(ČZ 16/2025) Mladá generace potřebuje zakotvení i volnost.
ANKETA redakce Českého zápasu
1) Jak můžeme jako Církev československá husitská lépe oslovit mladší generace v případě slavení Velikonoc, aby pro ně nebyly pouze historickým svátkem či „oslavou konzumu“, ale živou součástí víry?
2) Jaký význam mají podle vás liturgické obřady spojené s Velikonocemi v CČSH a jak se liší od jiných křesťanských tradic?
Vlastimír Haltof, farář NO Loštice
1) Už dlouho v církvi hovoříme o potřebě liturgických změn, které by vedly k větší srozumitelnosti, ale zdá se, že k opravdovým změnám nemáme vůli. Nelze se však domnívat, že utilitární změny v obřadech povedou k vyšší návštěvnosti. Celá církev musí projít jistou katarzí ve všech oblastech působení. Jde především o péči, jakou věnujeme mladým lidem průběžně, ne pouze v neděli. O rozvíjení jejich vztahu s Ježíšem, který jim pomůže chápat smysl církve a jejího liturgického života. My sami musíme žít v Boží přítomnosti a naše jednání musí být autentické. Je třeba opustit dosavadní koncept duchovní péče, která by spíš měla být odrazem proměny pastoračního pole. Nabízí se různé aktivity od rozhovorů přes misijní programy až po evangelizační akce… o tom všem se občas hovoří, něco se i zkouší s různým výsledkem. To ale vyžaduje úplně jiné nasazení duchovních i aktivních laiků a také metodickou podporu.
2) V liturgických obřadech Velikonoc si připomínáme a slavíme Kristovo vítězství nad smrtí. Je to zásadní událost v dějinách spásy. Sdílíme společné jídlo, jsme vedeni k pokání a v tajemství sobotní Vigilie zakoušíme opuštěnost Bohem, jakou zakoušel Ježíš na kříži, abychom procitli do nedělního rána, kdy společně s ženami vracejícími se od prázdného hrobu voláme: „Kristus vstal z mrtvých!“ Ale jenom tehdy, pokud to má pro nás přesně tento význam. Liturgické obřady obecně mají samy o sobě schopnost vést účastníky bohoslužeb k porozumění obsahu víry, který sdělují řečí znamení a symbolů. Nicméně předpokladem pro pochopení jejich významu je srozumitelnost a té zase napomáhá katecheze. Svou roli má i předporozumění, dílo Ducha svatého.
Co se týče odlišností od jiných tradic, to je široké téma, církví je mnoho a mnoho je také obřadů. Obecně bych řekl, že na podstatě se nejspíš shodujeme, ale obřady naší církve jsou skromnější povahy.
Markéta Sikorová, farářka NO Ostrava – Mariánské Hory
1) Mladí lidé se rádi účastní nejrůznějších organizovaných výzev. Postní období se tak může stát časem, kdy se mladý člověk na několik týdnů něčeho dobrovolně zřekne či se naopak dobrovolně zaváže k jednání a uvažování, jehož středem není on sám (jak tomu bývá u většiny ostatních výzev). Výzvou pro naši církev je pak vytvářet bezpečný prostor, kde mohou mladí lidé otevřeně mluvit o svých pochybnostech a otázkách týkajících se víry (vždyť právě velikonoční příběh obsahuje mnohé momenty pochybností učedníků). Takovou příležitostí může být uspořádání sederové večeře na Zelený čtvrtek, velkopáteční křížová cesta s možností sepsání a symbolickým přibitím vlastních hříchů na improvizovaný kříž, nebo společné noční bdění na Bílou sobotu.
Mladá generace potřebuje zakotvení i volnost. I proto jí naše církev – se svou tradicí na straně jedné a důrazem na svobodu svědomí a osobní víru na straně druhé – má co nabídnout.
Napříč generacemi společně objevujme, co znamená žít velikonoční víru v každodenním životě.
2) Současné liturgické velikonoční obřady v Církvi československé husitské spočívají v oslavě Kristova vzkříšení jako zdroje naděje a znovuzrození. Od prvků vycházejících z římskokatolických tradic, obsahujících bohatou symboliku kříže, hrobu, vody, ohně, od procesí s monstrancí, svěcení křestní vody, žehnání paschální svíce aj. přešla naše církev k jednodušším formám s důrazem na zvěstování Božího slova, na společenství a osobní zbožnost. Na rozdíl od evangelických církví si CČSH uchovala více vizuální symboliky, avšak s důrazem na srozumitelnost a zapojení věřících do slavení. V posledních letech se u nás objevuje návrat k prvkům inspirovaným západní i východní tradicí, jako je mytí nohou, velikonoční vigilie, dramatizace pašijových událostí, nebo také židovstvím při slavení pesachových hostin. Tato pestrost odpovídá dnešní vizuální kultuře, kdy lidé lépe vnímají skrze obrazy a znamení. Velikonoční obřady tak posilují víru ve vzkříšeného Krista a umožňují hlubší duchovní prožitek.
Elisa Kibireva, studentka HTF UK
1) Kdyby mi loni někdo řekl, že se za rok stanu slušnou křesťanskou duší, která pravidelně chodí na bohoslužby a těší se na velikonoční půst, řekla bych, že je blázen! Na cestu víry mě přivedl Boží osud, díky němuž jsem poznala nové lidi, bez kterých si teď nedokážu představit svůj život! Společně chodíme na bohoslužby, pijeme pivo, užíváme si spoustu zábavy. Jsme stejní normální lidé, jen věříme, že nás obklopuje Boží láska. Lidé by měli vědět, že pokud jsi věřící, tak to neznamená, že máš nudný a přísný život, ale naopak! Je to skvělá zábava! Osobně pro mě Velikonoce nejsou jen historickým svátkem, nýbrž symbolem znovuzrození a duchovní očisty. Nemusíme násilně tahat lidi do kostela, aby procítili ducha důležitosti tohoto nádherného období. Stačí jim ukázat naše dobré srdce a to, jak nám tento svátek duchovně pomáhá, a budou se chtít k nám přidat sami.
2) Na velikonoční bohoslužbě naší církve jsem byla zatím jenom jednou, minulý rok. Je charakterizován velikonočním tridiem. Podle mě nejkrásnější liturgický obřad připadl na Bílou sobotu, kdy bohoslužba začala po západu slunce, doslova ve tmě a postupně se rozsvítila svíčkami, které drželi všichni v kostele. Ve srovnání s jinými křesťanskými tradicemi, tato opravdu duchovně přesahovala realitu a bezprostředně propojovala s posvátným významem tohoto svátku!
Děkujeme za odpovědi redakce
Český zápas č. 16/2025 z 20.4. 2025
Ilustrační foto: Martin Kalda, Člověk a víra
