Snést ticho je pro člověka někdy těžké. Může to tak být. A přesto po něm lidé touží. Najděte mír, sestupte dolů, zažijte vnitřní klid. Těmito slovy láká společenství katedrály v německém Paderbornu na každotýdenní pravidelné cvičení katolické meditace, které se ve svatostánku koná. Prostor a krása paderbornské katedrály pak pomáhají objevovat vlastní vnitřní krásu a prostor.
Touha po tichu a míru vždy spojovala lidi napříč všemi dobami a kulturami. „Měli bychom se stát prostorem. Protáhnout se do délky a šířky, aby v nás mohl působit Bůh,“ říká Mistr Eckhart, německý mystik a teolog, který žil na přelomu 13. a 14. století. Prožitek vnitřního klidu pomáhá lidem, aby se mohli znovu setkat s tím podstatným ve svém životě. Meditace může pomoci vytvořit klidný a smysluplný život. Navíc člověka přivádí do kontaktu s božskou přítomností života a pomáhá tak k větší hojnosti, vysvětluje společenství německého dómu, jehož historie sahá do osmého století.
Ty, duše má, jež Boha zná,
mne ponoř víc
tam v jeho Nic,
tam v čistý bezdný zdroj.
Až zmizím ve tmě,
ty najdeš mě,
až zajdu, zas
tě najdu včas:
pak s nadbytostnem svým
mne spoj!
Mistr Eckhart
Paderbornská katedrála není jediným společenstvím, které se nechalo okouzlit touto hlubší formou motlitby. V německojazyčném prostoru je křesťanská meditace a kontemplace v posledních letech velmi rozšířenou záležitostí. A to jak mezi katolíky, tak členy reformačních církví. V Německu podobně jako v Česku (a samozřejmě také v řadě dalších zemí světa) funguje Světové společenství pro křesťanskou meditaci.
Německo nabízí i další možnosti, pokud se zájemce chce v této oblasti vzdělávat – a to dokonce na profesionální úrovni. Například Duchovní centrum sv. Petra v Bádensko-Württembersku poskytuje tříleté vzdělání v oblasti vedení křesťanské meditace zakončené diplomem. Kontemplativní modlitba je těžce přístupný dar Ducha, který se v nás modlí „s nevýslovným lkaním“ (Římanům 8,26). Aby se tato duchovní modlitba stala naší osobní modlitbou, je zapotřebí zvláštní všímavosti, kterou lze probudit a praktikovat. Antropologické dimenze kontemplativní zkušenosti jsou dnes znovu objevovány: Zůstat všímavý tady a teď nás otevírá Boží přítomnosti. Cvičení všímavosti vytváří prostor pro kontemplativní modlitbu. Františkán Francisco de Osuna, ke kterému se svatopetrské společenství odkazuje, říká: „Aby se člověk ponořil do sebe, musí být nejprve sám se sebou, vstoupit do sebe a vybudovat stupínky, které vedou do vlastních hlubin.“
Křesťanská meditace vychází z tradice křesťanské mystiky západní i východní církve. Protagonisté zmiňují jako inspiraci spisy církevního otce ze 4. století Jana Kassiána, jeho současníka, mnicha Evagria Pontského, i třeba mystičku Terezu z Avily. Kassián razil názor, že smyslem mnišského života je vnitřní zdokonalení každého mnicha. Toto zdokonalení však nespočívá v mnišském způsobu života jako takovém, ale v ctnostech jednotlivých mnichů. Základem dokonalosti je křesťanská láska a této dokonalosti se dosahuje askezí. Proto Kassián zdůrazňuje, že mnich nemá vyhledávat asketická cvičení jakožto cíl sám v sobě, ale má spíše usilovat o pozitivní duchovní hodnoty. Cvičení v modlitbě je pro křesťanskou spiritualitu tak zásadní, že tak jako není modlitby bez ctností, tak není skutečných ctností bez modlitby. Evagrius v souladu například s buddhistickou tradicí dodává, že „modlitba je stavem mysli, ve kterém je hubena každá pozemská myšlenka.“
A jak výcvik vedoucího křesťanské meditace vypadá?
Tříletý tréninkový cyklus zahrnuje úvod do kontemplativní praxe a období praxe (12 víkendů a 3 týdny retreatů), dále společné studium křesťanské kontemplativní tradice na základě klasických pramenných textů, fyzickosmyslová dimenze kontemplace, zabývající se rozptylováním myšlenek a pocitů, modely duchovních cest a kontemplace v každodenním životě.
Nejhlubší smysl meditace ilustruje citát zmíněného Mistra Eckharta: „Nemohl jsem najít odpočinek ve věcech menších, než je Bůh. Teď jsem našel Boha a mám v něm odpočinek a radost.“
Tereza Zavadilová
