Anketa: Žena - víra, církev, duchovní

(ČZ 24/2025) Redakce Českého zápasu položila několik otázek v anketě týkající se tématu ženy - víry, církve, duchovních.

1) Která biblická postava – žena – vás inspiruje, pokud jde o víru a službu Bohu?
2) Jaká je největší výzva, které dnes ženy-duchovní čelí?
3) Měla by CČSH aktivněji podporovat ženy v cestě k vyšším funkcím v církvi a jak?

Blahoslav Rataj, varhaník
1) Kromě jiných biblických postav si vážím starozákonní Agar. Přes svůj smutný úděl vyhnanství na poušti se otevřela hlasu anděla, a tím zachránila sebe i své dítě, vlastně celý rod. Pro mě je to důkaz, že i žena může být otevřena Božímu hlasu.
2) Největší výzva je určitě skloubení rodinného života se službou v církvi. I přes různé předsudky, kterých je jistě mnoho, to naše farářky zvládají skvěle!
3) Fandím tomu, aby ženy měly v církvi vyšší funkce. Jenom je mi nesympatické vynucené rovnostářství, jak jsem se doslechl, že je trendem padesát na padesát za každou cenu třeba ve Švédsku v některých společenstvích. A jak se dostat k vyšším funkcím? To vyplyne postupně během času a služby v církvi.

Tomáš Butta, patriarcha CČSH
1) Na texty o ženách v Bibli jsem vytvořil sbírku kázání. Vyšla v roce 2018 v publikaci „Žena v Bibli“, ve které je také pojednání Marie Roubalové a sestry prof. Jiřiny Kubíkové. Oslovuje mě například příběh o dvou sestrách – Marii a Martě. Z příběhu v 10. kapitole Lukášova evangelia je patrné, že se jednalo o Ježíšovy učednice. Ježíš se nevěnoval jen učedníkům – mužům, ale i učednicím – ženám. Jedna ze sester Ježíše napodobovala službou druhým a druhá naslouchala v soustředění jeho slovu. Marie inspiruje tím, že spočívá v blízkosti Ježíše Krista, vyhledává ho a dokáže v jeho blízkosti nalézt klid a pokoj, který kolem sebe šíří. Dokáže se v přítomnosti Ježíše odpoutat od všech starostí a hledět s důvěrou a nadějí do budoucnosti. Opakem Marie není ani tak její aktivní sestra Marta, ale spíše žena svárlivá, o které se mluví v knize Přísloví, nebo záludná a úkladná Jezábel.
2) Od mládí, kdy jsem se začal aktivně zapojovat do života naší církve, jsem považoval ženy – farářky za samozřejmou součást církve. Měl jsem možnost více poznat například sestry farářky Alenu Kaňákovou a Dagmar Krmenčíkovou. Byly to ve své době pro mne skutečné osobnosti víry se srdečným přístupem k lidem. Myslím, že dnes se žena v povolání farářky musí vyrovnávat s mnohými obtížemi naší doby, ale totéž platí i pro muže. Výzvou je časově sladit osobní a rodinný život s úkoly v pastoraci a duchovenské službě. Náboženská obec, její rada starších a členové by měli vytvářet hřejivé zázemí víry, porozumění, zajišťovat praktické záležitosti a být tak oporou duchovním, ale ne vždy to tak musí být. V ekumenických vztazích se někdy může ukázat v konkrétních situacích, že některé církve, opírající se o svoji tradici, neumožňují ženám konat duchovenskou službu v plnosti. U stolu Páně pak není mezi muži a ženami rovnost, ač právě tam by tyto rozdíly měly být Kristovou láskou překlenuty.
3) Ve vedení církve nejsou jenom biskupové, ale i volení laici, kteří mají významnou úlohu v rozhodování. Jednu dobu ve vedení církve, respektive jako statutární zástupci v ústřední radě, byly společně s patriarchou tři ženy – sestra místopředsedkyně ústřední rady Ivana Macháčková, finanční zpravodajka Miroslava Studenovská a také sestra tajemnice Jana Krajčiříková. V současnosti jsou mezi statutárními zástupci dva muži – patriarcha a místopředseda Martin Mašita a dvě již jmenované ženy ve funkcích finanční zpravodajky a tajemnice ústřední rady. Volba ženy do biskupského úřadu či služby patriarchy je otevřenou možností a záleží na osobnosti i ochotě do takové služby vstoupit a nést ji. Kdyby byla zvolena žena, tak by se nazývala „generální biskupka“, neboť patriarcha je biskup se specifickými úkoly.

Tomáš Bucki, člen NO Praha – Krč
1) Marie z Betanie pro svou hlubokou víru a oddanost, o které se pěje: „Dokud se bude“, praví Pán, „radostná zvěst hlásat, bude se na ni vzpomínat, o tom se bude kázat, co ona z lásky učinila.“
2) Pro každého křesťana je velkou výzvou žít podle evangelia v každodenním životě. Též hlásání evangelia, to dnes v blahobytem rozmazlené ateistické západní a střední Evropě příliš nefrčí. Výzvou pro ženy v CČSH může být i cesta k vyšším funkcím v církvi.
3) Jednou z klíčových velmi pozitivních charakteristik CČSH oproti jiným církvím, které jsem měl tu čest poznat (ŘKC, KS, ČCE), je právě vysoký počet žen v duchovní službě. Tomu, žel, příliš neodpovídá jejich počet ve vedení. Takže ano, rozhodně by měla CČSH aktivněji podporovat ženy v cestě k vyšším funkcím. Řešením však nejsou „dobře míněné“ progresivistické genderové kvóty. Spíše bych se zaměřil na podporu v rámci konkrétních náboženských obcí (podpora „zdola“) a výzev ze strany vedení církve („podpora shora“). Důležité je též analyzovat příčiny, proč se schopným duchovním nechce kandidovat do vyšších funkcí. Důvodem nekandidatury může být pocit ztráty kontaktu se svou stávající obcí v případě zvolení. Dále může být pro některé limitujícím faktorem poměrně dlouhé funkční období, které již příliš nekoresponduje se stále se měnícím a akcelerujícím světem kolem nás.
Co říci závěrem: Milé sestry, nebojte se a kandidujte!

Radek Hruška, tajemník olomoucké diecéze
1) Hadasa, neboli Ester. Je to inspirativní příběh odvahy, taktiky a zdrženlivosti, který ve finále zachrání spousty životů Židů v diaspoře. Manželka perského krále si dokázala uchovat tajemství svého původu až do příhodné chvíle. Víru svých otců si zachovala i v daleké Persii a v pravý čas se k ní veřejně přiznala. Jak praví Mordokaj: „Kdo ví, zda jsi nedosáhla královské hodnosti právě pro chvíli, jako je tato.“ Královna Ester je příkladem statečné ženy a její příběh se každoročně připomíná při svátku Purim. Také je mi sympatických např. pět Selofchadových dcer, které se nebály ozvat a hájit svá legitimní práva.
2) Nepodléhat současné době, být autentický. Slušnost, laskavost, láska ke svým svěřeným ovečkám v náboženské obci, respekt k nadřízeným, to považuji za samozřejmé. Autenticita je to, co by dnes mohlo lidi oslovovat. Velkou výzvou dnešní doby jsou také sociální sítě. Neutopit se ve všeobecném sentimentu, který zde vládne, jak rychle se s nějakou událostí objeví, tak také stejně rychle mizí, nepodléhat nutkání na vše odpovídat; zachovat si k tomuto fenoménu dneška zdravý přístup je velká výzva. Je dobré také poznat své vlastní limity a respektovat je. Jak řekl Barack Obama při své inauguraci: „Nejsem mesiáš, ten se narodil před dvěma tisíci lety.“
3) Nejsem příznivcem vytváření nějakých kvót pro zastoupení žen, jak je tomu u některých organizací. Myslím si, že charizmatická a kompetentní žena takové berličky nepotřebuje, viz například naše olomoucká emeritní biskupka sestra Jana Šilerová. Je dobré si připomenout, že žijeme v časech, kdy probíhá finanční odluka církve od státu. To s sebou přináší a bude i nadále přinášet spousty nepříjemných rozhodnutí. Mám ženy natolik rád, že bych je do vysokých funkcí, jejichž součástí bývá i nutnost přijímat bolestivá rozhodnutí, neprotežoval. Myslím si, že demokratické principy, co se týče voleb do různých organizačních úrovní naší církve, jsou dostatečné a nic bych na nich v současné době neměnil.

Lubomír Pliska, farář NO Kroměříž a Kvasice
1) Za mě je to rozhodně Marie, protože uvěřila andělskému zvěstování, Božímu slovu, bez důkazů. Jedinou pomocí pro její víru bylo, že podobný Boží slib se už začal plnit při její příbuzné Alžbětě. A tuto víru a poslušnost Božímu povolání stvrzuje krásnými slovy: „Hle, jsem služebnice Páně; staň se mi podle tvého slova.“ Těmito slovy dává celý svůj život k dispozici. To je její „amen“ na slovo Božího posla. A právě to je víra. Uvěřit Božímu slovu, jeho slibu a cele se Bohu odevzdat. A přesně tohle Bůh očekává i od nás. Bez takové víry a takovéto bezvýhradné a vědomé poslušnosti není člověk pro Boha použitelný.
2) Kněžské povolání je spjato především s muži. Ženě se tam dle mého názoru velmi těžce může vstupovat z hlediska předsudků, ale i celkového nastavení společnosti. Přitom ženy jako duchovní jsou pro mě velmi inspirativní svým myšlením, neboť vnáší jinou dimenzi, kterou nejsem někdy schopný vůbec zachytit. To se pak už odmýšlím od toho, zda jde o muže či ženu, a svou pozornost upínám k tomu, co podstatného ten duchovní přináší pro dialog a službu jako partner v dialogu, a tam přece pohlaví nehraje žádnou roli. Přesto však i v Církvi československé husitské je někdy těžké pro ženy jako duchovní prosadit konkrétní nápady a podněty. Pro mě je ale důležitá kvalita nápadů a podnětů pro řešení úkolů, které jsou zásadní a které v církvi musíme řešit. A když přijde někdo se slovem útěchy nebo řešením, tak to je to hlavní, co tam hledám.
3) Ano, nevidím v tom vůbec žádný problém, pokud se žena rozhodne k vyšší funkci v církvi. Ženy, které znám a které se rozhodly a vzaly na sebe tento úkol, zastávaly a zastávají svoji funkci dobře a jsou přijaty ve svých náboženských obcích. Za mě by měla být podpora stejná jako u mužů, v tomto není rozdílu. Osobně bych zkvalitnil přípravu na vikariátních a diecézních setkáních s odborníky a tématy, která nám rozšíří obzory a vedou k pochopení například dnešních mladých lidí, rodin s dětmi, ale i seniorů, abychom je dokázali oslovit a nepřejít něco důležitého, když se na nás s důvěrou obrátí. To jsou výzvy, které přináší tento svět a na které se musíme připravit všichni bez ohledu na pohlaví, to je to důležité!

Ondřej Syrový, redaktor Českého zápasu
1) Je to Máří Magdalena. Její postava mě oslnila nejen jako křesťana, ale i speciálního pedagoga, který pracoval v sociální patologii. Byla krásným příkladem resocializace i pro úplné ateisty. Navíc na jejím příkladu Ježíš demonstroval, jak se stávat opravdovými bližními a ukazovat, že hřích těla není horší než hřích v srdci.
2) Podobně jako v jiných profesích čelí ženy-duchovní dvojímu očekávání – mají být plně nasazené ve službě a zároveň v rodinném životě. Duchovní povolání je časově i emocionálně náročné, což může vést k přetížení.
3) Přestože v duchovní službě působí relativně mnoho žen, jejich zastoupení v klíčových rozhodovacích orgánech je nižší. To ovlivňuje možnosti prosazovat témata, která ženy-duchovní považují za důležitá – větší důraz na sociální rozměr víry, péči o znevýhodněné apod. Tudíž obecně podporuji ženy ve všech vyšších funkcích, neboť nejsou ješitné, nestaví si pomníky a z mého pohledu dělají věcnou, reálnou a velkou humánní politiku (např. Matka Tereza, Anna Náprstková, Táňa Fischerová aj.).

Martin Mašita, místopředseda ústřední rady a předseda rady starších NO Praha – Hloubětín
1) Těch biblických žen je více, ale vyzdvihl bych Rút. Díky manželovi a jeho matce se dozvěděla o láskyplném a milosrdném Bohu Izraele, který byl v protikladu k bohům moabským. Novou víru v pravého Boha přijala a udržela si ji i po manželově smrti. Díky své nové víře dokázala opustit vlastní zemi, aby doprovázela tchýni Noemi do Betléma a byla ochotna začít úplně nový život. Nevyhýbala se tvrdé práci, přes překážky osudu pomáhala lidem a zůstávala skromnou a věrnou Bohu.
2) Největší výzva pro ženy-duchovní je podle mého názoru stejná jako u ostatních pracujících žen. A to sladění rodinného a profesního života. Zkombinovat práci a péči třeba i o větší rodinu bývá často problém. Navíc se pracovní aktivity u žen-duchovních netýkají jen dní pracovních, ale i víkendů, kdy slouží jednu a někdy i dvě bohoslužby.
3) Z celkového počtu duchovních je v CČSH v duchovenské službě zhruba polovina žen. To ukazuje, jak otevřenou církví z tohoto pohledu jsme. V rámci CČSH také nevidím žádné administrativní ani organizační překážky pro cestu žen na vyšší funkce. Přesto může přetrvávat nedůvěra některých věřících k možnosti ustanovení žen na vyšší funkce a tady je potřeba v rámci církve diskutovat, tuto nedůvěru osvětou pomáhat překonávat a potenciálu žen v církvi využít. Protože ženy, oproti mužům, vnášejí do své práce další rozměr, jsou více empatické, schopné naslouchat druhým a zároveň je pro ostatní jednodušší se jim svěřovat.

Martin Chadima, farář NO Přelouč
1) Rút, Moábka, původně vyloučená ze „zdravé a pravé víry“ židovské, provdaná za Izraelitu. Po jeho smrti zůstává věrná novému společenství, odchází se svou tchýní Noemi se slovy: „Kamkoli půjdeš, půjdu. Kdekoli zůstaneš, zůstanu. Tvůj lid je i mým lidem…“ Později se ještě tato úžasná žena provdá za Boáze, pradědečka krále Davida, a stává se součástí rodokmenu Ježíše Krista.
2) Ženy-duchovní čelí stejným výzvám, úkolům, radostem i strastem jako jejich mužští kolegové. Vnášejí do své služby specifická obdarování, jež přináležejí převážně ženám. Lásku, empatii, vnitřní sílu, půvab slova. I ony, coby matky, manželky, kazatelky, duchovní vnímají přerod světa, jeho bolesti, úzkosti a strasti, a velmi často jsou jimi osobně zasaženy (ztráta dítěte, rozpad rodiny, neporozumění jejich práci). Ženy v duchovenské službě jsou často nedoceněné a neoceněné. Osobně obdivuji specifický smysl pro humor, který řada z nich má. Zejména v převládajícím patriarchálně vnímaném společenství CČSH.
3) Samozřejmě, žena v úloze patriarchy či biskupa nám velmi chybí. Je naší chybou a slabostí, že nejsme schopni připravit podmínky pro ženy, které by byly ochotny (a obdarovány) zastávat funkce „vrchních pastýřek“. Svět mužů je často svázán archetypy válečnictví, pletichaření, nezdravé soutěživosti, hašteřivosti a malichernosti. Nedivím se, že mnoho našich nadaných žen duchovních nechce do takového prostředí vstoupit a „umazat si holinky“. Věřím, že se doba mění. Jinak se díváme na problematiku spojenou s LGBT komunitou, nepochybně sílí počet těch, kteří zastávají ideové pozice liberálně demokratické. Naštěstí už není tolik populární trend biblického fundamentalismu, jurodivého národovectví, baráčnického „čechoslovakismu“. Časy se mění a já věřím, že se brzy dočkáme ženy v roli patriaršky či biskupky!

Děkujeme všem mužům - respondentům za upřímné odpovědi.
Redakce

Foto: Člověk a víra, Jiří Částka

Český zápas č. 24 z 15.6. 2025