Každý, kdo projíždí po Masarykově ulici od Prahy směrem na Beroun, povšimne si na bývalém katastrálním území Hořelice ojedinělé sakrální stavby Husova sboru obklopeného zahradou.

Vůbec první novostavba Církve československé husitské hostila během 100 let své existence řadu významných osobností včetně prezidenta T. G. Masaryka.

Církev československá husitská (dále jen CČSH) měla v počátečních letech svého působení značné obtíže s nedostatkem bohoslužebných míst. Nejinak tomu bylo také v Hořelici (dnešní Rudná u Prahy).

Z církevních představitelů jako první do Hořelice 18. února 1922 zavítal Emil Dlouhý-Pokorný, který zde za velkého zájmu obyvatelstva pronesl přednášku na téma Náš národ a Církev československá. I jeho zásluhou zkraje roku 1923 registrovala zdejší náboženská obec CČSH 182 věřících. Prozatímní rada starších usilovně hledala místo, kde by se mohly konat bohoslužby. Provizorní řešení se nakrátko našlo v obecní kapličce v Drahelčicích, kde 6. května 1923 sloužil vůbec první československé bohoslužby kladenský farář Václav Liška; později hořeličtí konali své bohoslužby v pronajaté hasičské kolně v Dušníkách. Rychle početně rostoucí obec však usilovala o vybudování vlastního bohoslužebného prostoru.

K památnému 11. listopadu 1923, kdy byl Husův sbor v Hořelici slavnostně otevřen, významně napomohla obětavost místních věřících. Rolník Antonín Blažek zdarma věnoval rozsáhlý pozemek na lukrativním místě u státní silnice z Prahy do Berouna a kámen z vlastního lomu. František Chott z Dušníků bezúročně půjčil do začátků na stavbu 5000 Kč, přidávali se i další dárci z řad věřících. Hospodáři Matěj Kotouč, Josef Žižka, Antonín Blažek a František Chott bezplatně poskytli své povozy na dopravu stavebního materiálu. Dalších sto povozů pro stavbu sboru zajistil rada Nepomucký z Jenče.

Již koncem května 1923 tak mohla být zvolena stavební komise.

V srpnu 1923 započaly samotné stavební práce, které však již nesměřovaly k původní myšlence postavit pro věřící pouze kapličku. Za podpory pozdějšího prvního patriarchy CČSH dr. Karla Farského bylo rozhodnuto, že pro potřeby vzrůstajícího počtu věřících náboženské obce v Hořelici a přilehlém okolí bude vybudován prostornější sbor. Dne 2. září 1923 se konala slavnost položení základního kamene. Za těžko uvěřitelné dva měsíce byla stavba sboru dokončena a 11. listopadu 1923 se tak mohlo uskutečnit slavnostní otevření. Průvod vycházející od restaurace Na Staré čítal na dva tisíce osob, z Kladna musel být dokonce vypraven zvláštní vlak. K významu setkání přispěl fakt, že Husův sbor byl vůbec první novostavbou CČSH.

986 2

Husův sbor v době svého otevření

Architektonickou podobu Husova sboru bezplatně vypracoval stavební inženýr Tomáš Šašek a jeho spolupracovník Ladislav Bártl, kteří konečné plány upravili podle připomínek Karla Farského. Kostel svým průčelím odkazuje k antickým chrámovým vzorům, několika detaily u sloupů portiku přiznává kubistickou inspiraci. Celkovou koncepcí ho však můžeme zařadit do stylu tzv. geometrické moderny. Dřevěný strop s geometrickým dekorem v interiéru doplňuje i dřevěný kůr s vyřezávaným zábradlím.

Inventář kostela s původními dřevěnými lavicemi je střídmý. Ústřední dominantu kněžiště tvoří stůl Páně se sádrovým evangelijním reliéfním motivem Rybolov s Pánem od akademického sochaře Jana Kotyzy, který rada starších zakoupila v roce 1952. O rok později byla v rohu kněžiště umístěna busta patriarchy Karla Farského. Původní závěsem zakrytou stěnu kněžiště pod segmentovým obloukem zdobí prostý dřevěný kříž.

K jednolodní stavbě obdélníkového půdorysu s hlavním průčelím orientovaným na hlavní ulici byla v roce 1929 přistavěna budova fary. Fasády obou budov byly zhotoveny z režného zdiva z vápenopískovcových cihel v kombinaci s architektonickými články opatřenými tvrdou světlou omítkou. Podezdívka je kamenná. Obě stavby obsahují architektonické doplňky odkazující k husitství: plastika s kalichem nad hlavním průčelím kostela s nápisem Pravda vítězí, motiv husitského kropáče ve spodní části hromosvodových tyčí, kalich jako omítkový reliéf na atice farní budovy.

Do Hořelice byl v roce 1936 přeložen z jihočeských Katovic duchovní František Jaromír Bílek, syn světoznámého sochaře Františka Bílka. Jak dokládá zápis ve farní kronice, v témže roce Hořelici navštívili oba jeho rodiče František a Berta Bílkovi. Právě v době Františkova farářování obohatila interiér hořelického sboru dvě otcova díla. Sochař do sboru zapůjčil pokrývku na oltář s ornamentací a obraz Krista na kříži (v dubovém rámu o rozměrech 3x2 m), který měl ve svém majetku jeho syn František Jaromír. O velikonočních svátcích interiér sboru dotvářel Bílkův symbolický návrh Božího hrobu. Františku Bílkovi je nepřesně přisuzováno též autorství štukového figurálního biblického reliéfu na boční fasádě sboru vedle vchodu do kolumbária.

986 3

Bílkův symbolický návrh Božího hrobu

Na zahradě sboru v roce 1929 legionáři postavili pomník T. G. Masaryka, který odevzdali do správy náboženské obce. Umělecká památka až do vynuceného stržení za nacistické okupace sloužila k upomínce na návštěvu prvního československého prezidenta 15. července 1925. T. G. Masaryk do sboru zavítal v doprovodu ministerského předsedy Antonína Švehly při své cestě na krajinskou výstavu v Berouně. V současnosti je pomník nahrazen bustou Mistra Jana Husa z umělého kamene. K prostřednímu podstavci jsou přičleněny postranní pravoúhlé nižší části s římsou, na kterých jsou připevněny kalichy.

Církev československá husitská nazývá své stavby sborem – tedy místem, kde se věřící a další příchozí setkávají a vytvářejí společenství. Jak říká apoštol Pavel: „…jste Boží chrám“ (1 K 3,16). A na jiném místě: „Jste stavbou, jejímž základem jsou apoštolové a proroci a úhelným kamenem sám Kristus Ježíš. V něm je celá stavba pevně spojena a roste v chrám…“ (Ef 2,20-21). V těchto slovech se rozvíjí podstata stavby chrámu nebo řečeno slovy jednoho z děl sochaře Františka Bílka „Stavby budoucího chrámu v nás“.

Není třeba honosných staveb, ale místa, kde se vzájemně setkáváme, můžeme spočinout a cítíme se dobře. Sboru, kde věřící nechávají vedle sebe volné místo pro příchozí. Kde nacházejí útočiště děti i senioři, zdraví i nemocní, hmotně zabezpečení i sociálně slabí, svobodní i pronásledovaní… Místa, kde hledající či tápající mohou nahlédnout smysl svého lidství. To je podstata křesťanství a odkaz generace stavitelů Husova sboru.

Martin Jindra

Foto: Ústřední archiv a muzeum CČSH

Český zápas č. 36 z 3. 9. 2023

Nejčtenější

  • Týden

  • Měsíc

  • Vše