(ČZ 29/2024) Už je nejspíš „po“, ale jako zasloužilému fotbalovému fanouškovi z časů Eusebia, Garimchi a Sokrata mi to nedá...
Pamatuji Pellého rozloučení s fotbalem, kdy celý stadion na jeho výzvu volal „love – love – love“ „láska – láska – láska...“ Neboť děkuje lásce k fotbalu a lásce Boží.
K tomu dnešku dvě poznámky:
- Když vidím, jak rozhodčí s pomocí techniky rozpoznávají na milimetry ofsajd a jiné kulišárny a hemží se to zneuznanými góly a žlutými i červenými kartami, říkám si, je to jenom hra. Díky, Bože, že ty si s námi nehraješ! To by bylo trestů v okamžiku přestoupení Desatera. To by bylo žlutých a červených karet a vyloučení ze hry. Ze shora dolů od politiků až k prostému lidu. Díky, Bože, že nás máš trpělivě rád. Žádné trestné kopy. Dáváš nové a nové šance. Díky!
- Když sleduji sportovní komentátory, trenéry a bývalé fotbalisty a jejich rozbory, metr po metru, přihrávku po přihrávce, napadá mě: Pročpak ve veřejnoprávní televizi nejsou podobné diskuse a komentáře obyčejných lidí, kteří by kultivovaně a pokojně stejně tak probírali výsledky našich vlád, jednání politiků, detailně rozebírali, co umí a na co nemají? Co by se měli naučit a co nedělat. To by bylo! Planými řečmi hádavých politiků a černobílými politickými komentáři obrazovka přetéká a nudí. Anonymní internet je k ničemu. Tak proč to nezkusit? Ti nahoře by měli slyšet ty dole. To by koukali! Naslouchám jim tady dole ve Slezsku už padesát let.
Jana Šilerová
Český zápas 29/2024 z 21. 7. 2024