(ČZ 2/2025) Tradiční novoroční ekumenické setkání s modlitbami představitelů našich církví tentokrát hostil klášterní kostel Narození Panny Marie v Doksanech v litoměřické diecézi římskokatolické církve.
Bohoslužby v televizním přenosu, kterou – poprvé na severu Čech – pořádala 1. ledna Česká biskupská konference a Ekumenická rada církví v ČR, se za naši Církev československou husitskou účastnil bratr patriarcha Tomáš Butta.
Inspirací k proneseným úvahám byly zejména biblické texty zaměřené na moudrost žití zde na této Zemi, v darovaném, omezeném čase, včetně veršů o izraelském králi Šalomounovi, který prosil o dar moudrého prozíravého srdce.
Nedělají právě tyto vlastnosti člověka člověkem? Jakou roli v tom všem hraje pokora?, ptal se ve svém zamyšlení litoměřický římskokatolický biskup Stanislav Přibyl.
I naším životním cílem by mělo být stát se takovým člověkem: Mnozí z nás jsou chytří, ale ne moudří. Mnozí vychytralí, ale nikoli prozíraví. Prozíravé a moudré srdce, které dal Hospodin do výbavy mladému králi Šalomounovi, totiž nebylo určeno pro jeho vlastní prospěch nebo pro nějaký politický esprit, který by z něho vyzařoval. Byly to vlastnosti, které apoštol Pavel ve svých listech nazývá charismata, tedy dary určené pro službu druhým.
Biskup připomněl, že další osudy krále zdaleka nebyly tak slavné jako jeho začátky: Oslněn možnostmi, bohatstvím a mocí se stále více zaplétal do osidel vlastní velikosti, až se nepozorovaně stal otrokem toho všeho, co jej činilo králem... Podobné je to s námi: Tehdy pro nás platí výzva anděla z apokalypsy: „Mám proti tobě, že jsi upustil od své první lásky. Upamatuj se tedy, z jaké jsi spadl výše, obrať se a jednej zase jako dříve.“... Dobrá zpráva pro život je totiž ta, že co nefunguje, nemusíme vyhazovat. Dokud žijeme v čase, je šance to opravit, napravit... S pokorou se pak můžeme vrátit na start nebo alespoň na poslední dobrou křižovatku.
Dějiny lidstva zažily před dvěma tisíci a pár lety jedinečné setkání, ohlédl se biskup Přibyl za nedávnou vánoční událostí, která vynulovala tachometr dějin... Jak jsme slyšeli ve čtení z Janova evangelia: Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Bůh už nedává moudrost a prozíravost jako vlastnost srdce, ale dává sám sebe. Moudrost s velkým M, která je v Písmu často synonymem pro samotného Boha. Bůh se rozhodl být nejen pro nás, ale být s námi... Život s Bohem už se neodehrává na základě přikázání zvenku či ze shora a jejich následného plnění z naší strany, ale Bůh v Ježíši Kristu tato přikázání žije a tak nám dává příklad...
Mottem letošního setkání byl biblický verš „Já jsem světlo světa. Kdo mě následuje, nebude už chodit v temnotě, ale bude mít světlo života.“ Nechal se jím inspirovat také předseda Ekumenické rady církví v ČR Tomáš Tyrlík v úvaze o smyslu života, jenž lidé kolem nás chápou tak rozdílně... Je jím každodenní boj o přežití? Láska? Manželství? Výchova dětí? Služba společnosti? Poznávání světa?
Anebo snad urvat pro sebe, co se dá? Známe vůbec odpověď?
Ve skutečnosti každý z nás tím, jak žije, dává odpověď na tuto otázku. To, čemu dáváme přednost v životě, to, co je pro nás důležité, čemu věnujeme čas, kam investujeme svoje finance, s kým trávíme čas, jak jednáme... jakých cílů chceme v životě dosáhnout – to všechno vypovídá něco o tom, co je smyslem našeho života. Kazatel také upozornil, že jen za předpokladu Boží existence se po smyslu lze vůbec ptát. Naštěstí lze Boží stopu v životě, ve světě, v přírodě, rozpoznat, stačí mít otevřené oči, mysl a srdce... Tu „největší stopu“ nám Bůh zanechal ve svém Synu, v Ježíši Kristu.
Zvykli jsme si žít a uvažovat, jako bychom byli středem vesmíru, pokračoval T. Tyrlík. Chceme, aby se všechno točilo kolem nás, našich plánů, tužeb, představ, a možná je proto kolem tolik konfliktů a nedorozumění... Ale ani sluneční soustava by nefungovala, kdyby každá planeta chtěla být Sluncem. A to může být určitým obrazem našeho života. Tím Sluncem, Světlem pro život, je Pán Bůh. A my máme hledat a najít tu svoji životní dráhu ve vztahu k němu i ve vztahu k druhým lidem.
Tolik naše postřehy z novoroční bohoslužby a nezbývá než dodat – kéž máme posledně jmenovanou výzvu v tomto roce stále na paměti.
Na snímku: Patriarcha Tomáš Butta při proslovu v Doksanech
Redakce
Foto: Člověk a víra, Jana Chadimová
Český zápas 2/2025 z 12. 1. 2025
