Evangelium nám ukazuje Ježíše potýkajícího se s pokrytectvím svých protivníků.
Oni se poradili, jak by ho chytili za slovo. Nejprve mu skládají komplimenty, ale potom mu kladou otázku, kterou ho chtějí přivést do úzkých a diskreditovat před lidmi. Řekli mu: „Mistře, víme, že jsi pravdomluvný a že učíš cestě k Bohu podle pravdy. Nehledíš na to, čím kdo je. Pověz, co myslíš. Je dovoleno platit daň císaři, nebo ne?“
V té době byla vlastně Palestina římskou provincií a vláda Římské říše byla špatně snášena. Palestinský peníz byl měděný s obrazem rostlin nebo zvířat, ale císařské mince byly stříbrné nebo zlaté s obrazem panovníka.
Tazatelé jsou přesvědčeni, že položená otázka nenabízí žádnou alternativu: buď „ano“ nebo „ne“. Čekali a byli si jisti, že právě touto otázkou zaženou Ježíše do úzkých, takže se chytí do pasti. Pokud řekne platit daň – má po popularitě, je bezbožník, u lidí bude vyřízen. Když odpoví opačně a řekne neplatit daň – je buřič, navádí lidi proti státu. Ježíš však zná jejich úskočnost a vyhne se léčce. Požádá je, aby mu ukázali peníz, kterým se platí daň. Vezme jej do ruky a ptá se, čí podobizna je na minci. Oni odpovědí, že císaře čili panovníka. Ježíš pak prostě odvětí: „Dávejte, co je císařovo, císaři, a co je Božího, Bohu.“
Ježíš je jasně nad věcí. Na jedné straně uznává, že císaři je třeba platit daň. Když císařovy peníze přijímáte při obchodování – a s nimi ochranu a další výhody římské vlády – musíte za to platit. Ať vládne ta či ona vláda, vždy bude požadovat daně. To je samozřejmost. Dávejte, co je císařovo, císaři. To se týká i nás, daně je třeba platit (i když se nám to nelíbí…), je to občanská povinnost stejně jako dodržování spravedlivých státních zákonů.
Zároveň je v lidském životě a v dějinách nutné konstatovat prvenství Boha a respektovat právo Boha na to, co Mu náleží. Kde je obraz Boží? Není to na minci, ale v nitru každého z nás. Člověk je stvořen k obrazu Božímu – patříme tedy Bohu.
Člověče, nesmíš utíkat ze světa, abys našel Boží království. Cokoliv děláš pro tento svět, děláš pro Boha. Pravda, někdy stojíme na rozcestí: povinnosti vůči Bohu a světu jsou v rozporu. Pak nevíme, kterou cestu zvolit. Někdy se nám zdá ten císařský peníz blízký a Boží království vzdálené.
Žít ve společnosti moudře, znamená sloužit ostatním, protože i my (jako křesťané) službu ostatním potřebujeme. Často službu i sami přijímáme. Jde o malý, ale zároveň odvážný závazek jednoho každého z nás přispívat k budování světa – společnosti lásky, v níž vládne spravedlnost.
Hospodine, Pane, dej mi dostatek síly, ale i příležitosti, abych mohla sloužit, rozdávat lásku a porozumění.
Dej mi poznat, že patřím tobě a nejsem závislá na vládcích tohoto světa.
Autor: Olga Líbalová
Český zápas č. 42/2023 z 22. 10. 2023
Obrázek: Peter Paul Rubens (1577–1640), Denár, Národní muzeum ve Varšavě (Wikimedia Commons)
