(ČZ 28/2024) Sakrální prostory naší církve se někdy mírně a někdy více liší od pojetí kostelů či kaplí jiných církví.
Od těch reformovaných, ve kterých mnohdy nebyl ani kříž a obrazy, spíše jen biblické nápisy na stěnách, a od těch katolických a pravoslavných zase ve snaze o prostotu, o to, vyvarovat se nabubřelé přezdobenosti. Naše teologie se nicméně nevzpouzí proti výtvarnému vyobrazení náboženských motivů ve dvou ani ve třech dimenzích.
Vše, co se v sakrálním prostoru objevuje, je možné výtvarně zpracovávat. A nemusí být vše plné symboliky, křížů, i „pouhá“ krása je vyjádřením úcty k Bohu. Je také běžné, že se prolínají symboly s biblickými příběhy a příběhy církve. I ornamentální přírodní motivy se točí okolo biblických výroků a vyprávění – ať už je to vinná réva, pšeničné klasy...
Vedle výtvarného zpracování předmětů liturgického centra se v našich sborech objevují samostatná umělecká díla: obrazy, vitráže, sochy, reliéfy, často se svědky víry, s postavami biblickými a samozřejmě s vyobrazením Krista. Vzpomeňme na reliéfní sérii ze života patriarchy Karla Farského v Holešovickém sboru. To jsou umělecká díla na objednávku nebo zakoupená pro permanentní instalaci v sakrálním prostoru.
Je rovněž možné využívat sbory a kostely k dočasným výstavám. Zde se názory trochu liší, zda by to mělo být umění sakrální nebo i profánní. Ale jaké umění je sakrální a jaké nikoli? I znázornění krásy světa přírody je možné vidět jako náboženský pohled, tak jako je znázornění lidského utrpení možné interpretovat jako motiv do kostela vhodný. A tak mnozí křesťanští umělci říkají: Umění je buď dobré nebo špatné – jinými slovy: dobré umění je posvátné a božské samo o sobě...
Cestou může být využití sakrálního prostoru k pravidelným expozicím, jak se to daří například v našem sboru kněze Ambrože v Hradci Králové. Jinou možností jsou prostorové intervence, tak jako při čtyřstém výročí popravy vůdců českého stavovského odboje proti Habsburkům, kdy v řadě našich sborů visely provazy či lana s 27 uzly. Velkým propagátorem, ale také realizátorem takovýchto moderních uměleckých intervencí v kostelních prostorách je architekt Norbert Schmidt, vedoucí Centra teologie a umění při KTF UK. Jako architekt a teolog se přimlouvá za větší spolupráci mezi církví a moderními umělci, tak aby církev nebyla jen asociována s minulostí, aby nebyla zahleděna do minulosti. A to nepochybně chceme i my – v církvi, která chtěla být programově moderní. Je třeba se vzájemně otevřít – církev pro moderní umění a umění pro náboženský rozměr, který život ve své hloubce má. Je třeba prolamovat strach umělců z církví a církví z umělců, znovu hledat lepší vztah a hlavně statečně a nově tvořit.
Tomáš Novák
Foto: Klára Matoušová, Mříž vchodu do Sboru kněze Ambrože v Hradci Králové
Český zápas 28/2024 z 14. 7. 2024
Související:
