(ČZ 22/26) Máte rádi hříčky a hádanky? Já ano. Člověk při nich zůstává stále tak trochu dítětem. A že tyto „hloupůstky“ zpomalují stárnutí – především duševní, to ví dobře sestra farářka Alena Naimanová.
Právě od ní mi přišlo na přelomu roku neobvyklé přání ve formě vyobrazení nástěnné hádanky ze 13. století, a to z kostela sv. Ducha v německém Wismaru. Přiložený komentář vysvětloval, jak postupovat při hledání věty DEO GRATIAS, která se v té chrámové fresce mnohokrát opakuje. Dá se totiž číst více směry. Začnete uprostřed, a ať čtete zleva doprava, zprava doleva, dolů či nahoru, do zatáčky sem i tam…, stále DEO GRATIAS!
Není snadné spočítat, kolikrát se dá věta BOHU DÍKY z tabulky přečíst, museli bychom nad ní meditovat mnoho hodin. Naštěstí komentář prozradil, že je to číslo 504!
Mně ovšem toto zjištění nestačilo. A tak putovala hříčka, barevně vytištěná a zvětšená, jako obrázek na zeď, aby byla stále na očích. Kam ji pověsit? Ano, na místo pokažených hodin, které musely k hodináři. Brzy nato vyšlo najevo, jaká je síla zvyku, jak často se člověk dívá na hodiny. Někdy mě to rozveselilo, jindy pozlobilo. Ale hra pokračuje. A tak při každém maní pohledu na časomíru vyslovuji nahlas nebo v duchu DEO GRATIAS! Nespočetněkrát denně. Snad teprve tehdy, kdy to vyslovím 504x, zapomenu, že tam dřív visely hodiny, říkám si.
Za pár týdnů přišly nástěnné hodiny z opravny. Nic naplat, musím je vrátit na původní místo! Stalo se. Ale co to? Pokaždé, když se teď podívám, kolik je hodin, ať jsem v jakém-koli duševním rozpoložení, musím v duchu nebo nahlas vyslovit DEO GRATIAS.
Zkuste si to taky nahlas říct – a zjistíte, jak to v té latině zní jadrně, radostně!
Apoštol Pavel by měl jistě radost. „Za všech okolností děkujte, neboť to je vůle Boží v Kristu Ježíši pro vás.“ (1 Tes 5,18)
Radana Váňová
Foto: Autorka
Český zápas č. 12 z 22. 3. 2026
