Turínské plátno je náboženskou relikvií, která údajně zobrazuje Ježíšovu tvář. Údajně do této látky – pohřebního rubáše byl Ježíš zabalen, když byl pohřben.
Vedou se polemiky o tom do jaké míry je kus této látky pravý. Někteří znalci tvrdí, že provedli studie, které dokazují, že je na něm skutečně krev, zatímco jiní zkoumali, jak je stará relikvie. Našli se také vědecké důkazy, které naznačují, že látka není zdaleka dostatečně stará, aby existovala v době, kdy Ježíš žil.
Nová poslední studie, která se soustředila na obraz otisknutý na samotné látce a argumentuje tím, že takový výjev nemůže nastat, když se na látku otiskne lidské tělo. Tak to tvrdí brazilský badatel Cicero Moraes. Ten použil 3D digitální simulaci Turínského plátna k porovnání rysů dospělého muže s obrazem, který by zanechal na látce přehozené přes něj. Moraes tvrdí že, pokud byste látku přiložili na lidský obličej, vytvořila by se robustnější a deformovanější struktura ve vztahu ke svému zdroji. To znamená, že kdybyste turínské plátno přiložili na lidský obličej, obraz by vyhlížel daleko jinak a podivněji.
Moraes pro svůj pokus použil software s otevřeným zdrojovým kódem a zjistil, že plátno je spíše uměleckým nízkým reliéfem. Podle vědce se jedná nejspíše o umělecké znázornění tváře než o skutečnou tvář Ježíše Krista.
Turínské mezinárodní centrum pro studium Turínského plátna (CISS) se proti tomuto tvrzení ohradilo s tím, že jde o prohlášení, na kterém není naprosto nic objevného. Podle Centra byly Moraesovy závěry již vyvráceny četnými fyzikálně-chemickými studiemi, především STuRP a potvrzeny novějšími měřeními.
Moraes s tím nesouhlasí a říká, že jeho studie představuje nový objev a odkazuje se na řadu náboženských reliéfů a jejich uměleckých styly. Citoval také členy STuRP, jejichž výzkum jeho práci podpořil, včetně Dr. Josepha Accetty, který v roce 2019 vznesl argumenty podporující středověký původ Turínského plátna.
K historii plátna
Legenda spojuje vznik s Jeruzalémem, následně byla relikvie známa jako Edesský obraz (Mandylion) a později převezena do Konstantinopole. Během čtvrté křížové výpravy (1204) z Konstantinopole plátno zmizelo, objevuje se až ve 14. století v majetku francouzského rodu de Charny v Lirey, později přenesena do Chambéry. Požár 1532: V kapli v Chambéry plátno poškodil požár; roztavené stříbro z relikviáře propálilo otvory, které byly následně opraveny (záplaty jsou patrné dodnes). Od roku 1578 je plátno v katedrále sv. Jana Křtitele v Turíně, převezeno savojskou dynastií. Savojská rodina plátno držela až do roku 1983, kdy jej podle závěti krále Umberta II. převzal papež Jan Pavel II.
Plátno je i nadále předmětem intenzivního vědeckého zkoumání a debaty o jeho pravosti.
V roce 1988 radiokarbonové určilo datování středověký původ (13.–14. století), zatímco jiná zkoumání (pylové analýzy, technika tkaní) naznačují původ na přelomu letopočtu.
Důležitý byl rok 1898, kdy italský fotograf Secondo Pia měl možnost plátno vyfotografovat. K jeho překvapení se na negativu objevil mnohem zřetelnější obraz muže, než jaký byl do té doby viditelný pouhým okem. Tato událost vedla ke vzniku celé nové vědecké disciplíny – sindonologii - studiu Turínského plátna.
Jde o lněné plátno utkané v rybí kostře (šupinový/kepr, anglicky herringbone twill) v poměru 3:1. Tento specifický způsob tkaní byl v oblasti Blízkého východu (např. v oblasti Mrtvého moře) v prvním století n. l. známý, i když byl vzácný a drahý.
Plátno nese slabý, hnědý, dvojitý obraz (přední a zadní pohled) muže s vousy a dlouhými vlasy spletenými do copu. Obraz vykazuje vlastnosti negativu.
Analýzy naznačují, že jde o muže vysokého zhruba 175–180 cm (některé zdroje uvádějí 170–188 cm), který byl obětí ukřižování.
Na plátně jsou patrné skvrny odpovídající krvi (typ AB), které se shodují s biblickým popisem Kristova umučení (stopy po trnové koruně, bičování, hřebech v zápěstí a ranách na nohou). Také jsou viditelné stopy po požáru z roku 1532, kdy bylo uloženo v komnatě v Chambéry.
Redakce
Foto - catedralsalamanca.org: Katedrála ve španělské Salamance vystavila v roce 2022 první hyperrealistickou rekonstrukci Kristova těla na základě údajů získaných z Turínského plátna.
