Závažné duchovní změny se stěží ve společnosti prosadí samy od sebe: vyžadují přinejmenším masarykovskou „drobnou práci“, každodenní setkávání a utkávání se s tuhou setrvačností minulosti i navyklého odcizení.
Pokud má Ježíš tolik ambiciózní, univerzální projekt (evangelium o příchodu království Božího), nemůže tu být překážkou provinční odlehlost mís-ta působení (Mt 4,12-13; 15-16).
Janovo evangelium nám sděluje, že Jan Křtitel nebyl ani Mesiáš, ani prorok. Sám to podle svědectví Evangelia říkal svým posluchačům. Když byl dále dotázán, proč tedy provádí očistný obřad křtu vodou na odpuštění hříchů, odpověděl, že ho Bůh pověřil, aby tak oznámil příchod někoho nepoměrně většího, než je on sám.
Druhého dne se mezi ostatními Janovými stoupenci objevil Pán Ježíš, aby též přijal křest vodou.
Janovo evangelium vzniklo na sklonku prvního století po Kristu se zahrnutím historické paměti dvou generací křesťanů. Zvolený evangelní text (Jan 2,13-22) nás uvádí do prostředí obcí církve osmdesátých a devadesátých let prvního století, kdy z Říma vládli své velké říši císařové Flaviovské dynastie, panující mezi lety 69–96. Upevnili hospodářsky říši a na východě ji bránili proti Parthům.
Vánoční období neskončilo Vánocemi. Vánoční „Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj“ není dojemnou frází, kterou zapakujeme do krabice spolu s ozdobami vánočního stromku do příštích Vánoc. Je to program pro náš rodinný i církevní život, naše zaměstnání, pro soužití národů i ras. Má tento program vyhlídky na úspěch?
Po týdnu a pár hodinách ještě jednou čteme z Lukášova evangelia o narození Páně. Navazujeme tam, kde jsme o Půlnoční skončili. Pastýři od Betléma se vydali hledat novorozeného Spasitele. A našli ho.
V pořadu Sváteční slovo České televize promluví Miroslav Kubíček, farář Církve československé husitské v Brně, rozhlasový hlasatel a výtvarník.
