(ČZ 19/2024) Ve světě existují studie, které shodně tvrdí, že ženy jsou více zbožné než muži. Obecně jsou religióznější než muži.
Převažují v kostelech, u zpovědi, při přijímání, na biblických hodinách či evangelizačních shromážděních, častěji se hlásí k náboženskému vyznání, častěji věří v Boha nebo v existenci nadpřirozených jevů.
Zahraniční sociologické studie, jako například kolektivu autorů z amerického National Institutes of Health z roku 2020 tvrdí, že „volba nenáboženského vyznání je pro ženy společensky riskantnější. Ženy, aby se vyhnuly stigmatizaci nebo sociálním sankcím, volí spíše náboženské vyznání.“ Studie opírá své závěry o tzv. teorii preference rizika, kdy bezbožnost je formou riskování, protože bezbožnost riskuje věčný trest. Z toho usuzují, že biologická averze k riziku se mezi muži a ženami liší, což odpovídá genderové propasti v religiozitě. Činí závěr, že „ženy mají tendenci být více averzní k riziku než muži, jsou tudíž více věřící.“
Jak je tomu u nás
Problémem genderové nerovnoměrnosti v náboženství se u nás zabývá socioložka Dana Hamplová, která před několika lety vydala studii „Náboženství a pohlaví: Proč jsou ženy zbožnější než muži?“. Hamplová vychází z premisy chápání „náboženství jako vztahu člověka k tomu, co ho přesahuje, jako představy nebo jen pocity, že vedle světa přirozeného existuje nadpřirozený svět… a že je člověk na této transcendentní skutečnosti nějakým způsobem závislý.“ I v tomto ohledu jsou podle Hamplové „ženy religióznější než muži bez ohledu na formu náboženskosti.“ Přitom tvrdí nejen ona, že „významné rozdíly mezi pohlavími najdeme i v jiných částech světa a jiných kulturách.“
Dále studie rozebírá různé typy a možnosti ovlivňující rozdíl v religiozitě mužů a žen. Příkladem je socioekonomický faktor a pro naši republiku se k tomu uvádí: „Rozdíly mezi muži a ženami v návštěvnosti bohoslužeb nelze plně vysvětlit jejich socioekonomickým statusem (prací na plný úvazek), i když určitou část rozdílů ekonomická aktivita vysvětluje.“ Nepotvrdila se tak tzv. deprivační teorie, kdy „náboženství by mělo ženám nabízet únik a naději na řešení problémů vzniklých genderovými nerovnostmi a ekonomickou závislostí na mužích či prostě nedostatkem žádaného atributu, jímž je mužství. Bezmocnost by pak měla vést k většímu zájmu o magii a posvátné síly.“
Důvody a závěr větší religiozity u žen socioložka Dana Hamplová opírá o výzkum religiozity z roku 2008 provedený Sociologickým ústavem opírající se o data zjišťovaná podle návštěvnosti bohoslužeb. „Každý měsíc chodí na bohoslužby přibližně dvoj-násobný podíl českých žen než mužů (6,1 % žen, 3,2 % mužů) a každý týden chodí do kostela dvouapůlnásobný podíl žen než mužů.“ Rovněž „více než dvoj-násobný podíl dotazovaných žen než mužů souhlasil s výrokem „vím, že Bůh skutečně existuje, a nepochybuji o tom.“
Nicméně: „... žádná z měřených charakteristik nepřispívá k vysvětlení, proč jsou ženy náboženštější než muži.“
Jak tedy odpovědět na nevyřešený problém důvodu větší religiozity u žen? Možná, na to, že nejsme sociologové, se dopouštíme smělé úvahy, ale zdá se velice zajímavé vysvětlení ze shora uváděného amerického výzkumu, který konstatuje: „Lidé jsou více přitahováni k náboženství, když je v souladu s jejich reprodukčními cíli.“ V tomto případě platí, že žena je stvořena, aby více než muž tíhla k naplnění poslání a touze po pokračování v další generaci.
Mirko Raduševič
Český zápas 19/2024 z 12. 5. 2024
Ilustrační fotografie z databáze Člověk a víra, foto Sebastian Mira
Ke Dni matek. Kazatelka: Všechny děti byly pečlivě plánované!
