Pravda se pro mě nestala přežitkem.
Snažím se být jen srozumitelnou ozvěnou světa,
kterému stále víc nerozumím. (via básník Michal Černík)
Poté, co se Ježíš v chrámu nepohodl s farizeji ohledně sporu o svou identitu, chopili se farizejové kamenů. On se však skryl v davu a odešel z chrámu.
Milé sestry a bratři, přenesme se do starověkého Izraele: je horké poledne a ke studni přichází osamocená žena. Rozhlíží se. Nechce se potkat se svými sousedy, lidmi z vesnice. Žena s divokou minulostí, poraněnou duší, možná zklamaná životem. U studny potkává člověka a zapřede s ním rozhovor. Hned je jí jasné, že to není jen tak někdo, je to prorok. Ježíš… Mesiáš.
Milé sestry a milí bratři, v 2. neděli postní se dostáváme k textu z Janova evangelia 3,1-17. K poněkud složitějšímu, ale přesto důležitému textu. Příběh, nad nímž se dnes zamýšlíme, začíná příchodem Nikodéma, který přichází za Ježíšem. Co se o něm dozvídáme?
Chléb a hry byly vždy podstatným předmětem zájmu člověka. Věděli to tu už dávní vládcové, kteří díky danému poznání dokázali ovládat i velkou část společnosti, předhazujíce jí něco málo pro žaludek i tro-chu té potěchy pro srdce.
„A byl proměněn před jejich očima; jeho tvář zářila jako slunce a jeho šat byl oslnivě bílý.“
(Matouš 17,2)
Sestry a bratři, moji milí, pokoj vám! Připomeňme si jednu větu z dnešního evangelia: „Rozpomeneš-li se, že tvůj bratr má něco proti tobě, nech svůj dar před oltářem a jdi se nejprve smířit se svým bratrem, potom teprve přijď a přines svůj dar.“
