(ČZ 8/2025) Ježíš řekl: „Vám, kteří mě slyšíte, pravím: Milujte své nepřátele...
Dobře čiňte těm, kteří vás nenávidí. Žehnejte těm, kteří vás proklínají, modlete se za ty, kteří vám ubližují. Tomu, kdo tě udeří do tváře, nastav i druhou, a bude-li ti brát plášť, nech mu i košili! Každému, kdo tě prosí, dávej, a co ti někdo vezme, nepožaduj zpět. Jak chcete, aby lidé jednali s vámi, jednejte i vy s nimi. Jestliže milujete jen ty, kdo vás milují, můžete za to očekávat Boží uznání? Vždyť i hříšníci milují ty, kdo je milují. Činíte-li dobře těm, kdo vám dobře činí, můžete za to očekávat Boží uznání? Vždyť totéž činí i hříšníci. Půjčujete-li těm, u nichž je naděje, že vám to vrátí, můžete za to očekávat Boží uznání? Vždyť i hříšníci půjčují hříšníkům, aby to zase dostali nazpátek. Ale milujte své nepřátele; čiňte dobře, půjčujte a nic nečekejte zpět. A vaše odměna bude hojná: budete syny Nejvyššího, neboť on je dobrý k nevděčným i zlým. Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec. Nesuďte, a nebudete souzeni; nezavrhujte, a nebudete zavrženi; odpouštějte, a bude vám odpuštěno. Dávejte, a bude vám dáno; dobrá míra, natlačená, natřesená, vrchovatá vám bude dána do klína. Neboť jakou měrou měříte, takovou Bůh naměří vám.“
Před lety jsem putoval vlakem ruskou Sibiří. Cítil jsem na sobě, obyvateli EU a NATO, otevřené nepřátelství. Většina Rusů, prostí lidé, dlouholetou ideologickou masáží kvalifikovaní nepřátelé. Ne z osobní nevraživosti. Nezbylo než akceptovat, že ne v každém je ono vnitřní svolení k tomu, měnit své zakódované pohnutky. Avšak tam, kde toto vnitřní svolení bylo, byl i příslib proměny nepřátelství. Slova oboustranného uznání neotevírali nositelé duchovních ani mravních hodnot, nýbrž z jedné strany legendární řidič Kamazu Čadin, z druhé zase proslulý podvozek našich nákladních vozů Tatra. Trošku národní hrdosti na daleké Sibiři. Za tou první pohnutkou, svolení k proměně nepřátelství, však nestál žádný specifický produkt doby. Nýbrž prosté lidské či Božské svolení. Dopřát Kristu příležitost pracovat i na našem nepřátelství – i v prostředí zapáchajícího vyjetého oleje a smažených pirohů.
S vypuknutím války na Ukrajině mi utkvěl v mysli výrok: „Naše zem umírá, protože už nevěříme, že je živá.“ Tehdy jsem začal nově přemýšlet i o své zemi. Kam se poděla trocha té národní hrdosti?
Dokonce i uprostřed nepřátelské Sibiře oslňoval technický důvtip konstruktérů kopřivnické Tatrovky či strakonické Čezety. Specifické produkty doby.
I to by však bylo ničím, kdyby v těch dvou nesmířených srdcích neplálo úsilí o to, aby je opanoval obraz Páně (2 K 3,18). Nalézt v sobě sílu nereagovat na nepřátelství nepřátelstvím, nýbrž být těmi, kdo usilují o svatost a o čistotu srdce (Př 13,20).
To je církev. Tělo, které není ušetřeno bolesti, ran, nemoci. Ani nepřátelství, tak jako jej nebyl ušetřen ani sám Ježíš. A třebas je to ohrožení akutní, smrtící.
Naším úsilím však ať není prosazení vlastní podoby pravdy, dohady s Pilátem o to, na čí straně je pravda, nýbrž láska – „láska z čistého srdce, z dobrého svědomí a z upřímné víry.“ (1 Tm 1,5)
Řekněte, když to jde na Sibiři, proč by to nemohlo jít i doma?
Pane, často vyslovuji tvé jméno, a přitom myslím na svá vlastní přání.
Vyslov nyní se slitováním ty jméno mé a veď mě po cestě, již jsi mi určil.
Amen.
Autor: David Hron
Český zápas č. 8/2025 z 23.2. 2025
Foto: Sejfer - Naložená TATRA 815 zachraňuje SCANII i ruský KAMAZ! (Foto z videa).
