Po abdikujícím papeži Benediktovi XVI., významném teologovi Josefu Ratzingerovi, byl v roce 2013 zvolen a nastoupil papež František (Jorge Bergolio).
Vybral si své jméno po italském světci radosti, prostoty a bratrské lásky. Záhy se stalo zřejmé, že obsah projevů a dokumentů i papeže Františka je myšlenkově pozoruhodný svou duchovní hloubkou a pastorační zkušeností. V některých případech mohou působit i jako neobvykle odvážné, avšak tím více dokládající široký prostor žité a otevřené katolicity, kterou svými postoji tento papež představoval. Jeho zřejmý a srozumitelný odkaz vybízí k promýšlení křesťany napříč ekumenickým spektrem.
Z ekumenického pohledu bych chtěl krátce připomenout jednu jeho exhortaci o radosti evangelia a dvě jeho encykliky o ekologii a univerzálním bratrství. Exhortace „Radost evangelia“ (Evangelii gaudium) z listopadu 2013 vyšla česky roku 2014. Tuto svoji programovou exhortaci papež František osobně věnoval nám zástupcům českých reformačních církví z CČSH a ČCE při návštěvě Říma v roce 2015, kdy jsme si připomínali Husovo 600. výročí v ekumenickém rozměru vzájemného porozumění, hledání jednoty a společného svědectví křesťanů uprostřed současného světa. Uvedená papežova exhortace přináší zvěstovatelskou svěžest a tím i misionářskou dynamiku, která s ní souvisí. Nabádá k nalézání a objevení nové radosti v evangeliu a její šíření misií církve, která má vykročit do světa a vstupovat i do všech jeho periferií. Exhortace podává „praktickou homiletiku“, která klade důraz nejen na obsah a formu zvěstování, ale zvláště na vztah k posluchačům v jejich situaci, a tím i na sociální angažovanost. Tento bezprostřední, empatický a srdečný vztah k věřícím i k různým lidem všeobecně se v promluvách a projevech papeže Františka projevoval nepřehlédnutelným způsobem.
Encyklika „Pochválen buď“ (Laudato si) je z roku 2015 a týká se ekologické problematiky. Název vychází z chvalozpěvu svatého Františka z Assisi, a tím je určen i přístup a poměr k přírodě a Zemi jako Božímu stvoření. Papežova výzva se týká společného domova a zahrnuje snahu sjednotit lidskou rodinu v hledání udržitelného a integrálního rozvoje (s. 12). Nejprve pojednává o ekologické krizi a jejích konkrétních projevech a důsledcích a s ní propojené sociální krizi. Věnuje se biblickému svědectví o Božím stvoření ve Starém i Novém zákoně. Podporuje dialog vědy a náboženství, i když „poskytují odlišné pohledy na realitu, mohou vést intenzívní a pro obě strany produktivní dialog“ (s. 43). Papež František hovoří o „integrální ekologii“ a uvádí konkrétní úkoly a kroky k jejímu uskutečňování v praktickém jednání. V závěru je text jeho modlitby za naši Zemi (s. 155) a modlitby křesťanů a celého stvoření (s. 156-157).
Třetí zde uvedená encyklika papeže Františka, která vzbudila značnou pozornost již v roce jejího zveřejnění, je věnována bratrství a sociálnímu přátelství (Fratelli tutti). Je z roku 2020 a česky vyšla v roce 2021. Nejprve jsou zřetelně pojmenovány problémy a negativní jevy současného světa. Papež vychází z hlubokého přesvědčení křesťanské víry, podle něhož „svrchovaným zákonem bratrské lásky je, že každý člověk bez ohledu na svůj původ, rasu nebo náboženství má nezcizitelnou důstojnost“ (cit. s. 32). Vychází z dokumentů II. Vatikánského koncilu a upíná pozornost k biblickým textům, kde se jedná o bratrství a lásku k bližním. Vykládá a aktualizuje příběh o milosrdném Samařanu (L 10,25-37). Zabývá se otázkami sociálními, ekonomickými a politickými. Zde najdeme pasáže dokládající Františkův pozitivní vztah k migrantům (s. 77). Františkův přístup se vyznačuje názorem, že člověk má přednost před idejemi a potřebná je kultura tolerance a vzájemný dialog. Podle papeže Františka je to právě laskavost jako ovoce Ducha svatého (Ga 5,22), která otevírá nové cesty (s. 122-123). V závěrečné části se zabývá aktuálními tématy, jakými jsou náboženství a násilí, válka a mír. Náboženští představitelé mají vést dialog a spolupracovat na budování míru (s. 153).
Křesťané hlásící se k dědictví české reformace se neubrání srovnávání některých důrazů a výroků papeže Františka s jejími osobnostmi. Například papežův výrok „Přeji si církev chudou a pro chudé“ (Evangelii gaudium, cit. s. 126) má blízko k sociálnímu aspektu Husových kázání a jeho soucítění s chudými a poníženými. V případě Františkova široce pojímaného lidského bratrství, které „zahrnuje všechny lidi, spojuje je a činí rovnými“ (Fratelli tutti, cit. s. 155), se nám mohou vybavovat pasáže z „Obecné porady o nápravě věcí lidských“ Jana Amose Komenského. Významným počinem papeže Františka bylo zahájení synodální cesty v katolické církvi v říjnu 2021, v níž nejen kněží, ale i laici jako součást Božího lidu mají své důležité místo v církvi, s čímž se setkáváme také již v české i světové reformaci.
I když nás mohou napadat tyto a další spojitosti, přesto byl papež František především plně oddaný Církvi římskokatolické a byl členem jezuitského řádu. Po bohatě naplněném životě odešel k Pánu ten, který se zapsal významným způsobem do dějin 21. století a byl široce respektovanou duchovní osobností také z ekumenického pohledu. Ať spočívá ve světle Kristovy lásky, radosti a pokoje!
Tomáš Butta
patriarcha Církve československé husitské
Foto: Ondřej Mléčka, Člověk a Víra
