(ČZ 42/2024) Přistoupili k němu Jakub a Jan, synové Zebedeovi, a řekli mu:
„Mistře, chtěli bychom, abys nám učinil, oč tě požádáme.“ Řekl jim: „Co chcete, abych vám učinil?“ Odpověděli mu: „Dej nám, abychom měli místo jeden po tvé pravici a druhý po levici v tvé slávě.“ Ale Ježíš jim řekl: „Nevíte, oč žádáte. Můžete pít kalich, který já piji, nebo být pokřtěni křtem, kterým já jsem křtěn?“ Odpověděli: „Můžeme.“ Ježíš jim řekl: „Kalich, který já piji, budete pít a křtem, kterým já jsem křtěn, budete pokřtěni. Ale udělovat místa po mé pravici či levici není má věc; ta místa patří těm, jimž jsou připravena.“ Když to uslyšelo ostatních deset, začali se hněvat na Jakuba a Jana. Ježíš je zavolal k sobě a řekl jim: „Víte, že ti, kdo platí u národů za první, nad nimi panují, a kdo jsou u nich velcí, utlačují je. Ne tak bude mezi vámi; ale kdo se mezi vámi chce stát velkým, buď vaším služebníkem; a kdo chce být mezi vámi první, buď otrokem všech. Vždyť ani Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé.“
Jakub a Jan, synové Zebedeovi, významné postavy mezi Ježíšovými apoštoly, vznášejí požadavek, který otřese jejich soukmenovci a zřejmě vyvolá rozpaky u nejednoho z nás v 21. století. To by nás, prosté křesťany, ošlehané větry ateistických bouří, exekucí padesátých tých let a konzumního bezvěrectví ani nenapadlo, že víra by taky mohla být prima kšeft anebo kariérní bonus, i když výjimky se vždycky najdou…
Ježíš odpověděl zcela jednoznačně – nechápete, co žádáte. Ještě ani nerozumíte podstatě života, jíž je služba jednoho druhému. Žádáte o výhody, a netušíte, s čím jsou spojeny.
Myslím, že se tady dotýkáme tak trošku Božího tajemství. Pokusím se to vysvětlit na příkladu: jako má šéf firmy plné právo vybrat si mezi svými podřízenými pracovníka, kterému pro jeho skvělé vlastnosti předává určité kompetence a dosadí jej do vedoucí funkce, tak nějak můžeme pochopit tuto charakteristiku v neviditelnu. Dobře také víme, že vedoucí místo se nedá vysloužit jenom časem, nějakým dlouhodobým setrváním ve firmě. Mnozí lidé se domnívali, že když už jsou dvacet let v jednom podniku, že je nemine povýšení, a mnohdy se spletli.
Nehovořím teď o protekci, ale o tom, že přijde nečekaně nový člověk, který vykazuje vzdělání, dobrý charakter, šikovnost, rozhled, umí jednat, myslí mu to a najednou je povýšen, vyvolen místo trpělivého dříče, který čeká dvacet let. Zdá se to nespravedlivé? Ne tak docela. Je právem šéfa, koho si vyvolí, protože na šéfovi leží největší zodpovědnost za podnik. To je moment, který lidé často odsuzují, protože trpělivě čekali a vytoužené místo přesto dostal někdo jiný.
Oproti světskému řádu, kde funguje hlavně protekce, probíhají děje v Boží režii podle věčné pravdy a prozřetelnosti. Prozřetelností označujeme charakteristiku jednání, vyjádření toho, že Bůh působí a jedná mimo čas. My nevidíme do budoucnosti a brzy zapomínáme i minulost, kdežto náš nebeský Otec nahlíží na člověka komplexně – nejen jak usiluje momentálně, ale také co si přináší z dřívějška a jaké jsou jeho vklady a možnosti pro další existenci. Bůh je, lidsky řečeno, šéf, který neposuzuje pouze jeden náš výsledek, ale přehlédne celý náš život a dobře zná rozměr naší duše. Měřítka podle tohoto světa jsou nesmírně zavádějící. Vyhlídka dočasných výhod, lákavé bonusy, sliby mocných, postavení – to všechno má jepičí trvání. Ježíšova odpověď apoštolskému kruhu nese přesah za hranice dočasnosti. Jeho slovo má punc trvalé kvality a vhledu do životní podstaty. Kdo se chce stát velkým či prvním, musí se nejprve pokořit a pochopit roli služebníka. Toho, který usiluje bez nároku a vyhlídek, toho, který se obětuje v otrocké službě bez osobních výhod.
Konec konců dával Ježíš v každém ohledu a každý den příklad takového jednání. Sloužil, uzdravoval, učil a pomáhal bez požadavku na odměnu. Kalkul a vypočítavost je charakteristikou světského jednání. A nutno říci, že biblická pravidla nelze obejít. Každý – ať věří či nikoli – dojde své odměny.
Požadavek synů Zebedeových budiž určitým mementem i nám. Stará rada našich předků nás správně vede k tomu, abychom nesmýšleli vysoko, neboť pýcha předchází pád. A když se Jakubovi s Janem dostalo káravého vysvětlení, ještě sklidili mrzuté poznámky od svých druhů. Obraťme však znovu pozornost k Ježíšově odpovědi.
Mnohým odpovědím a požadavkům Ježíše Krista se totiž dnešní společnost vysmívá nebo je pod lživou rouškou souhlasu vykládá tak volně, že si každý dělá vlastně, co chce. I pohled do historie svědčí o tom, že si Ježíšovo slovo vykládáme příliš volnomyšlenkářsky. Já se snažím připomínat, že Bůh má také svoji náročnou tvář. To není tvář strážníka, který čeká na to, že uděláte chybu; je to tvář učitele, který jasně stanovil úkoly svým žákům a dal jim čas na vypracování. A oni místo snahy skáčou po lavicích a dělají si, co chtějí. Jenomže čas nekompromisně plyne a brzy zazvoní. Potom učitel nebo hospodář zavře ty pomyslné dveře a mnozí, kteří by chtěli vejít, nebudou mít ještě hotový úkol. Zbude jen pláč a skřípění zubů.
Čas nám byl dán. Úkol také. Naše pozice a funkce jsou ve světle živého Boha úplně druhořadé. Snažme se žít tak, abychom byli přijati, protože největší tragédií člověka je přijít o štěstí.
Nebeský Otče, dávej nám dar rozlišování, abychom dokázali správně rozpoznat,
co je pro náš život to podstatné a které uličky jsou zavádějící a slepé.
Přijímej nás, Pane, takové, jací skutečně jsme, a nám dopřej,
abychom se oprostili od zbytečných tužeb,
posuzovali moudře,
co je v našich životech skutečně potřebné
a nalézali pokoj ve svých srdcích.
Skrze Ježíše Krista Amen.
Autor: Rudolf Špaček
Český zápas č. 42/2024 z 20.10. 2024
Obrázek: Duccio di Buoninsegna (1255–1319): Majestát (polyptych detail) (mezi 1308 a 1311) Museo dell'Opera metropolitana del Duomo, Siena (Wikimedia Commons).