Téma „Ježíš jako Učitel“ má zřetelnou vztažnost k jeho pozemskému životu a působení. Osvícenská a liberální teologie kladla Ježíše jako učitele a vychovatele lidstva do popředí. Naproti tomu pro dialektickou teologii nebyla z tohoto hlediska postava Ježíše tolik zajímavou.
Bylo zdůrazňováno, že Ježíš je „víc než prorok“ (Mt 12,39), víc než učitel. Ježíšovu osobnost a dílo nelze omezovat pouze na vychovatelské působení, neboť je především Spasitel světa (1 J 4,14).
Přesto je Ježíš Kristus dosvědčený v novozákonních spisech jedinečným příkladem pro učitelskou činnost církve a křesťanské vyučující všech dob, aniž by tímto tvrzením bylo sníženo jeho spásné dílo.
Vždyť Ježíš je Mistr – Učitel i Pán (J 13,13). Ježíšova učitelská činnost je významná a nalézáme ji ve svědectví Nového zákona v přímé spojitosti s jeho spásným posláním.
Ježíš byl oslovován „učiteli“ (Mk 10,17). Znakem každého učitele je, že shromažďuje kolem sebe své žáky. Vztah Ježíše a jeho učedníků byl obdobou poměru mistra a rabínských žáků, kteří svého učitele následovali. Způsob Ježíšova vyučování může být osvětlován hlubší znalostí judaismu. Ježíš tak bývá spatřován v kontextu s židovským způsobem a podobou vyučování.
Ježíš vyučoval v synagogách, v chrámě i v profánním prostředí jako učitelé moudrosti, mudrci (srov. Mt 23,34). Forma, kterou Ježíš vyučoval, se neliší od formy židovského učitele té doby. Rabíni vyučovali způsobem halachy – životních směrnic a hagady – příběhových pří kladů.
Základním prostředkem vyučování u Ježíše je mluve ný projev, živé slovo, kterému posluchači naslouchají (Mt 5,2; L 10,38 aj.). Jeho kázání a vyučování jsou plná ilustrací – podobenství, obrazných přirovnání, názorných příkladů ze života. Výstižnost, srozumitelnost a nenapodobitelnost Ježíšových podobenství jsou tajemstvím jeho učitelské jedinečnosti.
Při svém vyučování Ježíš vypráví nejprve příběh, například podobenství o farizeu a celníkovi (L 18,9-14), který pak zakončuje výrokem. Od konkrétního příkladu se dostává k pravidlu: „Každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen“ (L 18,14b).
Jindy volí Ježíš obrácený postup. Pravidlo vyjádřené v dvojpřikázání lásky je dokumentováno příkladem o konkrétní pomoci bližnímu (L 10,25-37). Často uplatňuje metodu srovnání (Mt 3,13-14) v návaznosti na hebrejský mudroslovný způsob, jak se s ním setkáváme například ve starozákonní knize Přísloví.
Pro Ježíšův způsob sdělování Božího poselství je charakteristická i metoda pozorovací – „Pohleďte na nebeské ptactvo...“ (Mt 6,26.28), tak i předváděcí „...vzal dítě, postavil je vedle sebe...“ (L 9,47; srov. J 13,14n).
Svým zvěstováním i vyučováním Ježíš vede své žáky a posluchače k jednání. Jeho výklad ve formě po-dobenství má v závěru aplikaci „Jdi a jednej také tak“ (L 10,37).
To, co je na Ježíšovi tím nejdůležitějším, je jeho osobnost. Je tím, kdo může říci: „Učte se ode mne“ (Mt 11,29) a kdo sám dává svým jednáním učedníkům příklad (J 13,14-15).
U Ježíše jako Učitele se setkáváme se základními metodami vyučování, ať již podle formy činnosti, tak také podle logického postupu. Přesto těžiště Ježíšova vyučování spočívá v jeho osobnosti, ne pouze v metodách, které užívá, jakkoliv jsou pozoruhodné a inspirující.
Tomáš Butta
Český zápas č. 30/2023 z 23. 7. 2023
