(ČZ 39/2024) Představme si Velikonoce v dubnu na Boží hod a počasí přeje. V Českých Budějovicích se v dubnu roku 1924 dopoledne po mši shromáždili příslušníci nové církve na školním dvoře u kaple, kde byl předán nový husitský prapor vyšívaný některými sestrami.
Dále si již nemusíme představovat a můžeme přímo číst z článku v tehdejším vydání Českého zápasu: „Odebral se obrovský průvod čítající na 3000 účastníků s husitským praporem a radou starších v čele ve vzorném pořádku na staveniště sboru na Palackého náměstí. Zde zahájili slavnost položením základního kamene.“ Ostatně ten je vidět dodnes vpravo od hlavního vchodu do chrámu – je opatřen letopočtem 1924 a kalichem. V měděném pouzdře vloženém do základního kamene je mimo pamětní listiny a několika mincí vloženo také poslední číslo Českého zápasu. Následující řeč bratra Františka Brože, okresního tajemníka z Hluboké, nám částečně nastíní tehdejší poměry a dobu z hlediska víry: „Je v naší republice mnoho chrámů často poloprázdných, zbudovaných našimi předky ke chvále téhož Boha, kterého i my vyznáváme. Domnívali jsme se, že jako příslušníci téhož národa budeme moci i my v nich Boha chválit, k němu se modlit, ale zatím jsme se dozvěděli, že chrámy ty jsou majetkem jen jedné části národa... jakéhosi starého paragrafu, který šťastně v tichosti přečkal převrat r. 1918.“
To byl ten hlavní důvod, proč nová církev se tak vehementně pustila do stavby svých svatostánků. Skutečně, pročítáte-li Český zápas z roku 1924, velice často naleznete článek o pokládání základního kamene k nějakému právě zděnému chrámu husitů. Stavebnímu boomu však předcházely velké rozpory mezi katolíky a přívrženci nově vznikající církve, které například v Českých Budějovicích vyvrcholily až fyzickým napadáním. V únoru roku 1921 se k bohoslužbě Církve československé sešlo příliš mnoho lidí a do prostor vyhrazených pro tyto účely v dívčí škole v Jeronýmově ulici se nevešli. Věřící se proto spontánně rozhodli, že půjdou do nejbližšího katolického kostela a zaberou jej pro své účely. Počkali, až skončí mše katolická, a kněz Církve československé Arnošt ze Lnář začal sloužit bohoslužbu československou. V tu chvíli katoličtí věřící začali bránit obřadu a došlo ke střetu. Lidé v kostele se hádali a nadávali si. Namísto pokračování bohoslužby byli lidé agresivnější a začali po sobě údajně dokonce házet uhlí a vytahovat na sebe nože...
Tento střet nebyl jediný a neústupnost katolíků v propůjčování kostela, to vše vedlo k rozhodnutí o stavbě sboru Církve československé. Přestože o novou církev a stavbu husitského sboru byl v Českých Budějovicích velký zájem, nešlo vše hladce, jak by se předpokládalo. Kuriozní bylo, že se vše zadrhlo právě na velkém zájmu architektů, kteří ale nebyli schopní vyhovět funkčnímu záměru a zároveň představit osobitou stavbu odlišnou od římskokatolických kostelů. Nebyl vybrán žádný z návrhů a žádný z projektů nebyl doporučen k realizaci. O otevřenou architektonickou soutěž projevilo zájem 69 architektů a následně 29 z nich zaslalo své návrhy. Porota sice našla mezi návrhy kvalitní díla a šesti byla dokonce přiznána finanční odměna, ale spokojenost nebyla naplněna. Vše bylo nakonec vyřešeno bez soutěže zadáním práce pražskému architektovi L. Bártlovi a jeho kolegovi T. Šaškovi, kteří si ke spolupráci přizvali českobudějovického stavitele Augustina Teverného. Vznikla tak zajímavá solitérní stavba trojlodní baziliky v rondokubistickém stylu uprostřed zeleně v parku Palackého náměstí. Uvnitř kostela jsou dvě pískovcové sochy od sochaře Františka Bílka z roku 1924 – Jan Hus a Petr Chelčický. Varhany pocházejí z doby výstavby, nástrojová část byla rekonstruována ve 2. pol. 20. století. Součástí sboru je i kolumbárium z listopadu r. 1947. Roku 1957 doplnil výzdobu ještě reliéf Kázání Mistra Jana Husi na Kozím hrádku, dílo táborského sochaře J. V. Duška.
Díky ranému vzniku se budějovický sbor po architektonické stránce odlišuje od jiných svatostánků Církve československé, budovaných obvykle již ve stylu funkcionalismu. Někdo také napsal, že stavba je výrazem tápání a že kromě rondokubismu zde nacházíme prvky klasicismu. Zajímavé z dnešního hlediska je, s jakou rychlostí byl sbor vybudován za tehdejší stavební technologie.
Díky výše popsanému zdržení s projektem zbývalo do termínu ukončení pouhých několik měsíců. Počítalo se s datem otevření 28. září nebo 28. října 1924. Dne 9. září 1924 zazářil nad stavbou pozlacený měděný kalich, aby 26. září skončily stavební práce úplně. Den nato se odehrála slavnost otevírání Husova sboru, které vrcholilo večer v Jihočeském divadle, a to představením Tylova Jana Husa. Otevření sboru se oslavovalo ještě i na svátek sv. Václava, kdy městem prošel mohutný průvod.
Mirko Radušević
Český zápas 39/2024 z 29. 9. 2024
100 let Sboru v Českých Budějovicích: Místo o oslavách bavili jsme se o vodě
