Kázání bratra patriarchy na kurzu varhaníků a zpěváků CČSH v Prostějově v srpnu 2025.
Ef 5,19-20; Mt 21,15-16
Sestry a bratři,
při bohoslužbě během tohoto kurzu varhaníků a zpěváků se kázání alespoň nějakým způsobem by mělo dotknout tématu hudby a zpěvu. Otevřel jsem proto Bibli, konkrétně Starý zákon 1 knihu Paralipomenon, kde je celá kapitola nadepsána Zpěváci. Je to 25. kapitola. Nachází se tam seznam samých hebrejských jmen, ale přesto tento věcný popis a výčet jmen a rodů nám dává nahlédnout do hudebního života Božího lidu za vlády krále Davida. Poznáváme zde, jak král David organizoval hudební život budoucího jeruzalémského chrámu. Nejenže sám zpíval, doprovázel se na hudební strunný nástroj a skládal Žalmy, ale on zpěv a hudbu velice podporoval, organizoval ji a pečoval o ni. Za jeho podpory se tak mohl hudební život Božího lidu živě a dobře rozvíjet.
Ještě dříve, než byl postaven chrám v Jeruzalémě, již zněly zpěvy a hudba. Hudba předchází chrámu zbudovanému lidskýma rukama. Zpěv je velmi starobylého původu a není vázán na chrám. Oslava k Boží oslavě může zaznívat kdekoli, třeba v přírodě, jak o tom svědčí řada žalmů, kdy je Bůh chválen nad klenbou nebes i pod klenbou nebes. Je chválen a oslavován samotnou přírodou a celým stvořením (Ž 148). Vyjádřil to nikaragujský kněz a básník Ernesto Cardenal, který parafrázoval Žalm 150 tak, že má být chválen Bůh v celém vesmíru, který je jeho svatyní.
Ale přesto zvláštním místem, kde má znít zpěv a hudba k Boží chvále je chrám. Na to myslel král David, když začal připravovat stavbu jeruzalémského chrámu. On sám ho nedokončil, tím byl až jeho syn král Šalomoun. On však pro stavbu chrámu a službu v něm připravoval předem všechno potřebné. A tím bylo i utváření seskupení velkého hudebního tělesa, které připomíná mohutný orchestr s pěveckými sbory a různými hudebními nástroji, samozřejmě doby starověku, jak jsou i jmenovány v Žalmu 150.
Z biblického svědectví poznáváme, že hudbu tvoří především konkrétní lidé. Jsou zde uvedeni nejdůležitější zpěváci a hudebníci. Mohli bychom říci, že to byly skutečně velké hudební osobnosti starověkého Izraele. Vždyť jejich jména se dostala i do Bible. I když orchestr tvoří celek a každý má svoji důležitost, neboť všichni zpěváci a hudebníci se podílejí na celkovém provedení a vyznění hudebních skladeb. Přece jen záleží zvláště na dirigentovi a sólistech. Jsou uvedení jako nejhlavnější osoby chrámového orchestru tito tři hudebníci – Asaf, Jedútún a Héman.
První je uveden Asaf. Jeho hebrejské jméno znamená doslova „shromažďovatel“, neboť hudba skutečně lidi shromažďuje. Asaf podobně jako David skládal žalmy a některé jsou označeny v nadpisech jeho jménem (srov. Ž 50, Ž 73-83). Byl zvláštním mistrem hry na měděné dunivé cimbály (1 Pa 16,5).
Druhý je uveden Jedútún. Jeho jméno znamená „chvála“. Vždyť hudba má být chválou Stvořitele. Také jeho jménem jsou nadepsány některé žalmy (Ž 39; 62 a 77).
Třetí je Héman, pravnuk proroka Samuela. Jeho jméno znamená zřejmě „pravý“. Hudba vyžaduje pravost a autentičnost. I jeho jméno najdeme v Žalmu 88. Někteří badatelé se domnívají, že to není označení autorství, ale technická poznámka, kdy měl začít zpívat a hrát jeho sbor. Byl to hudebník a zpěvák (1 Pa 6,33) a současně prorok a mudrc v jedné osobě (1 Kr 5,11; 1 Pa 25,5).
Je z biblického svědectví zcela patrné, že hudba byla rodovou a rodinnou záležitostí. Všichni tito tři hudebníci měli zřejmě hudebně nadané své děti, syny i dcery (1 Pa 25,5), kteří se věnovali hudbě. Syn následoval v hudební dráze svého otce. Podobně měl německý hudební skladatel a věřící luterán Johann Sebastian Bach mezi svými syny schopné hudebníky a někteří se i věnovali skládání. Jako například Carl Philipp Emanuel Bach, jeho píseň máme i v našem Zpěvníku (Zpěvník CČSH, č. 242).
Připomeňme také významného hudebního skladatele Petra Ebena, jehož všichni tři synové se věnují hudbě od gregoriánského chorálu až po rock, jazz a folk.
I když nemusíme být potomky slavných hudebních skladatelů, přesto je důležité i dnes v rodinách a v našich sborech pěstovat duchovní zpěv a hudbu.
V Bibli je spatřována hudba jako dar od Boha, projev Ducha Božího, jak to vyjadřuje apoštol Pavel v listě Efezským: „Plni Ducha zpívejte společně žalmy, chvalozpěvy a duchovní písně“ (Ef 5,19). Proto má tak blízko hudba k proroctví, zvěstování. Sděluje shodné poselství víry jiným způsobem, než je běžná lidská řeč. Zdrojem umění je nevyčerpatelné bohatství Božího Ducha. Jsou známy příklady, kdy tvůrce – umělec či skladatel má pocit, že mu někdo shůry diktuje slova či noty. Zvláštní genialita a projevy inspirace se objevovaly například u hudebního skladatele Wolfganga Amadea Mozarta. Touto duchovní inspirací a zbožností Mozarta se zabýval teolog Hans Küng a hovořil přímo v jeho díle o stopách transcendence, o Božích stopách.
V televizním pořadu o country hudbě a její historii byl vysloven tento názor, že skládání písniček je ze všech lidských schopností nejtajuplnější. Nedá se to vysvětlit. Vyžaduje to určitou dovednost, a navíc je to dar od Pána Boha. Když se ptali slavného zpěváka Hanka Williamse na to, jak skládá svoje písničky, tak odpověděl: „Já je neskládám. Prostě popadnu pero a Bůh mi je sešle. Dívám se na to tak, že pokud spolupracuji s Bohem, který jako Stvořitel učinil oblohu a hory, měsíc a hvězdy, tak tříminutová country písnička mu nedá zase až tak velkou námahu.“ Hank Williams neuměl číst ani psát noty, a přesto chrlil jednu písničku za druhou.
Hudba je umění jako dar, ale současně i náročné učení. Bez vytrvalého cvičení, píle, zkoušení může být talent promarněn. Zaujal mě verš 7, kde je uvedeno: „Jejich počet spolu s jejich bratry vyučenými Hospodinovu zpěvu byl dvě stě osmdesát osm, samých mistrů!“ (1 Pa 25,7). Je zde přímo řečeno, že byli „vyučeni Hospodinovu zpěvu“, a samí mistři! Hovoří se zde o mistrech ve zpěvu a ve hře na hudební nástroje, ale dále i učednících, žácích (1 Pa 25,8).
David vlastně založil takovou chrámovou hudební školu, kde se učili žáci od mistrů, kterých bylo v Davidově orchestru mnoho. Říká se, že nikdo nemůže být dobrým učitelem, kdo nebyl dobrým žákem. V hudbě to platí zcela zjevně. Stále je možné se zdokonalovat a učit se od mistrů, kteří ale také sami začínali jako žáci.
Vážení a milí účastníci tohoto kurzu varhaníků a zpěváků!
Zpěváci a hudebníci v Davidově chrámovém sboru byli nazváni „strážci“, jako ti, kteří „konali strážní službu“ (1 Pa 25,8). I vy jste takovými strážci, neboť střežíte po řadu let hudební a kulturní odkaz duchovní hudby v Církvi československé husitské, ale i s ekumenickým přesahem. Za to vám patří velký dík! Snažíte se posílit a střežit dobrou úroveň liturgického a hudebního projevu v našich náboženských obcích tak, aby platilo, co zní jako výzva v žalmu 33: „Hrejte dobře“ (Ž 33,3). Vám to hraje a zpívá skutečně velmi dobře. Chtělo by se říci „samí mistři“. Kéž dokážeme v církvi hledat stále nové cesty k tomu, aby zpěvem a hudbou byl upřímně ze srdcí a umělecky dobře chválen Hospodin, jako tomu bylo za krále Davida. Kéž nám i mnohým k tomu Bůh dává své dary moudrosti a umění i své požehnání!
Amen.