Každoročně se Češi vydávají do Konstanze, aby tu uctili památku mučedníků M. Jana Husa a M. Jeronýma Pražského. Ten proud zesiluje, pokud je nějaké výročí.
Až potud se to týká smyslu pro českou historii. Na místě samém, v příjemném německém městečku na břehu Bodamského jezera, si však člověk přece jen uvědomí hlubší souvislosti. Dokonce souvislosti s dneškem.
Položí si třeba otázku: Jak to, že na kostnickém koncilu jedné straně sporu stálo za to odsuzovat své odpůrce k tak strašlivé smrti? A jak to, že druhé straně stálo za to takhle obětovat život? Muselo to být skutečně velmi vážné téma, o něž oběma stranám šlo. Koncil v ten čas byl určitou snahou církve řešit nejtěžší průšvih doby – papežské schizma. Šlo tedy o očistu tehdy nejmocnější evropské instituce. Husův proces byl ve stínu této snahy spíše okrajovou záležitostí.
Tak o co šlo českým reformátorům? Vlastně o totéž. Jen z jiné strany a z poněkud jiných pohnutek: oni mínili k žádoucímu očištění církve dojít cestou respektu ke Kristovu evangeliu, k bibli, ne k církevní instituci. Chtěli se dobírat pravdy ve veřejné diskusi (to byl jejich zvyk ze svobodné univerzitní půdy). Jenže koncilu šlo více o to, kdo si v církvi podrží rozhodující moc: zda papež, nebo koncil. A Hus (posléze i Jeroným) při tom vyrušovali. Už od dob starozákonních „byli proroci zabíjeni, protože odhalují lež“.
Ovšemže známe Husovo doporučení, které už můžeme brát jako jeho vzkaz budoucím věkům: „Hledej pravdu, slyš pravdu, uč se pravdě, miluj pravdu, mluv pravdu, drž se pravdy, braň pravdu až do smrti, protože pravda tě osvobodí od hříchu, od ďábla i od smrti… Nejmilejší, žijte podle poznané pravdy, která vítězí nade vším a mocná je až navěky.“
Teď už snad lépe chápeme, jak to souvisí s dneškem. Jde o tu pravdu. Pilátova posměšná otázka – Co je to pravda? – zní v současnosti značně naléhavě. Vždyť dnes je pravda pokládána za jakousi, pokud možno co nejvěrnější informaci (minulé generace se držely velmi zjednodušujícího hesla: co je psáno, to je dáno). Jenže v dnešní záplavě všelijakých „informací“ (psaných, vyfotografovaných, nafilmovaných i všelijak retušovaných) – jak rozlišit to věrné od falešného? Středověký člověk měl dobré vodítko v pravdě Boží, prostě v morální autoritě nad sebou. Jaké vodítko má člověk dnešní, když se mu obraz světa tříští na střepy, které sotva lze sestavit dohromady v souladný celek? Když za měřítko všeho pokládá sebe sama a svůj prospěch…
Stále vidíme snahy získat moc, vliv na důležitá rozhodnutí kvůli zisku; a v těch snahách nejde o dobro společnosti, natož aby šlo o pravdu! V poslední desítce let jsme s údivem pozorovali, že lze veřejně plácnout cokoli a za krátký čas tvrdit opak, že kvůli manipulaci ve vlastní prospěch se pravda nehorázně popírá, nestoudně se lže a spoléhá na to, že hlasy proti nebudou dostatečně silné. Že si na lež a polopravdy společnost vlastně zvyká. Až tolik, že se stávají zbraní, dokonce válečnou zbraní na poli pomluv a dezinformací.
Je tedy dobré a ozdravné zabývat se pravdou. Kriticky myslet, odvažovat se morálně jednat, být silný v odpovědnosti. To je jeden z důvodů, proč se vydáváme (letos již podvanácté) na Pouť pro pravdu s Mistrem Janem. To je i důvod, proč se po léta při našich poutních zastaveních zabýváme odkazem osobností, které ve svém působení a životě o pravdu usilovaly. I když často za tuto hodnotu platily vysokou cenu, jsou pro nás příkladem a dobrým povzbuzením.
Broumov je trochu z ruky, do Prahy to trvá čtyři hodiny – ať vlakem, ať autobusem. A tak zůstáváme na Husův svátek v tomto koutu naší země a už tradičně vycházíme na Pouť pro pravdu s Mistrem Janem. Zpravidla nás v tom nenechají samotné zdejší baptisté, evangelíci, přespolní adventisté a další zájemci. Začínáme v někdejším Husově sboru o půl desáté, končíváme po deseti kilometrech kolem třetí odpoledne. Na sedmi zastaveních si připomínáme biblické texty, myšlenky Husovy i dalších velikánů, zazpíváme, pomodlíme se. Třeba nakazíme další, kteří v červencovém horku projdou svou krajinou a dají se oslovit odkazem lidí, kteří pro pravdu dokázali i umřít.
Jana Wienerová
Vydáváme se na pouť... z Broumova za Mistrem Janem
