Slovo bratra patriarchy s představením sestry Miroslavy Zítové při jejím kněžském svěcení v září 2024.
Sestry a bratři,
ačkoliv kazatelské a duchovenské působení sestry Miroslavy Zítové je úzce spjato s plzeňskou diecézí a zvlášť jižními Čechami a náboženskou obcí Rožnov, přesto bylo zvoleno místem jejího kněžského svěcení Posázaví ve středních Čechách. S touto náboženskou obcí, s tímto sborem, s tímto městem, s touto krajinou srostla již od dětství a mládí a zůstává stále v jejím srdci. Po onemocnění tatínka, zdejšího dlouhodobého faráře – Lubomíra Polinského, na kterého myslíme, sem začala Mirka dojíždět se svým manželem Lubošem a ujala se správy této náboženské obce i po duchovní stránce.
Přece jen ještě několik dalších slov o její rodině, přesněji o rodinném sepjetí s Církví československou husitskou. Druhý patriarcha a spolupracovník dr. Karla Farského – Gustav Adolf Procházka je totiž jejím pradědečkem. I další členové rodiny působili jako faráři. Sestra Mirka tak navazuje na tuto rodinnou tradici. Vybavuje se mi verš z 2. listu Timoteovi: „Připomínám si tvou upřímnou víru, kterou měla už tvá babička Lóis a tvá matka Euniké, a kterou máš, jak jsem přesvědčen, i ty.“ (2 Tm 1,5). Toto svědectví starověké epištoly nám ukazuje, jak už v počátcích křesťanství byla důležitá a silná rodinná tradice. Ale přesto jde především o osobní víru, o osobní rozhodnutí každého, o osobní cestu za Kristem. A tuto víru sestra Mirka má, když se rozhodla přijmout svátost kněžského svěcení a ještě v těsnější blízkosti jít s Kristem a jemu konat věrně svoji službu.
Ještě musím dodat, že její žádost o kněžské svěcení doporučila diecézní rada plzeňské diecéze, a ústřední rada ji dne 11. května tohoto roku schválila. Splnila také předepsané církevní zkoušky dne 24. června. Svojí vírou, osvědčeností a další kvalifikací prokázala, že jí může být udělena svátost kněžského svěcení v Církvi československé husitské.
Tomáš Butta