(ČZ 22/2024) V dnešním evangeliu můžeme nalézt mnoho otázek ...
jejichž odpovědi by vydaly na několik stran. Mimo jiné jsou tam zapsána i tato slova. „A řekl jim: „Sobota je učiněna pro člověka, a ne člověk pro sobotu“. Za dob Pána Ježíše byl sváteční den v sobotu. A existovaly velmi přísné předpisy, co vše se v sobotu smí a co se nesmí dělat. Dnes je – nebo spíše by měla být – svátečním dnem neděle. Dnes už se nehádáme jako tehdy Židé, kolik kroků se smí ujít, zda se smí oběd uvařit nebo jen ohřát, zda mohu vykonat něco dobrého pro svého bližního.
Už naši prarodiče to chápali snadněji. Přestaň s celotýdenním chvatem. Přestaň pospíchat. Dej si pohov. Nemusíš nic dělat. Dělej to, co tě baví, co tě těší.
Jako dítě si pamatuji, že neděle byla opravdu svátečním dnem – se svátečním obědem celé rodiny a s odpolední návštěvou příbuzných a přátel. Na neděli se všichni těšili. Tento den měl na prvním místě charakter oslavy, dále pak charakter vzájemnosti, společenství, sdílení, odpočinku, občerstvení, solidarity, ztišení.
V přítomném běhu času, kdy jsou lidé v práci „od nevidím do nevidím“, doma rodina, po nocích starost o domácnost, víkendy na zahradě nebo na stavbě, či různé melouchy – se neděle, jako čas odpočinku, kamsi vytratil. Snažíme se dohnat to, co jsme přes týden nestačili.
Jistě může někdo namítat – „Proč světit nějaký určitý den, třeba neděli? Proč bych nemohl světit ten, který si vyberu. Když mám chuť pracovat a jde mi práce od ruky, proč nepracovat třeba měsíc a pak nesvětit, neodpočívat třeba týden v kuse? Proč se ‚stylizovat zrovna do sedmi dní?“
V tomto postoji na nás všechny číhá nebezpečí – v Písmu čteme:
„Pamatuj, že jsi byl otrokem v egyptské zemi“ (Dt 5,15). Oni tenkrát takto pracovat museli – my nemusíme, a přesto to děláme. Stáváme se tak otroky sebe sama. Až přečasto kolem sebe slýcháme: „Nemám čas“ nebo „odpočinu si až v hrobě.“
Ten, kdo se rozhodl následovat Boha, byl vysvobozen a je vysvobozován z jakéhokoli otroctví a usiluje o napodobování jeho života. Jestliže ho napodobujeme v jeho tvůrčí činnosti, pak bychom ho měli následovat i v odpočinku, který nepředstavuje na prvním místě přerušení jakékoli práce, ale oslavu činů, které vykonal Bůh Naše společnost je poblázněná, a proto ne vždy je možné naplnit bezezbytku nedělní ideál. Přesto ten, kdo bez nějaké pseudonáboženské křeče dokáže slavit Den Boží, napodobuje svého Stvořitele a Vykupitele a manifestuje svou osobní svobodu dítěte Božího. Amen.
Náš Pane, dopřej nám lidem moudrost děti Božích, abychom vždy dokázali rozeznat dobro od zla,
prospěšnost od lehkomyslnosti, pravdu od lži.
Abychom byli tvými následovníky nejen ve víře, ale především v našich osobních skutcích.
Amen.
Autor: Šárka Juřinová
Český zápas č. 22/2024 z 2. 6. 2024
Obrázek: Marten van Valckenborch (1535-1612): Kristus obhajuje sobotní trhání klasů (1580 en 1590), Kunsthistorisches Museum, Vídeň (Wikimedia Commons).
