Kázání bratra patriarchy na církevním zastupitelstvu před nedělí Krista Krále v listopadu 2025.
Sestry a bratři,
naše shromáždění se koná v sobotu – den před nedělí označovanou jako Krista Krále. K této příležitosti jsem zvolil Žalm 72. Tento žalm předestírá obraz ideálního panovníka, líčí představu dokonalého krále podle Bible. Je současně modlitbou za vládce a prosbou o požehnání pro jeho vládu (srov. Ž 72,15).
/Ve Starém zákoně se vyskytují dvě tradice či dvě zprávy o zvolení a ustanovení krále v Izraeli. Ta jedna, více známá, je negativní. Nachází se v 1. knize Samuelově jako varování, kdy král si činí nároky na svůj lid, může jej zatěžovat, vykořisťovat. Lid je vystaven jeho nátlaku i podroben jeho vůli (1 Sa 8,4-9). Druhé ustanovení je pozitivní. Čteme o něm v knize Deuteronomium. Úkolem krále je vést lid k Bohu a sloužit mu (Dt 17,14-20). V prvním případě vzniká království z porušení důvěry v Hospodina. Ve druhém případě naopak náleží toto ustanovení k Božímu zákonu. V zaslíbené zemi mělo vzniknout království, jak později k tomu skutečně došlo a královskou hodnost získal David nebo po něm Šalomoun./
Tento žalm je nadepsán jako Šalomounův. Jedním z výkladů je, že se jedná o modlitbu Davida za svého syna Šalomouna, který nastoupil na královský trůn. Podobně jako jiné žalmy 24, 48, 82 byl zřejmě tento žalm recitován i v případě dalších biblických králů. A mnozí z nich přitom měli k tomuto ideálu velmi daleko. Ale ani Šalomoun i přes svoji moudrost a velikost se nevyhnul selhání a jeho vláda nebyla jen plná jasu a světla, ale i stínů. Žádná vláda pozemských vládců není neomezená, neboť je jen dočasně svěřována Bohem nebo umožněna volbou lidu v novodobém státě. Král, panovník, vládce je odpovědný nejen svému svědomí, lidu, ale především samotnému Bohu. To je zcela zřejmé i v tomto žalmu a připomíná nám to jeho závěr, který končí doxologií, oslavou. Ta je určena samotnému Bohu Hospodinu a jeho jménu (Ž 72,18-19).
Jaké jsou znaky, rysy, kontury obrazu ideálního panovníka podle tohoto žalmu?
V obzoru pozornosti tohoto krále jsou lidé ponížení. „Zjedná právo poníženým z lidu, dá zvítězit synům ubožáka“ (Ž 72,4). V Bibli kralické se hovoří o chudých a nuzných. Král má myslet na všechny, a právě na ty ponížené, na ně má brát ohled zvláště. Nemá mít na mysli jen ty vlivné, bohaté, mocné, kterými se ti, kteří získají moc, rádi obklopují. Ale naopak on nemá zapomínat na ty slabé, bez vlivu, bez opory, na ty, kterým se děje příkoří a bezpráví, a právě jich se má zastat a za ně se má postavit. Tím druhým zřetelným rysem vykresleným v žalmu 72 je, že tento král je nositelem spravedlnosti a pokoje. „V jeho dnech rozkvete spravedlivý, bude hojný pokoj“ (Ž 72,7). „Hory přinesou lidu pokoj a pahorky spravedlnost“ (Ž 72,3). Spravedlnost a pokoj jsou hodnoty, které jsou v Bibli jmenovány vedle sebe, neboť spolu úzce souvisejí. Spravedlnost vede k pokoji a pokoj bez spravedlnosti není skutečným pokojem. Jak to vyslovil i prorok Izajáš: „Spravedlnost vytvoří pokoj, spravedlnost zajistí klid a bezpečí navěky.“ (Iz 32,17).
Třetím příznačným rysem biblického vládce je rozsah jeho vlády. V žalmu slyšíme: „A panovat bude od moře až k moři. Od Řeky do dálav země“ (Ž 72,6). Rozsah vlády je důležitý pro pozemské vládce. Zde nejde o území získávané dobyvačnými sklony a útočnými vpády na cizí území. Ale zde je míněno Bohem svěřené území. Tak jako král Šalomoun vládl nad všemi královstvími od řeky Eufratu až k zemi pelištejské a až k hranicím Egypta, jak o tom čteme v 1. knize královské (1 Kr 5,1).
Křesťanští vykladači Bible vztahovali vždy tento žalm na Ježíše Krista a jeho vládu. Vždyť Ježíš myslí na ty zdeptané a ponížené. Právě takovým lidem Ježíš vlévá do srdcí naději, ujišťuje je o jejich důstojnosti a přináší jim poselství o Božím království a novou radost. Právě Ježíš přibližuje svojí osobou toto nebeské království vyznačující se novou spravedlností a pokojem (Iz 9,1-6). Pozemští vládci jsou vázáni vymezeným prostorem své říše. Ježíšovo království není vázáno žádným prostorem, zemí či územím. On je Pánem, kterému je dána moc na nebi i na zemi (Mt 28,18).
Když přemýšlíme o Kristu jako o vítězném Králi, tak jej vidíme očima víry jako vítězného Beránka, který přijímá vládu nad světem a jeho trůn je s trůnem Božím v nebesích (Zj 22,1.3). A kterému odevzdají v budoucnosti všichni králové a vládci tohoto světa svoji vládu (Zj 21,24). Jak tuto jeho moc a slávu líčí svými obrazy kniha Zjevení a jak to předznačuje i žalm 72. Ale tato skutečnost vítězného a oslaveného mocného Krista Krále je v tomto světě skrytá. Je přítomna v jeho kříži. Vždyť právě on se křížem přiblížil ke všem poníženým a zdeptaným. On svým křížem nám přináší novou spravedlnost a pravý pokoj. A v jeho kříži je zřejmá velikost jeho vlády, která zahrnuje výšku nebes i hlubinu podzemí i šířku celé země i nezměřitelnou délku vesmíru.
Místem, kde má Kristus Král vládnout, je také tento náš svět. I když zatím je tato jeho vláda neviditelná a zastřená. Ale místem, kde má Kristus již nyní viditelně a zjevně vládnout, je především církev. V ní nemají rozhodovat a vše určovat jen lidé, ale Kristus sám. Vždyť při každém slavení liturgie vyslovujeme: „Nechť kraluje!“ Tím vyznáváme, že Kristus je skutečně naším Králem a my jeho vládu chceme dobrovolně přijímat.
Kéž nám k tomu Bůh dává svou milost, ochotu i připravenost!
Amen.