V polovině dubna proběhlo vyhledávací řízení k volbě biskupa plzeňské diecéze naší církve, z něhož vzešli dva kandidáti, Eva Mikulecká a Lukáš Bujna.
Bratr Lukáš Bujna, farář v Sokolově získal 25 hlasů a sestra Eva Mikulecká, farářka v Praze-Michli, získala 15 hlasů.
Oba kandidaturu přijali, splňují veškeré podmínky, včetně působení v kněžské službě nejméně deset let.
Úvodní fotografie je z besedy s kandidáty na biskupskou službu sestrou Evou Mikuleckou a bratrem Lukášem Bujnou, která se uskutečnila v neděli 14. května 2023 ve sboru na Palackého náměstí v Českých Budějovicích, besedu moderovala paní Petra Brychtová.
Nového biskupa či biskupku zvolí delegáti mimořádného volebního diecézního shromáždění, které je svoláno na sobotu 27. května 2023 do sboru na Mikulášském náměstí v Plzni.
Čtenáře by jistě zajímalo:
1) Jaké jsou Vaše motivace k souhlasu s kandidaturou, kdy ve Vás uzrálo rozhodnutí k vykonávání poměrně náročné biskupské služby?
2) Jak byste nejlépe vystihl(a) biskupskou službu?
3) Jak vnímáte slova sv. Augustina: „V důležitých věcech jednota, v méně důležitých svoboda, ale ve všech láska“ - a upřímně, řídíte se jimi?
4) Máte možnost sledovat jednání druhého kandidáta, existuje něco, co byste na něm (ní) vyzdvihl a co je pro Vás inspirativní?
Lukáš Bujna:
1) Jaké jsou Vaše motivace k souhlasu s kandidaturou, kdy ve Vás uzrálo rozhodnutí k vykonávání poměrně náročné biskupské služby?
Rozhodnutí nebylo snadné ani samozřejmé. Možnost kandidatury jsem začal zvažovat poté, co abdikoval bratr Filip. V březnu mi pomohl pobyt na postních duchovních obnovách naší diecéze, kde jsem mohl v klidu přemýšlet, modlit se a hovořit o tom s přáteli. Důležitá byla i podpora od rodiny, farníků a nejbližších kolegů. Takže rozhodnutí zrálo v čase. Musel jsem ujít kus cesty, než jsem došel k tomu, že je to výzva, kterou mám přijmout. Zejména během posledních let jsem nasbíral zkušenosti, které mi pomohly ujasnit si, na co je dobré z minulého období navázat, a co je nutné dělat jinak. Znám naši diecézi zevnitř, záleží mi na její stabilitě a rozvoji a na lidech, kteří v ní slouží. To je pro mne hlavní motivací ke službě biskupa.
2) Jak byste nejlépe vystihl(a) biskupskou službu?
Především si myslím, že biskup musí mít pouto k regionu, kde slouží, a vztah k lidem, o které má pastýřsky pečovat, doprovázet je a inspirovat k následování Krista. Pro mne je určující, že v plzeňské diecézi jsem doma. Bezmála dvě desetiletí jsem farářem v západních Čechách (Sokolov, donedávna Cheb, několik bohoslužebných středisek) a kaplanem, který naslouchá příběhům lidí v tamních zařízeních zdravotní a sociální péče. Díky službě na úřadu diecéze jsem od roku 2017 procestoval tisíce kilometrů (bez nadsázky) po celé diecézi, která zabírá tři kraje, řešil nejrůznější úkoly, navštívil většinu náboženských obcí, řadu z nich opakovaně, leckde mám i silné osobní vazby. Cítím vděčnost a zodpovědnost za místa a lidi, které jsem poznal. Vnímám diecézi jako společný dům. Podle Písma je biskup „správce Božího domu“ (Titovi 1,7), což je krásný úkol: nikoli vládnout, uspokojovat vlastní ambice, nýbrž spravovat, starat se o dům, který nepatří biskupovi, nýbrž Bohu.
3) Jak vnímáte slova sv. Augustina: „V důležitých věcech jednota, v méně důležitých svoboda, ale ve všech láska“ - a upřímně, řídíte se jimi?
Aby se jimi člověk mohl řídit, anebo se k jejich významu alespoň přiblížit, měl by nejprve na duchovní cestě dojít k poznání, co je doopravdy důležité a co je druhotné. A k takovému poznání vede jedině láska. Proto si připomínám slova apoštola Jana: „Kdo nemiluje svého bratra, kterého vidí, nemůže milovat Boha, kterého nevidí“ (1. Janův 4,20). V církvi žijeme z víry, že každý z nás je milován Bohem, vždyť Bůh nám daroval to nejcennější – život svého vlastního Syna. Věřit v Boha v tomto smyslu znamená věřit, že Bůh miluje všechny ostatní stejně jako mě. A to mne zavazuje hledat si k nim cestu a vést dialog, budou-li o něj stát. Tohle je důležité. Pokud v tomto neusilujeme o jednotu, pak si buďme jistí, že jednotní nebudeme v ničem.
4) Máte možnost sledovat jednání druhého kandidáta, existuje něco, co byste na něm (ní) vyzdvihl a co je pro Vás inspirativní?
Sestru Evu znám dlouho, ale málo. Potkáváme se na celocírkevních akcích. Vím, že Praha-Michle, kde slouží jako farářka, je živou náboženskou obcí, s přesahem do oblasti sociální péče a dobročinných aktivit. Z tohoto důvodu, a také proto, že je etablovaná v pražské diecézi, kde působí i v diecézní radě, mne její kandidatura na biskupskou službu v plzeňské diecézi velmi překvapila. Ale život je plný překvapení, život v církvi nevyjímaje. A to je dobře! Kde panuje nuda, kde se dá vše předvídat a nic nového se neděje, tam se jenom těžko uvolní prostor pro radost z evangelia a pro nečekanou, překvapivou naději, že Kristus „všecko tvoří nové“ (Zjevení 21,5).
Takže Bohu díky za všechny lidi, kteří umějí překvapit!
Eva Mikulecká:
1) Jaké jsou Vaše motivace k souhlasu s kandidaturou, kdy ve Vás uzrálo rozhodnutí k vykonávání poměrně náročné biskupské služby?
Důvěra a počet hlasů těch, kdo mě navrhli, vybrali a následně dali hlasy ve vyhledávacím řízení.
2) Jak byste nejlépe vystihl(a) biskupskou službu?
Dle našich řádů jde o úkol vést duchovní správu v celé diecézi za pomoci pastýřské péče. Jinak řečeno navštěvuje a setkává se se všemi duchovními a radami starších, aby se tak pomohlo a přispělo životu náboženských obcí. Dalším úkolem je podporovat jednotu církve ve věrouce, podporovat sociální aktivity (projekty), sdílení se s ostatními biskupy a se všemi členy a členkami ústřední rady přispívat k řízení (kormidlování) lodičky církve. Jde tedy o vytváření bratrských a sesterských vztahů, které přinášejí důvěru do církve a růst víry v Pána Ježíše Krista. Totéž se vztahuje na diecézní radu. Vnímám touhu mnohých duchovních o sdílení se napříč diecézemi.
3) Jak vnímáte slova sv. Augustina: „V důležitých věcech jednota, v méně důležitých svoboda, ale ve všech láska“ - a upřímně, řídíte se jimi?
Jsem člověk, který touží zastávat smysluplný řád, který si během života utvářím. Tak například láskyplný vztah k celku církve jsem si budovala mnoho let. Služba tajemnice ústřední rady, kterou jsem vykonávala v minulosti, mě naučila na prvním místě nekritizovat, ale pracovat a budovat. V čase, který už trvá několik let, považuji za podstatné snažit se o poctivost, upřímnost, pracovitost v životě a službě. Když se to daří s láskou, pak zažívám v náboženské obci Boží království (radost, štěstí, vzájemnou pomoc a obětavost, přátelství, až i lásku), které se tu mezi námi začíná. Současná situace mě učí svěřovat se hluboce a s dětskou důvěrou Božímu vedení, spoléhat na něj; lidské síly a schopnosti na službu a práci, které se snažím konat, nejsou dostatečné. To nás také společně propojuje v modlitbě.
Tedy na Vaši otázku mohu na závěr snad poznamenat: Usiluji o rozlišování podstatných věcí, které nás učí Písmo, abychom měli naději dojít ke spáse a záchraně, k věčnému životu.
4) Máte možnost sledovat jednání druhého kandidáta, existuje něco, co byste na něm (ní) vyzdvihl a co je pro Vás inspirativní?
Bratra Lukáše Bujnu jsem poprvé slyšela na sněmu, píše do Českého zápasu, osobně jsme spolu krátce mluvili jen jednou, v době konání posledního sněmu. Nemohu tedy z tohoto důvodu nic víc k otázce dodat.
Za upřímné odpovědi děkuje redakce.
Poznámka redakce: Další setkání kandidátů na biskupa Plzeňské diecéze CČSH se uskuteční ve čtvrtek 18. května 2023 v 15.00 na faře v Mariánských Lázních, samotná volba se chystá na sobotu 27. května 2023 v 10.00 ve sboru na Mikulášském náměstí v Plzni.
Foto: Z besedy s kandidáty na biskupskou službu sestrou Evou Mikuleckou a bratrem Lukášem Bujnou, která se uskutečnila v neděli 14. května 2023 ve sboru na Palackého náměstí v Českých Budějovicích, besedu moderovala paní Petra Brychtová. Zdroj: facebook Plzeňské diecéze CČSH
Český zápas č. 20/2023 z 14. 5. 2023
