Český zápas č. 30/2023 z 23. 7. 2023 S Miluší Štojdlovou, dlouholetou farářkou plzeňské diecéze CČSH, si po letošní připomínce výročí smrti Mistra Jana Husa v Písku povídal Petr Hejna.
Rád bych se zeptal, jak se kámen, u kterého se dnes konala vzpomínka na Mistra Jana Husa, dostal na toto místo?
Tuto myšlenku jsme měli v hlavě již delší dobu, nápad jsme postupně šířili mezi lidi, abychom měli podporu, a to dokonce ještě před rokem 1989, protože to místo se přímo vybízelo k tomu, abychom se tu mohli jako CČSH scházet u příležitosti oslav MJH. Zhruba tři roky předtím, než byly ve hře oslavy šestistého výročí upá-lení Mistra Jana, jsme se rozhodli udělat vše pro to umístit do parku Husova náměstí kámen na připomínku odkazu MJH. Oslovili jsme MěÚ, zda budou v tom ochotni s námi spolupracovat. Díky jejich vstřícnosti jsme získali povolení vyhledat si a přemístit z Píseckých hor vhodný kámen, který by tuto významnou událost našich dějin připomínal.
Když zmiňuješ zapojení města, Ty jsi vlastně, co vím, v zastupitelstvu také byla...
V tom roce 2015 jsem už v zastupitelstvu nebyla, již v prvním volebním období po revoluci jsem byla do roku 1994 místostarostkou. Od roku 1991 až do roku 2012 jsem působila v zastupitelstvu a v radě města Písku.
A co Michael, také se podílel na práci v zastupitelstvu?
Byl zastupitelem a jedno volební období byl místostarostou, a to v létech 1998 – 2002.
Ještě tedy zpět ke kameni. Kdo Vám ještě pomáhal a podpořil Vás?
Spolek 1. Etalon, který má v programu mj. posilovat vlastenectví a hrdost na českou historii, obranu humanismu, křesťanství, demokracie a národních hodnot.
Odkud kámen pochází a jak jste ho sem dopravili?
Z místa v Píseckých horách v oblasti Flekaček. A i s dopravou nám pomohly písecké technické služby, spravované městem.
K odhalení tedy došlo přímo v den zmíněného kulatého výročí?
Ano, přesně tak, bylo to 6. července 2015. Na kámen jsme nechali vytesat nápis: „Mistr Jan Hus 1415 – 2015“, to byla práce kameníka z Bernartic. Kámen byl polit symbolicky vodou z Rýna pod Kostnicí, kam byl vhozen Husův popel.
Ty sama jsi byla někdy v Kostnici?
Ano, byla. A tu vodu odtamtud sem dovezla skupinka cyklistů, mezi kterými byl i náš farář Vojtech Pekárik, dnes sloužící v Českých Budějovicích, také samozřejmě zástupci 1. Etalonu, bývalý starosta Tábora a pár dalších nadšenců, kteří odjeli do Kostnice auty a pak do Písku s vodou jeli tu trasu na kolech. Je potřeba připomenout, že u kamene byla vysazena lípa jakožto národní strom, který darovalo město Písek.
Byl tenhle památník na náměstí, tedy spíš bych řekl v parku, dřív, než ten nedaleký, věnovaný politickým vězňům?
Ne ne, Politických vězňů byl dřív.
Kdo byl u toho odhalení kamene z duchovních CČSH, kdo to celebroval?
Manžel Michael s naším synem Filipem, tehdy již biskupem plzeňské diecéze. Takže jsme si řekli, že se tu budeme scházet každý rok. Tak to probíhalo od té doby až do dneška, krom jednoho roku.
Asi do toho vstoupil COVID, ne?
Kupodivu ne, bylo to v době, kdy zde byl duchovním Filip Gorazd Martínek, který k tomu neměl takový vztah jako my.
Co bys ráda zmínila, jakou z dalších iniciativ, kterými jsi proslulá?
Zasadila jsem se třeba o to, aby v Písku byla křesťanská mateřská škola, která funguje od roku 1993 dodnes. Navrhla jsem její zřízení městu, které návrh schválilo a následně zrealizovalo.
Jak ses dostala k práci v Domově pro seniory Světlo v Drhovli?
Oslovil mě přednosta okresního úřadu, pod který domov spadal. Proběhlo několik výběrových řízení na ředitele, která ve finále nějak nedopadla. Tak mě tam pozval, abych se na zařízení šla podívat a jestli bych se nechtěla o tu práci ucházet. Jelikož jsem o tom nic nevěděla, tak jsem se tam měsíc s provozem a problematikou seznamovala. Vlastně dobrovolně, bez požadavku nějaké mzdy, prostě mne to zajímalo. Po měsíci jsem se rozhodla nabízenou funkci přijmout. V Domově pro seniory Světlo jsem působila 17 let.
Takže tohle byla tvoje světská činnost v domově. Působila jsi tam nějak ve sféře duchovní?
Samozřejmě, katolické bohoslužby se tam konaly každý týden v kapli svaté Anny, ale vzhledem ke složení klientů domova byl pro mnohé problém tyto bohoslužby navštěvovat kvůli zhoršení jejich mobility. Začali jsme tedy vykonávat duchovní péči ve společenské místnosti, aby byla přístupná všem věřícím bez ohledu na omezenou pohyblivost. V té době jsem se dozvěděla, že je možné využít financí z ministerstva pro sociální věci k modernizaci domova, který je umístěn ve starém zámečku, a já se rozhodla to zkusit. Měla jsem týden na rozmyšlenou a řekla jsem si, že do toho půjdu. Dopadlo to tak, že kromě rekonstrukce proběhla i výstavba nové pobočky domova seniorů v Písku.
Musela jsem ale předtím o tomto záměru přesvědčit zastupitele města Písku, protože jsme potřebovali darovat pozemek. Jednalo se o lukrativní pozemek, silnou konkurencí byl například projekt na vybudování kardiocentra, ale to měla být soukromá klinika. S představiteli politických stran jsem se sešla a probrala to s nimi, jak se říká „u piva“ a nakonec vše dobře dopadlo. Dnes tu již 21 let stojí a slouží potřebným.
A jak to bylo s Athelasem (domácí hospic)? Tam, tuším, také nějaká spolupráce byla?
Athelas sídlil nejdřív v přízemí bytového domu objektu CČSH a když se jejich činnost začala rozrůstat, přestěhovali se o patro výš, kde měli větší prostory. Později, pro velký zájem o jejich služby, museli shánět ještě větší prostory a přestěhovali se k nemocnici.
Co předcházelo tomu, než jste se s Michaelem dostali do Písku?
Michael byl Pražák, já pocházím z Vysočiny z Jihlavy. Začínali jsme v roce 1975 jako faráři v severních Čechách pod plzeňskou diecézí v Podbořanech. Já jsem byla ustanovena v roce 1976 do Žlutic a Michael k Podbořanům dostal ještě Kadaň. Do Písku jsme přišli v roce 1983.
Jak jste se s Michaelem poznali?
Bylo to na teologické fakultě v Praze.
Jak to vlastně jako duchovní máte, když už jsi důchodce, vykonáváš pořád duchovní službu?
Jsem tzv. externí duchovní, pořád mohu sloužit bohoslužby a udělovat svátosti. Převzala jsem si záštitu v DPS Světlo, kde vykonávám bohoslužby, dělám tam kaplanskou a dobrovolnou činnost – čtenářský klub, současně se starám o administrativní věci naší farnosti a zabezpečení údržby naší nemovitosti tady v Písku.
Děkuji za čas a na závěr bych poprosil o krátké poselství pro čtenáře do této podivné doby, a tou divností nemyslím, že se divíme, že je v létě horko.
Poselství je vlastně modlitba, kterou jsem nevymyslela, ale kterou se ve svém životě pokud možno řídím.
Bože, dej mi odvahu změnit to, co změnit mohu. Dej mi klid, abych dokázala přijmout to, co změnit nemohu a moudrost, abych dokázala odlišit jedno od druhého.
Děkuji za rouhovor
Petr Hejna,
jihočeský hudebník, spisovatel a textař, novinář, cestovatel, fotograf a filmař
Český zápas č. 30/2023 z 23. 7. 2023
