Před nastávajícím zasedáním IX. sněmu Církve československé husitské (17. března 2026) se ohlédněme do historie a ve zkratce se začtěme do popisu novinářů Českého zápasu, jakým způsobem a v jaké atmosféře probíhal první sněm naší církve.
29. srpen roku 1924 a v sále Národního domu na Smíchově byl o půl jedenácté s husitským „Otčenášem“ zahájen I. sněm Církve československé. Předcházela mu bohoslužba v kostele sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí v Praze.
Celkem se sešlo 308 delegátů, z toho 208 duchovních a 100 laiků., kteří zastupovali západočeskou (pražskou), východočeskou, moravskou a slezskou diecézi. Přízemí sálu bylo zaplněno a na galerii se tísnili ti, kteří nebyli delegáty.
Biskup Karel Farský uvítal přítomné krátkým projevem, ve kterém připomněl, že sněm se schází v téže budově, kde před více než čtyřmi lety „byl dán počátek našemu velkému hnutí prohlášením církve československé dne 8. ledna 1920.“ Takto popisuje v zářijovém čísle roku 1924 velkou událost týdeník Český zápas a pokračuje v popisu nadšené atmosféry: „Dnes jsme již vyrostli, vždyť každý přítomný reprezentuje 2000 našich příslušníků. Jak velký byl nás vzrůst, tak silný byl však i odpor, který se zvedl proti nám.“ Karel Farský k tomu dále prohlásil: „Mnoho se muselo proboleti, mnoho se muselo přetrpěti, dnes se již však scházíme konsolidovaní.“ Nato prohlásil sjezd za zahájený a volilo se předsednictvo. Prvním místo předsedou se stal poslanec Ferdinand Prášek, druhým místopředsedou byl zvolen F. Stibor, zapisovatelem J. Šapák, duchovní z Volar a K. Sedláček z Olomouce. Čestné předsednictvo tvořili biskup Gustav Adolf Procházka, Rostislav Stejskal, V. Sladký a P. Gajdík. Jako hosté zde byli zástupce zemské politické správy, členové ústředí české evangelické církve, zástupci Církve českobratrské, české církve pravoslavné, metodistů, Obce svobodného bratrství a zástupci hlavního města Prahy.
Následoval zahajovací a programový projev Karla Farského, což Český zápas komentuje slovy: „Řeč plná podnětů a pokynů byla radostně aklamována celý shromážděním.“
Hned v úvodu také br. P. Gajdík vzpomenul prvního našeho prezidenta T. G. Masaryka a shromáždění odsouhlasilo zaslání pozdravného telegramu prezidentovi. Poté byl jednomyslně schválen jednací řád.
Po úvodním slavnostním a oficiálním programu byly ustanoveny pracovní komise a Ústřední radou byly navrženy čtyři pracovní výbory: pro nauku (věrouku), výchovu, právní a hospodářský. Dodatečně byl na návrh K. Farského zřízen výbor sociální.
Český zápas v hodnocení sněmu vyzdvihl zejména dva referáty, které označil za „rozsáhlé a detailně propracované“. Jednalo se o referáty Aloise Spisara a Karla Statečného, které byly přes noc dokonce vytištěny, aby je druhý den měli delegáti k dispozici. „Výkon naší nové knihtiskárny zasluhuje našeho plného uznání,“ pochválil tiskaře Český zápas.
Z přičinění naukové výboru vychází rezoluce, která je jednomyslně přijata, kterou Český zápas velice hodnotí a celou uvádí. V rezoluci jsou pro nás již známé tehdy vyslovené zásadní myšlenky naší církve. Nejdříve rezoluce začíná konstatováním stavu společnosti po první světové válce: „Denně se množí počet lidí, kteří vystupující ze všech církví a rozloučí se světovým názorem náboženským, přidržují se světovému názoru přírodovědeckému, a tím stávají se obětí úplného ateismu a vyplývajícímu z něho materialismu a egoismu.“ Následuje z toho dané úkoly pro novou církev se známým o heslem Karla Statečného – „Dokončit reformaci českou“: „Proto církev československá spatřuje svůj úkol životní v tom, aby vracejíc se ne ke křesťanství prvých století, ale ke křesťanství samých evangelií, vybudovala si takové náboženství, které by odpovídalo, jak kulturní, tak mravní úrovni nynějšího člověka vůbec a českého zvláště.“
Rezoluce vyplývající ze zmíněných dvou referátů však podle Karla Farského musí vést ke změně I. článku ústavy CČS. Návrh na změnu byl přijat jednomyslně: „ Církev československou tvoří křesťané, kteří usilují naplniti současné mravní i poznání vědecké duchem Kristovým, jak se zachoval v Písmu a v podání starokřesťanském i jak dochován jest národu československému hnutím husitským a českobratrským.“
Nezůstalo pouze u této rezoluce, pro další budoucnost církve se projednaly a schválily další významné kroky, jako propracování řádu kněžského svěcení a úkolem hlavním bylo neprodlené zřízení biskupů. Mimo stejně závažné problematiky výchovy, školství se důležitým bodem jednání a schvalování stalo úsilí o rozluku církve a státu. Šlo nejen o zrovnoprávnění všech církví pod heslem „Kostely a hřbitovy buď též zveřejněny“, ale jednalo se rovněž o financování církve.
Přes všechny na tu dobu zásadní a revoluční záměry se nakonec jednalo také o sociální péči jako o „důležitém úkolu pro Církev československou.“ V tom smyslu Sněm do svého zápisu uvedl a schválil konstatování: „Stačí rozhlédnout se životem a chtít vidět ohromný počet trpících, aby naše srdce již z lidskosti pocítilo potřebu pomáhati, kde a jak je možno.“ V tom smyslu byl sociální výbor sněmem zaúkolován. S tím souvisí poslední věta schvalované rezoluce: „Všichni nechť sloužíme všem, aby bratrství vyšlo mezi nás živé a nás i s naší pomocí celý národ obrodilo opravdovou, upřímnou a účinnou láskou.“
Sněm byl zakončen zpěvem chorálu „ Kdož jste boží bojovníci“ a oběma státními hymnami.
Nedošlo však k úplnému zakončení, ale jen k jeho odročení, neboť bylo zapotřebí důkladného rozpracování základního zmiňovaného dokumentu naukového výboru, přípravy nové Ústavy a další dokumentů. Proto se 28. až 30. března až roku 1931 uskutečňuje 2. zasedání I. řádného sněmu CČS, který se konal v nově postaveném Husově sboru v Praze – Dejvicích.
Zmiňme se rovněž, že hodnocení prvního sněmu můžeme číst v nové publikaci patriarchy Tomáše Butty „Sněmy Církve československé v širších souvislostech.“ Podrobněji zde rozebírá zejména rezoluci představenou Karlem Statečným.
Stejně tak doporučujeme k přečtení knihu Dokončit reformaci českou, která vyšla v roce 2024 a její obsah naznačuje podtitul: 100 let od I. sněmu Církve československé husitské. Jistě z ní zaujme kapitola Tomáše Nováka o tom, jak hodnotil tehdejší tisk I. sněm CČSH.
Připravil Mirko Radušević podle Českého zápasu č. 36 ze 4. září 1924
Ilustrace: CČSH
Související: Materiály pro 2. zasedání IX. sněmu a další důležité informace
