Dne 1. 1. 2024 od 18.00 se v Husově sboru CČSH na Vinohradech konala Novoroční ekumenická bohoslužba s připomenutím obětí útoku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.
Bohoslužbu byla přenášna v přímém přenosu Česká televize, záznam ke shlédnutí ZDE:
Ekumenické modlitební setkání konané tradičně v podvečer na Nový rok hostil tentokrát prostorný sbor Církve československé husitské v Praze na Vinohradech. Slavnost přenášená Českou televizí a hojně navštívená věřícími řady našich církví a jejich zástupců – též zástupcem Federace židovských obcí – byla vyjádřením solidarity a účasti s obětmi válečných konfliktů a projevů zla, kterých jsme byli svědky za poslední roky, měsíce a dny: v Izraeli, na Ukrajině a zejména při nedávném brutálním útoku na akademické půdě – na pražské Filozofické fakultě UK. Svíčka přinesená několika studenty Univerzity Karlovy symbolicky připomněla předčasně vyhaslé životy – ale také to, „že ve společenství naděje a modlitby jsme všichni jedno v lásce i přes hranici smrti.“
„Únava, vyčerpání, strach, stres, bolest a zármutek nad ztrátou milovaných osob. Nemoc a Bezmoc. Důvěrně známe tyto a mnohé jiné těžké životní situace... Někdy prožíváme chvíle, kdy nám chybí nejen slova, ale i síla a odvaha jít životem dál. Čelíme mnoha nezodpovězeným otázkám, bolestným zkušenostem. K těm patří i útok mladého člověka, studenta, v předvánoční době. Žijeme ve velmi rozbouřeném světě a pohnuté době. Součástí našeho života jsou válečné konflikty. Jiní bojují se zákeřnými nemocemi. V životě je toho opravdu hodně, co nás sráží dolů k zemi a bere životní energii. A tak se na povrch derou otázky: odkud brát sílu, když všechno vypadá temně?“, zaznělo z úst Tomáše Tyrlíka, předsedy Ekumenické rady církví a biskupa Slezské církve evangelické a. v., jenž se takto v úvodu novoročního dialogického kázání obrátil na Tomáše Holuba, biskupa Římskokatolické církve a bývalého vojenského kaplana na misích českých vojáků: „... posilu nacházíme všichni úplně stejně. Je to zcela konkrétní zkušenost, že nás někdo má rád a že my můžeme mít někoho rádi, a to na dvojí rovině: lidské, ale věřím, že i na rovině Boží.
Zažijeme smysl, který není daný tím, že si něco vymyslíme, ale je to smysl, který sdílíme s někým, kdo je ochotný se pro něj nasadit a dokonce i obětovat... měl jsem obrovské štěstí, že jsem to zažil v rodině, s rodiči, sourozenci a pak na své životní cestě... Zkušenost lásky je něčím, co má ještě pevnější základ, co může pohnout tímhle světem a to je pro mě setkání s osobou Ježíše Krista... Tyhle dva pevné body, dva základní orientační body pro můj život, jsou pro mě nadějí, že i v situacích, o kterých jsi Tomáši mluvil, má člověk možná strach, ale nepropadá zoufalství... "
„Nezapomeňme, že Bůh je v tom s námi... On nám dává sílu ke každému novému kroku. Může učinit obojí: uklidnit bouři nebo darovat pokoj těm, kteří mu důvěřují. Stojí za to důvěřovat Bohu, navzdory bolesti a našim pochybnostem. Nenarostou nám křídla jako orlům, ale snad zahlédneme náš život z jiné, Boží perspektivy a zatoužíme žít s ním. A o to v životě jde“, zaznělo též v tomto kázání pojatém zajímavou formou dialogu.
Solidaritu se všemi, kdo trpí a touhu po pokoji ve světě vyjádřil modlitbou za mír a recitovaným žalmem v češtině a hebrejštině rabín z Federace židovských obcí David Maxa a tak, jak je při této příležitosti zvykem, přednesli rovněž zástupci církví prosby svázané s nadcházejícím rokem a navzdory všem bolestem také díkůvzdání za rok prožitý.
Za naši církev se setkání účastnil bratr patriarcha Tomáš Butta a také místní duchovní Daniel Majer a Filip Sedlák, slovem provázel zejména generální sekretář Ekumenické rady církví Petr Jan Vinš.
Zpěvem doprovázel Vysokoškolský umělecký soubor UK Praha.
Klára Matoušová, redakce
