Takže prázdniny na moji víru mají vliv podpůrný a příjemně osvěžující.
2) Velkým zážitkem byl červencový pobyt v tichu na evangelické faře na Zhořci u Bezdružic, odkud jsme také podnikli výlet do kláštera v Teplé. Na konci srpna mě ještě čekají letní duchovní obnovy naší Plzeňské diecéze na poutním místě Lomec u Vodňan, kde se budeme zabývat keltskou spiritualitou, už se moc těším.
3) Právě léto je časem, kdy je možné odložit aspoň některé z pracovních povinností a vyšetřit si čas na setkání s lidmi, k nimž máte pouto, a jsou pro vás inspirativní. Takových setkání jsem mohl přes léto prožít několik a jsem za ně vděčný. Vím, že si je budu nosit v sobě a žít z nich v koloběhu všedních dní.
Za inspirující odpovědi děkuje redakce
Foto: Unsplach.com-Anuja-Tilj
Český zápas č. 35 z 31. 8. 2025
