Jan Amos Komenský se stal proslulým a zkušeným pedagogem, ale jako duchovní a biskup Jednoty bratrské byl také pastýřem, který se vyznačoval osobním vztahem, vnímavostí i moudrostí. Jeho konkrétní pastorační přístupy se odkrývají zvláště v dopisech, které psal různým adresátům – sborům i jednotlivcům. Takovým pastoračně nabádavým dopisem je list psaný v roce 1649 z Lešna mladému bratrskému kazateli Petru Sekuriovi, který působil v Lednici v horních Uhrách na území dnešního Slovenska poblíž moravských hranic.
Tohoto mladého muže, zřejmě značně sebevědomého, bratrský biskup napomíná s otevřeností, ale v lásce.
Petr Sekurius napsal Komenskému dopis, který byl plný výčitek a současně prozrazoval jeho velké sebevědomí a ctižádostivost. Mladý kazatel si stěžoval na množství práce a malé finanční ohodnocení. Vytýkal Komenskému, že ho dostatečně nepodporoval v době jeho studií, jak to činil vůči jiným. Ve svém dopise dával najevo, že má na víc než být kazatelem v bratrském sboru v Lednici, který se potýkal s mnohými obtížemi. Sděloval svůj záměr odejít do Švýcarska nebo na jiné místo, kde by se mohl více uplatnit a být i lépe zajištěn.
Komenský mu klade otázku, zda jeho motivace stát se kazatelem a duchovním správcem je vůbec správná. Vždyť důvodem přijmout úkol kazatele a duchovního správce nemohou být „ani zahálka ani zisk nebo pocta“. K tomuto úkolu podle Komenského musí člověk přistupovat v apoštolském duchu, neboť se jedná o „výbornou práci“ (1 Tm 3,1 – Bible kralická) či „krásný úkol“ (ČEP). Komenský popisuje obtížnou situaci tehdejších bratrských kněží, kteří museli „být spokojeni s podporami z cizího milosrdenství (často malými) a ze zbytků církevních příspěvků“. Připomíná, že sám se živí „chlebem vydělaným v potu své tváře“, aby nebyl církvi na obtíž. Ke kazatelskému úkolu a duchovenskému povolání se váže určitá nezajištěnost a požadavek skromnosti. V Jednotě bratrské, zejména v časech pronásledování nebo v exilu, to bylo obzvlášť zřejmé.
Mladý bratrský duchovní vytýkal Komenskému, že ho dostatečně nepodporoval v době jeho studia, tak jako jiné studenty bohosloví, například Petra Figula nebo Vratislava Olyria. Komenský byl velice podiven touto jeho nevděčností a připomíná mu svoji konkrétní podporu. „Což jsem tě na své náklady nevzal z Holandska do Brém za účelem teologického studia? Což jsem ti nepomohl několika penězi, a to ne jednou? Výčet své konkrétní podpory uzavírá Komenský otázkou: „Co jsem měl ještě učinit?“ Vzápětí na ni odpovídá: „Vím co: odepřel jsem podporovat vzrůst tvé namyšlenosti, která odvšad čiší z tvého listu…“ Ta se podle Komenského projevuje i tím, když u svého podpisu mladý kazatel uvedl různé funkce. Vždyť Komenský sám se pod své dopisy podpisoval prostým způsobem – jen svým jménem. Nabádá mladého kazatele, aby se přestal honit za marnostmi a stal se pokornějším, neboť teolog a duchovní se má vyznačovat právě pokorou.
Pro teologii v tomto dopise užívá Komenský obraz stromu s kořeny a plody. Klade otázku: Co je kořenem teologie? Odpovídá: pokora. Klade druhou otázku: Co je stromem teologie? Znovu odpovídá: pokora. A klade třetí otázku, Co je plodem teologie? Odpovídá opět: pokora. Dodává k tomu: „V tobě není ani kořen ani strom ani plod teologie.“ Následně Komenský hovoří o „teologii kříže“ a vyslovuje požadavek: „Přeješ-li si žít v našem společenství, musíš být teologem kříže, nikoli slávy.“
Přístupy Komenského vůči mladému kazateli nás mohou překvapovat svou otevřeností, kritičností až ostrostí. On sám to zdůvodňuje tím, že lichocením nechce Petra Sekuria utvrzovat v omylu. Adresát se po přečtení takového dopisu mohl urazit a na Komenského trvale zanevřít. Komenský však píše, že pokud by takto reagoval, tak nepochopil, že důvodem této jeho kritiky je láska k němu a jeho přístup vychází z biblických motivů, které přímo uvádí (Lv 19,17; Žd 12,11). Účinek Komenského dopisu byl zřejmě takový, že mladý správce bratrského sboru se společenstvím věřících v Lednici nakonec zůstal a nadále se věnoval své službě.
