Klíčem k mému vlastnímu porozumění slova Božího v biblickém svědectví je věta „Stalo se ke mně slovo Hospodinovo“, často vkládaná do úst proroků, říká Eva Vymětalová Hrabáková.
Do jaké míry je z Tvého pohledu Bible slovem Božím a do jaké míry lidským?
Boží slovo pro mě není jen lingvistický pojem a nástroj verbálního jednání, ale především dotyk a společenství. V Bibli, která je napsána lidmi, jejich dobově podmíněnými výrazovými prostředky, je, věřím, Boží slovo přítomno v každém písmenku, ale nikoliv v doslovnosti. Slovo zapsané lidmi se stává Božím slovem, dle mého soudu, tehdy, když se dotýká našich životů, utváří i proměňuje naše vztahy a dokáže vytvořit sdílející i sdílné společenství lidí – svolání Hospodinovo, obec Boží. Bibli smíme přijímat jako slovo Boží i jako slovo lidské. Záleží na našem předporozumění a pochopitelně víře.
V obou případech nás Bible obohatí, ale v tom prvním se staneme její součástí. Dovolím si užít literární analogii. Věřící vstupuje do knihy a stává se součástí příběhu, podobně jako chlapec Sebastian v „Nekonečném příběhu“ od Michaela Endeho.
Důležité však je, když z tohoto příběhu vystoupíme, jak žijeme své životy. Jak svědčíme. Jako lidé jsme přirozeně nastaveni prosazovat sami sebe, ale Boží slovo si dělá nárok na celou naši osobnost. Jak říká apoštol Pavel, „proniká na rozhraní duše a ducha, kostí i morku a rozsuzuje touhy i myšlenky srdce“ (Žd 4,12b). Jde až na dřeň. Boží slovo se může stát dokonce součástí našeho bytí a prodlévat v naší blízkosti. Není tak spoutané literou, ale je stále otevřené pro další příběhy a svědectví.
Platí, že s překladem textů do hovorové řeči, jak se o to pokusila Bible 21, se prohlubuje čtené poselství a porozumění? Jak se Ti čte tento překlad?
Překlad svatých spisů Bible 21 je nepochybně úctyhodným počinem z několika důvodů. Z důvodu čtivosti a srozumitelného i svěžího podání. Formálním kladem je také připojení souboru deuterokanonických textů. Je tedy překladem vyhovujícím kvůli literárnímu obohacení, ale také pro svědectví při evangelizaci a duchovenské práci s mladými lidmi, i při modlitbě. Zvolený princip komunikativní ekvivalence překladu Bible 21 však dle mého názoru poněkud brání detailnějšímu a přesnějšímu jazykovému rozboru a náhledu jednotlivých spisů, a tudíž i vyjádření vlastní hloubky i šířky biblického poselství.
Tvým oborem je biblistika, ale také religionistika. Ovlivňuje Tvůj přístup a chápání starozákonních textů?
Vrací se mi od studií mnohokrát položená otázka. Může být (biblický) teolog zároveň religionistou? Vnímat biblický text jako slovo přicházející od Pána, kterému věří a jehož se snaží následovat, ale zároveň jej vnímat jako soubor spisů, které psali lidé s lidskými úmysly, slabinami i záměry? Není to schizofrenní pozice? Odpovídám ano i ne. Ano – v případě, že budu lpět na doslovném pochopení a naplňování jakéhokoliv textu z biblického svědectví. Ne – v případě, že za celým poselstvím Bible budu vidět světové proměny, vývoje národů i rozličné lidské osudy, do nichž, chci-li ho slyšet, stále promlouvá Bůh.
Jak je to s Biblí coby inspiračním zdrojem pro etiku dnešní doby?
Bible je podobně jako jakýkoliv jiný korpus posvátných textů normativem pro mravní rozvažování a jednání. Díváme-li se na Bibli jako slovo lidské, pak je to normativ v leckterých ohledech problematický, nejednoznačný, dobově a místně podmíněný. Slovo Boží, vystupující z Bible jako souboru posvátných spisů, však ukazuje veškeré etické výroky, včetně zlatého pravidla: „Co sám nechceš, nečiň jiným!“ (Tob 4,15) a „Jak chcete, aby lidé jednali s vámi, tak jednejte vy s nimi.“ (L 6,31, srov. Mt 7,12) odlišně. V jiném světle jej vnímáme dneska a v odlišném úhlu a nasvícení jej zachytíme zítra. Promlouvá neopakovatelným způsobem do jedinečných situací našich životů. V podstatě je dle mého názoru nad všemi pravidly. A jako taková je Bible rozhodně zdrojem mravního jednání a chování.
Za rozhovor děkuje redakce
Eva Vymětalová Hrabáková vystudovala husitskou teologii na HTF UK a religionistiku na FF UK. V současnosti přednáší na své domovské HTF UK na katedře biblistiky a judaistiky. Zaměřuje se na téma týkající se starověkého Izraele a jeho sousedů. O kultuře a náboženství starověkých semitských civilizací přednáší i na katedře religionistiky téže fakulty. Zároveň působí na naukovém odboru Úřadu Ústřední rady CČSH jako referentka pro děti a mládež.
