Mystikové jsou pro křesťanský lid jacísi průzkumníci, jako první, kdo tajně vcházejí do zaslíbené země a vracejí se, aby mohli sdělit, co tam viděli...jejich prostřednictvím se nám v tomto životě dostává prvních záblesků věčného života.“ R. Cantalamessa

V karlínské náboženské obci jsem vedla po řadu let polovinu biblických hodin. Kromě členů naší církve sem docházelo několik spisovatelů, publicistů a mých studentů z Univerzity J. A. Komenského. Jednoho z autorů, Václava Tikovského (na snímku), jsem dobře znala z Klubu autorů literatury faktu. Jako publicista hodně psal do časopisu Reflex články, zabývající se českou historií. Rád navštěvoval i naše literární pořady v Karlíně, a sám nabídl vlastní přednášky o T. G. Masarykovi a též o E. Benešovi. Pochlubil se mi také, že před lety známé spisovatelce historizujících fantasy příběhů Františce Vrbenské v jejích začátcích radil coby redaktor při psaní povídek. Václav byl o deset let starší než já a svým oblečením a chováním působil jako starosvětský džentlmen. Vždy přicházel v saku a s kravatou. Sestry z náboženské obce ho měly rády, byl skvělým vypravěčem i posluchačem a jako sečtělý muž se dokázal zasvěceně vyjádřit.

O probíraném tématu Václav vždy diskutoval. Měl rád zejména apoštola Pavla, o němž jsme hodně při biblických hodinách hovořili. Zmínil se mi jednou, že na Štědrý večer byl pozván do rodiny synovce. U slavnostní večeře o apoštolu Pavlovi promluvil. Zejména manželka synovce byla nadšena a nabídla strýčkovi, že k nim může častěji chodit na návštěvu a ona s ním moc ráda vždycky pohovoří o křesťanství. „Olgo, měl jsem radost, že jsem mohl uplatnit i to, co jsi s námi probírala na biblické hodině,“ řekl mi nakonec.

Před několika lety zažil Václav Tikovský velkou osobní ztrátu. Zemřela jeho dlouholetá partnerka a nedlouho poté i milovaná sestra. Přicházet na biblickou hodinu, a po ní si se mnou ještě tak hodinku a půl pohovořit, se pro něj stalo v tomto čase velkou oporou. „Víš, Olgo, sháněl jsem psychiatra, ale než bych se k němu dostal, prý až tak za půl roku, tak se třikrát oběsím, dvakrát skočím z mostu a spolykám prášky,“ prohlásil během našich pastoračních setkání s humorem sobě vlastním.

Kolega Tikovský už několik let mezi námi není. Na nedávné oslavě narozenin Tomáše Nováka ve vyšehradské NO jsem dostala krásný dárek od docenta Jiřího Beneše, jeho knihu Formování spirituality v listu Římanům. Při čtení této publikace se mi opět moje diskuse s Václavem Tikovským vybavily. Autorovy myšlenky, zejména ty, uvedené v závěrečně kapitole, by ho zcela jistě oslovily. J. Beneš kupříkladu oceňuje pohled slavného teologa a humanisty Alberta Schweitzera, nositele Nobelovy ceny míru, uvádějícího že „mystika je označení těsného vztahu ke Kristu“. Mystiku apoštola Pavla se podle J. Beneše pokusil Schweitzer zformulovat, když tvrdil, že „...skutečné téma Římanům je nutno hledat v učení o spojení s Kristem“. Je tedy třeba si hlouběji uvědomit, že kristovský mysticismus je důvěrné duchovní spojení s Kristem. Pro Pavlovu mystiku je důležité společenství víry. Zvěstuje tedy kristovskou mystiku na základě eschatologické představy o předurčené sounáležitosti vyvolených navzájem a spolu s Mesiášem. Rozlučme se s naším tématem konstatováním, že Benešovy analýzy spirituality a jejího formování jsou pro nás nadějné a povzbudivé. Mohou nám být velkou oporou při našem křesťanském hledání.

Olga Nytrová

 

Nejčtenější

  • Týden

  • Měsíc

  • Vše