Tato bohoslužba jako svátkem Boží Trojjedinosti - Slavností nejsvětější Trojice. Můžeme přemýšlet o poznání svaté Trojice v životě víry a připomenout si jedinečnost Boha Trojicí zosobněného.
Téma Trojice můžeme někdy vnímat jako složité nebo obtížně uchopitelné, ale i v něm jde především o to, jak se Bůh ke svému stvoření vztahuje, jak tvoří a působí v dějinách i v životech nás jako jednotlivců i celého společenství.
Trojjediný Bůh se nás dotýká ve třech osobách. Jako Otec, jako Syn, jako Duch svatý. V těchto osobách tvoří Bůh jednotu a v každé z nich je plně přítomna jeho podstata. Není možno žádnou škrtnout, není možno poměřovat, které je víc nebo méně. Bůh je zcela a věčně přítomen v každé z nich.
Bůh jako Otec, jako Stvořitel, jako ten, který povolává nové k životu a staré proměňuje k životu v novosti. Plnost, která přetéká a které se můžeme dotknout v každém našem dni. Bůh, který nás bere do náruče, nese a utěšuje, jako milující otec své děti. Ten, jehož veliká láska k nám jde až za hranu nejhlubší bolesti a vydává svého jediného milovaného Syna pro naši záchranu z hříchu a smrti. Je to ten, kdo nás znovu a znovu oslovuje, komu stojíme za to, aby nás ochraňoval a pečoval o nás, i když odpovědí jsou mu nejednou zabouchnuté dveře našich srdcí, bolavých, znavených nebo bezmocných. Bůh jako ten, který povolal v život tento svět, plný nezměrného bohatství, z jehož vůle jsme dostali svobodu a nechává na nás, jak se rozhodneme, jako ten, který nás vyhlíží ve dveřích a touží po našem návratu domů, jakkoli jsme se provinili.
Bůh jako Syn, ztělesněné Boží Slovo, jako plnost lásky, která přichází v lidském těle do lidského společenství, aby se k nám sklonil do naší každodennosti, našich radostí i trápení, aby byl s námi a uprostřed nás, ne nedostižný a cizí, ale jako bratr a spolupoutník. Ten, který se raduje z každé lidské lásky, ze všech našich dobrých drobností. Žádný z nás pro něj není malý, každé lidské srdce nese Boží otisk, stopu, kterou nám pomáhá najít v našich dnech a raduje se vždy, když ji rozpoznáme. Ten, který k nám promlouvá, jehož slovo je totožné s jeho životem. Syn jako Spasitel, který řekl ANO vůli svého Otce, který, ač bez hříchu, zve nás, hříšné, aby nás vykoupil, vysvobodil, vytáhl z temnoty a pustiny našich životů, aby sundal břemena našich vin, osvobodil nás a nesl je až na kříž, kde se z nich staly hřeby lidské zlovůle. Sestupuje tam, kde slova už nemají místo, do naší prázdnoty, osamění, bolesti, do chvil, kdy se jakoby zastaví čas i život. Kde nemáme sílu se téměř nadechnout, je s námi. Neodchází, neopouští, ale zůstává, v nás a s námi, blízký.
V Synu Bůh přichází jako člověk, aby ve svém lidství zakusil všechny výšiny i hlubiny člověka, i jako Bůh, aby daroval novou naději a pozvedl znovu k životu naše bytí v plnosti.
Bůh jako Duch svatý, jako Utěšitel, jako DECH, který je zdrojem života. Který vane, dýchá, proniká námi, ze své vůle vane k lidem a místům, které my bychom si možná nevybrali. Ten, který dává nový život, síla, která může odvanout to staré a temné v nás, je to pohyb, dynamika pro tuto chvíli.
Bůh, který přichází tady a teď a dává příležitost se znovu nadechnout, rozdmýchat možná slabý nebo udusaný plamínek víry nebo života samotného. Přichází, aby proměňoval, aby rozhrnul závěsy našich životů, přinesl do našeho života nový vánek nebo vítr, který nás pohladí, nebo námi otřese.
Ten, který k nám v našich dnech znovu přináší Boží slovo, který proniká naše modlitby, k nimž otvírá naše srdce. Ten, díky němuž se rozpomínáme, že Bůh je s námi a uprostřed nás, že je součástí našich životů i našeho společenství, že stále tvoří a rozhojňuje, díky jeho působení jsme tu stále ještě jako církev, jako společenství, které nese Kristovo jméno, jako poslové radosti evangelia, což nám někdy uniká. Vrací nás zpět, domů, k sobě, volá nás k jednotě, vzájemnosti a lásce tak, jak je můžeme v Trojici zakoušet.
Z evangelia dnes slyšíme: „Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte ve jméno Otce, Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal.“
I my jsme součástí tohoto povolání. I my máme úkol i odpovědnost svým dílem přispět do mozaiky života evangelia v tomto světě. Tady a teď. Nemáme jiné životy než ty naše. Zvedněme hlavy, nejsme hrstka poražených, jsme milované Boží děti a Bůh ve své trojjedinosti je uprostřed nás, navždy. Amen
Milosrdný Bože, ve své trojjedinosti nám ukazuješ způsoby svého bytí.
Skláníš se k nám
a my máme možnost tě objevovat a poznávat ve vztahu, do něhož nás zveš.
Můžeme přicházet ve své podstatě, takoví, jací jsme, bez příkras a přetvářky
a ty nás přijímáš. Prosíme, žehnej nám a dej, ať žijeme z tvých obdarování,
vděční za tvou blízkost. Amen
Lenka Gláserová
Český zápas č. 23/2023 z 4. 6. 2023
Obrázek: Michael Toppelius (1734–1821), Trojice, 1785-1795, kostel v Kempele, Finsko. Zdroj: